Pohorky, kulicha a jdeme na Lysou!

Lysá hora, nejvyšší vrchol Beskyd, je každodenně cílem desítek turistů. Jenže výstup na vrchol může být nebezpečný. Hlavně teď, když jsou cesty zledovatělé.

Cestu na Lysou horu nelemují skály ani hluboké rokle. Přesto v minulosti při výstupech umírali lidé. Po celé Lysé hoře jsou rozesety kříže jako mementa fatálních chyb těch, kteří horu podcenili. Redaktoři Sedmičky se vypravili na vrchol jednou z nejtěžších cest, Malenovickým kotlem a na vlastní kůži si vyzkoušeli, jak obtížný může výstup na vrchol být, pokud se turista rozhodne zariskovat a vyhnout se značeným trasám. Aby byli v bezpečí, doprovodil je horolezec Libor Uher. „Dostat se nahoru teď v březnu bez hůlek a protiskluzových nesmeků je skoro nemožné,“ potvrzuje Uher.
Malenovickým kotlem nevede oficiální turistická trasa. Pěšinka kopíruje koryto jindy skoro vyschlého malenovického potoka. Teď v březnu je tady voda a místy metr sněhu. Vyrážíme v šest hodin ráno.

Čelovku a hybaj!

Uher nám půjčuje čelové lampy, abychom viděli na cestu, protože je ještě tma. „Tak jdeme. Nebudeme to hnát, půjdem normálním tempem,“ zavolá náš průvodce a vyráží kupředu. Po dvaceti minutách na nás musí čekat. Nalévá nám čaj a rozdává každémku kousek výživné tyčinky pro horolezce.
Pak nám odebírá batohy. „Já vám to raději ponesu, abychom se tak neloudali. Přece jen trochu zrychlíme,“ pobízí nás horolezec a svižně pokračuje v chůzi. Asi v polovině výstupu se propadáme po pás do závějí. Pod sněhem jsou kameny, které se kývou, každý krok je nejistý. Naštěstí už svítá.
Jak moc může být cesta po tmě nebezpečná, připomíná kříž na památku Radovana Boruty. Před třemi lety tudy scházal jedné letní noci z chaty Lysá hora, zakopl a omráčený upadl tváří do jediné kaluže, která tu byla. Utopil se.
Další kříž vidíme těsně pod vrcholem. Umrzla tady kdysi hospodyně, která nesla na chatu slepici. Žena upadla do závěje a našli ji až druhý den. Slepice ale přežila. „Tomuto místu se říká Velké větry. Na chatu je to odsud už jen kousek, přesto tady mnoha lidem omrznou uši a prsty, pokud si je dobře nechrání,“ vysvětluje Uher.
Zatímco dole bylo jasno, tady je hustá mlha. Vidíme sotva deset metrů před sebe vidíte, kam jdete a snadno do nich zapadnete. To vás najdou až na jaře,“ varuje šéf Klubu turistrů Lysá hora Milan Zyka.

Jen po stezkách

Od roku 1964 na Lysá hoře zemřelo už čtyřiadvacet lidí. „Mnoho umrzlo, ale taky například dostali infarkt. Osudným se stal některým turistům zledovatělý chodník anebo kolo, ze kterého spadli,“ vyjmenovává náčelník horské služby v Beskydech Radim Pavlica, jehož zaměstnanci denně stezky na Lysou horu kontrolují. Za většinu úmrtí si ale lidé mohli sami. Spousta turistů totiž přichází do hor zcela nepřipravena.
„Lysá hora sama o sobě tolik nebezpečná není. Nebezpečné je, když neodhadnete počasí a své síly. Dole může být dvacet stupňů a na vrcholu nula. Pravidelně se setkávám s lidmi, kteří sem v květnu přicházejí v sandálích a pak tu promrznou. Jednou sem přišli pěšky dva manželé v důchodu, kteří se špatně oblékli. Přesto sem dorazili, ale úplně vysílení. Tu námahu manžel nezvládl a po mrtvici ho odsud odvážel vrtulník,“ vzpomíná provozovatel Chaty Lysá hora Radek Menšík.
Na vrchol Lysé hory vedou čtyři hlavní značené trasy. Nejčastěji chodí lidi z Ostravice a Malenovic. Z Ostravice je to asi osm kilometrů. „Je fajn, že je tu vlakové nádraží a přijedete až na úpatí Lysé. Ale já tu trasu nemám moc rád. Je dost jednotvárná a bývá tu rušno,“ říká Zyka.
Malenovická trasa vede kolem hodpody U Veličků je je asi o kilometr kratší. Na Lukšinci se napojuje na stezku z Ostravice. Z Malenovic se dá na vrchol jít také přes Ivančenu. Obě cesty turisté dobře prošlapali.
Podle Zyky vede na Lysou horu trasa také z Visalají přes Zimný. „Je to krátká cesta, asi jen šestikilometrová, ale poměrně dost do kopce,“ vysvětluje Zyka. Turisté mohou jít také přes Mohelnici nebo kolem hráze přehrady Šance.
Člen lesní stráže Miroslav Sajdl upozorňuje, že turisté by měli chodit jen po vyznačených trasách. „Pak je riziko minimální. Naopak třeba v Malenovickém kotli je to doslova hazard. Hlavně teď v březnu, když kameny přikrývá sníh a vy nevidíte mezery mezi nimi. Může vám tam zapadnout noha a zlomíte si ji. Když nemáte, jak si zavolat pomoc, končíte,“ vzkazuje Sajdl.