Když se dozvěděla o povodních na severu Čech, vůbec nezaváhala. Danuše Hamplová jako dobrovolnice okamžitě vyrazila na pomoc postiženým na Liberecku.
„Jsem bývalou profesí zdravotní sestra, a tak vím, že rychlá pomoc je nejdůležitější pomocí,“ popisuje své krédo žena z Klatov. „Když jsem viděla tu spoušť, hned jsem reagovala na výzvu ADRY, do hodiny přišla odpověď. Tu přihlášku jsem dávala v pondělí a v úterý časně ráno jsem už vyjížděla vlastním autem na Liberecko,“ vzpomíná na první dny. Její rychlé rozhodnutí ovlivnily i povodně na Moravě před třemi lety. „Pocházím odtud a hodně známých velká voda v roce 2007 zasáhla,“ odkrývá další motiv. V Hrádku nad Nisou vytvořila s dalšími dobrovolníky asi dvacetičlenný tým. „Každý den jsme se scházeli u hasičárny, místní pobočka ADRY vždy přidělovala úkoly. V Hrádku bylo zaplaveno asi 300 domů, a tak jsme chodili dům od domu. Obytné místnosti už byly většinou vyklizené, a takjsme uklízeli hlavně sklepy a dvorky,“ upřesňuje Hamplová.
Týden na Liberecku byl pro ni nezapomenutelný. „Cítila jsem úzkost místních lidí, báli se pochopitelně dalšího deště, zpočátku se to přenášelo i na mne. Co ale převažovalo, byla nesmírná lidskost, lidé si maximálně vycházeli vstříc – ať to byli dobrovolníci, postižení nebo členové záchranných složek. Prostě jsem si odvezla pocit, že dobrý člověk ještě žije,“ dodává. Danuše Hamplová se po týdnu dobrovolnické práce vrátila domů, ani v Klatovech ale na lidi z Liberecka nezapomněla.„Teď se snažím organizovat peněžní sbírku. Úklidové práce jsou tam v podstatě hotové, teď lidi budou potřebovat peníze na odborné práce,“ myslí si.
Pomoc zkušených
Raspenava, Jetřichovice, Heřmanice, Hrádek nad Nisou a Dětřichov. To jsou obce na severu Čech, kde plzeňští dobrovolní hasiči zanechali stopu pomoci po nedávných povodních. Třiatřicet mužů z pěti místních jednotek přivezlo kromě techniky hlavně zkušenost. „Když to porovnávám, tak před osmi lety jsem povodně rozdejchával snad dva roky. Pak jsme byli v Rumunsku v roce 2005. To nás hodně zocelilo, rozsah neštěstí tam byl obrovský, voda úplně smetla domky stavěné z hlíny. Teď jsme byli psychicky připravení, nadneseně řečeno to byla pro nás rutina, což bylo ale při práci důležité. Také jsme byli oproti minulým letům lépe vybavení,“ srovnává Vlastimil Malina, který byl se skvrňanskou jednotkou v Dětřichovicích. Povodně na severu přesto ukázaly jiný obraz zkázy. „Byly to čisté povodně bez bahna a většího množství zahnívající vody. Ta jenom obcí projela a strhla, polámala, odnesla mosty, lávky, ploty, stromy a domy,“ popisuje bleskové povodně Malina. Skvrňanská jednotka přijela do Dětřechovic po první vlně, další deště jí ale umožnily vidět povodně na vlastní oči. „Byla to velká síla, viděli jsme, jak voda dokázala úplně zmuchlat pětimetrový Ford tranzit. Nikdo z místních takovou zkázu za sto let nezažil. Pomáhali jsme hlavně při vyřezávání potoků od stromů, kusů lávek a mostíků,“ vzpomíná Malina. Podobnou spoušť viděl i Petr Bulín z doubravecké jednotky v Heřmanicích. „Oproti plzeňským povodním byl dopad na obyvatele okamžitý, povodeň poničila čtvrtku vesnice, dva tři domy to úplně smetlo. Viděli jsme, jak se dvou, třímetrový potůček může změnit rychle ve třiceti, čtyřicetimetrovou divokou řeku,“ popisuje Bulín obraz zkázy. Podobně jako ostatní hasiči si i on na výjezd vzal volno v práci.
