Pohřby stojí tisíce korun, rodiny šetří

Jakub Kaňok a Jakub Dvorník jsou ti, kterým se v pohřební hantýrce říká muži v černém. Pracují v pohřební službě Pietas. V době služby jsou tito muži nepřetržitě připraveni u telefonu. Když někdo zemře, nasednou do auta a jedou. Jejich profese vyžaduje dobrou fyzičku a slušné vychování.
„Takový člověk si musí umět sundat čepici, když vejde do bytu, promluvit s rodinou a být taktní. Nemůže to dělat kdokoliv,“ říká Jiří Bača, majitel druhé frýdecko-místecké pohřební služby Jiří Bača a syn.

Z kuchaře pohřebákem

Pohřeb se koná obvykle do týdne od smrti. Pohřebáci zemřelého převléknou, upraví, a když si to rodina přeje, vystaví ho za prosklenou vitrínou ve speciální místnosti vedle obřadní síně. Na otázku, zda je taková práce náročná na psychiku, odpovídá Kaňok, že ne. „Mě to i docela baví. Už to dělám řadu let,“ přiznává Kaňok, který se kdysi vyučil kuchařem. K pohřebnictví ho přivedl budoucí tchán, který také pracuje v oboru.

Umět se rozloučit

Obřadník Pavel Menšík se domnívá, že oficiální rozloučení se zesnulým je nezbytnost. „Pohřeb je ukončovací rituál. Když ho pozůstalí neudělají, hůř se vyrovnávají se smrtí,“ upozorňuje Menšík. Bača říká, že důvody, proč rodina obřad nechce, jsou většínou finanční. „Samozřejmě takové rozhodnutí nikomu nevymlouváme, ale když vidíme, že klient váhá, radíme mu, aby obřad udělal,“ říká Bača. Podle něj si lidé vybírají spíš levnější rakve v ceně okolo tří tisíc korun. „Jen výjimečně si u nás někdo objedná luxusní kus. Jejich ceny se pohybují okolo patnácti tisíc korun,“ vysvětluje Bača. Nabídka uren i rakví je pestrá a srovnatelná v jeho pohřební službě i pohřební službě Pietas, která spadá pod technické služby.
Velkou položkou v rozpočtu pohřbu bývá uchování těla zemřelého. Každá pohřební služba, ale také nemocnice, musí mít vlastní chladicí a mrazicí zařízení. Uložení těla stojí do tří set korun na den, v nemocnici je služba o stokorunu dražší. „Maximálně sedm dní po úmrtí může ležet zemřelý ve dvoustupňové teplotě. Pokud není do té doby pohřeb, musíme ho převézt do mrazicího zařízení. Tam už může být neomezeně dlouho. Stává se to ale jen výjimečně,“ popisuje Bača. Vzpomíná si, že nejdéle uchovávali tělo asi měsíc. Pokud si rodina žádá pochování do hrobu, délku pobytu nebožtíka v chladicím nebo mrazicím boxu může ovlivnit také hrobník. A to obzvlášt teď v zimě. „Mráz může práci dost zkomplikovat. Letos se to ještě nestalo, ale někdy se musí použít i sbíjecí kladivo, aby hrobníci pronikli přes zmrzlý škraloup půdy,“ říká ředitel technických služeb Jaromír Kohut. Hrobníci totiž musí
vykopat hrob minimálně do hloubky jednoho a půl metru.

Na přání cokoliv

Obě frýdecko-místecké pohřební služby nabízejí klientům takzvaný pohřeb na klíč. „Pozůstalí přijdou, popíší své požadavky a my se o všechno postaráme. Chtějí-li před kostelem dechovku, dokážeme ji
domluvit,“ říká Bača. Přání lidí bývají různá. „Měli jsme i vojenský pohřeb, u kterého se střílelo do vzduchu. Jindy zase přišla vdova, která chtěla sama číst zesnulému manželovi smuteční řeč. Bylo
to velmi emotivní,“ doplňuje obřadník Menšík. Podle zaměstnankyně pohřební služby Pietas Marie
Myškové je jeden z nejčastějších požadavků rodiny nechat obléct zesnulého do jeho oblíbeného
oblečení anebo použít nějaký speciální citát do parte. „Rádi vyhovíme. Při jednání s klienty se snažíme být co nejcitlivější a nejvstřícnější,“ říká Myšková.