Nešlo o žádné novoroční předsevzetí. Byla to jen obyčejná výzva. Ale také skutečný boj s krizí a se soupeři.
Na start devětadvacátého ročníku Silvestrovského běhu Štěpánkou jsem se na konci loňského roku postavil i já, sportovní redaktor týdeníku Sedmička.
S klidem sobě vlastním jsem se vydal na zahřívací kolo. Do závodu bylo času dost, navíc se do mě v sedmistupňovém mrazu pouštěla zima. Hodinové čekání na start bylo nekonečné.
Měl jsem namále
Když bylo rozmrazování dost, nepohrdl jsem šálkem horkého čaje. Vlastně jsem si ho ani nestihl vychutnat, neboť jsem zpozoroval, jak už se moji soupeři rovnají na start. Spěšně jsem se dostavil tamtéž a začal bojovat se startovním číslem a zavíracím špendlíkem.
„V kapse ho mít nemůžeš, přidělej si ho!“ dostalo se mi zdrcující odpovědi na naléhavý dotaz. Prásk! Je odstartováno. Rukavice v jedné ruce, zavírací špendlík v druhé. Na prvních sto metrech nabírám velkou ztrátu na čelo závodu. Není to žádné překvapení. Dvě stě metrů, jsem na chvostu a konečně můžu běžet. Startovní číslo končí v kapse.
Začínám se srovnávat s dechem a dobíhám první skupinku. Shledávám ji příliš pomalou a zanedlouho dobíhám další. Ta už vyhovuje mému tempu, společně běžíme další kilometr.
Probíháme cílem, ale před sebou máme ještě jedno kolo, poslední kilometr.
Mám podporu
„Pojď, pojď! Dobře běžíš, fandíme ti! Nestihli jsme start!“ vybíhá a křičí na mě z přihlížejícího davu diváku můj bývalý učitel z gymnázia.
Tak jsem měl při všech komplikacích na startu přece jenom štěstí, blýskne mi hlavou. Další metry jsou za mnou, ani nevím, jak.
Krize mě teprve čeká. Osm set metrů před cílem mám snad na plicích kámen. Infarkt záhy vylučuji, jsem mladý a něco jsem v zimě naběhal.
Konečně je ta proklatá páska mezi stromy na dohled, za mnou těžce oddychuje soupeř a snaží se mě porazit. Užuž to vypadá, že duel prohraji, ale závěrečným spurtem do cíle si před ním uhájím o tři desetiny osmou pozici v čase jedenáct minut a devětatřicet sekund.
Porážím třináct dalších běžců, s výkonem i s časem jsem nadmíru spokojený. I s ohledem na nešťastný start.
Zbývá dodat, že toho dne dokázali tři nejlepší borci pokořit hranici deseti minut na tříkilometrové trati.
„Závod se pojímá spíše tréninkově. Největší radost máme z nejmenších dětí, že je rodiče vedou k pohybu. A dospělí z toho mají srandu,“ pochvaloval si pořadatel běhu Miroslav Vaněk, kterému udělalo radost i počasí. Díky mrazu byla trať v perfektním stavu.
„Zažili jsme rok, kdy jsme ji nechali technickými službami posypat, protože byla ledovka. Jenže přes noc led povolil a bylo bláto,“ řekl Vaněk.
Závod čeká příští rok jubileum. „Půjde o třicátý ročník. Přece jen to je už dlouhá doba,“ dodal Vaněk.
Silvestrovský běh na Štěpánce
závodilo se ve spodní části Štěpánky na okruhu podél říčky Klenice
trať měřila pro nejmenší děti 150 metrů, muži běželi 3 kilometry
běhu se zúčastnilo celkově 97 závodníků v 18 kategoriích
tříkilometrovou trať proběhl v kategorii mužů 19 - 40 let, jíž se účastnil i redaktor týdeníku Sedmička, nejrychleji Jiří Miler v čase 9.43,7
příští rok se poběží už 30. ročník
