V dětství se rozhodl, že chce umět rozeznávat ptáky podle hlasu. Tím to všechno začalo. Ve svých třiatřiceti letech má ornitolog Jan Riegert za sebou desítky odborných článků v zahraničních časopisech a kapitol v knihách. Týkají se dravců, sov a dalších druhů ptáků, a to i tropických. Nyní zkoumá strdimila severního (na snímku dole) v africkém Kamerunu.
Rád má všechna zvířata a přírodu obecně. Kdysi ho takto nasměrovala kniha Malá tajemství přírody. Od sedmé třídy si vede přírodovědný deník, kam zapisuje svá pozorování a určuje druhy.
„Ptáci zvítězili, protože jsou nejnápadnější. Líbí se mi pozorovat jejich všední život, protože mají své problémy stejně jako lidi,“ říká. Na gymnáziu v Příbrami, odkud pochází, se začal zaměřovat na dravce. Pak začal studovat Jihočeskou univerzitu a poštolky se staly jeho hlavním tématem. Nahlížel jim do soukromí jedenáct let. „Využil jsem toho, že se poštolky ve velkém nastěhovaly do měst a málo se o nich vědělo. V Českých Budějovicích žije kolem čtyřiceti párů poštolek. Měl jsem je označené a pozoroval, kam lítají lovit či jak se starají o mláďata. Zajímala mě také potravní nabídka, třeba kolik hrabošů žije na lovištích poblíž města,“ shrnuje jedno ze svých témat na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity, kde nyní působí jako odborný asistent.
Z Budějovic si v posledních pěti letech pravidelně vždy v listopadu a prosinci odskočil na dva měsíce do Afriky. V Kamerunu se skupinou zkoumá opylovací vztahy mezi vzácnými druhy ptáků a rostlin. Loni tam s dalšími dvěma kolegy dokonce otevřel vlastní výzkumnou stanici.
„Kamerun je můj splněný sen. Vyskytují se tam všechny vegetační pásy, které si člověk může vysnít. Od pouště až po deštný les, spousta druhů zvířat a rostlin, přes tisíc druhů ptáků,“ líčí přírodovědecký ráj.
Vědci zaznamenávají ohrožené druhy rostlin a živočichů a sledují jejich vývoj. Riegert s kolegy zkoumá vztah mezi ptákem strdimilem a rostlinami, které opyluje.
Cílem je přispět k ochraně přírody. „Když se naruší ekosystém, není už cesta zpátky,“ upozorňuje Riegert. Díky němu mají lepší šanci prozkoumat tropy i další vědecké výpravy. Vůdce tamní vesnice mu daroval několik hektarů půdy pro výzkumné účely. V horách, kde žije kmen jménem Kedjom Keku (v překladu Lidé z lesa), teď díky tomu stojí vědecká oáza nazvaná Czech Babanki. „V této části Afriky moc výzkumných stanic není. Přitom její druhová rozmanitost je velmi významná. Další projekty tam dělají například Francouzi, o naši stanici už projevili zájem i Poláci a Američané,“ vysvětluje.
Při výstavbě základny musel Riegert spolupracovat s domorodci, což ho prý velmi utužilo. Naučil se být tvrdší a důslednější, protože jinak by tam nic neprosadil. Výzkumnou stanici zřídili čeští vědci za vlastní peníze.
Na Českobudějovicku Riegert zakořenil a letos po pěti letech africké zimy hodlá strávit Vánoce pro změnu doma. Navíc i tady je pro ornitologa hodně zajímavých výzev, zejména poté, co se soustava Českobudějovických rybníků stala chráněnou ptačí oblastí Natura 2000. „Víc než dřív se teď zajímám o vodní ptáky, k čemuž mě vedou i studenti, jimž se snažím vymýšlet témata tak, aby je bavila. Jsem terénní typ, takže s nimi rád pracuju venku. Třeba teď jsme upravili ostrov na rybníce Volešek u Plástovic, který zarůstá osikou, a ta brání zahnízdění kvakošů. Potřebují k hnízdění bezinky, ale osika je vytlačuje,“ líčí nedávnou akci.
Fyzickou práci v přírodě má místo sportu. Svůj život nerozděluje na práci a volný čas, protože si vybral profesi, která ho baví a naplňuje. „Čím člověk o přírodě víc zjistí, tím víc otázek vyvstane. Je to lavina, která se nedá zastavit,“ usmívá se. Rád si sem tam zahraje na kytaru, k jeho oblíbencům patří Plíhal a Nohavica. Když si potřeboval vydělat na letenky do Kamerunu, hrával i na ulici.
Znáte zajímavého člověka narozeného v roce 1977?
