Potkal jsem se s Peklem, říká Anděl

Když se řekne Vánoce, napadne snad každého jako první stromeček, dárky a kapr. Neodmyslitelně k nim patří i anděl, hvězda nebo jedlička. A právě s těmito atributy jsou někteří lidé spojení celoročně. A dokonce na celý život. Lidé, kteří mají připomínku Vánoc v příjmení.

Marek Anděl

Má rád Vánoce a film Anděl na horách, který tradičně běží o svátcích v televizi. Je andělem pro píseckou elektrárnu, které šéfuje a zároveň díky němu postupně prochází rekonstrukcí.
„Jednou jsem se při opravě domu sešel s panem Peklem. Samozřejmě, když se představím, lidé zajásají, že se mé příjmení dobře pamatuje,“ říká. Jinak ale zvláštnost svého jména nepociťuje. V Praze spíš vnímá při jízdě metrem stejnojmennou zastávku nebo hotel. Mají s manželkou dvě děti, tudíž se u štědrovečerního stolu scházejí čtyři Andělé a anděl nechybí ani ve vánoční výzdobě. „Pak se ale v dalších dnech navštěvují další příbuzní a Anděly se to u nás jen hemží,“ usmívá se mladý muž.

Roman Jedlička

„Blíží se Vánoce, vezmeme si tě domů a ozdobíme,“ škádlili v dětství Romana Jedličku spolužáci. S podobnými hláškami se setkává i v dospělosti. Roman Jedlička učí na střední zemědělské škole a tam si z něj někdy udělají pro změnu legraci studenti. „Nevadí mi to, k Vánocům to prostě patří,“ usmívá se sympatický kantor. Na své jméno je pyšný. „Když mi říkali, že si mě ozdobí, odvětil jsem, že už se hlavně těším na kopu dárků, která kolem mě bude,“ vypráví Roman Jedlička.
Na střední škole chodil do třídy s Borovičkou, v Písku zná zase Smrčka. A jaký stromeček upřednostňuje o Vánocích? „Už léta mám umělý. Když jsem bydlel v Písecké Smolči a děti byly malé, chodil jsem pro stromek do lesa, vybíral jsem ale různé. Podle toho, který se mi líbil, a takový, abych nenarušil ráz lesa,“ popisuje muž. Zájem také jednou vzbudilo jeho křestní jméno. „Kostelník Zdeněk Tvrdý mi kdysi řekl, že jsem byl v Písku první Roman křtěný v kostele. Toho si cením,“ uzavírá Jedlička.

Michal Hvězda

Rod Hvězdů žije na Strakonicku i na Písecku. Na své jméno jsou patřičně hrdí. A nejen o Vánocích. „Je to hezké jméno, ne? Říkají nám to lidé. Jsem rád, že ho mám. Hvězdů je spousta. Ve Skalách u Protivína je nás půlka vesnice, a kdo se nejmenuje Hvězda, ten je příbuzný, takže prakticky je celá vesnice naše,“ směje se Milan Hvězda ze Strakonicka. Kam až sahá historie jeho příjmení, přesně neví, ale kdosi z příbuzenstva se prý pokoušel dát dohromady rodokmen a hledal v různých matrikách. Dopátral se až do čtrnáctého století.
Se jménem nikdy problémy neměl. „Akorát když jdu za příbuzným na úřad a ptají se mě: Jak se jmenujete? Hvězda. A za kým jdete? Za Hvězdou?“ popisuje.
Komická situace může nastat v případě, kdy se Hvězdové představí jen příjmením: Jsem Hvězda. Obzvlášť u syna Michala to může vypadat, že se vychloubá. „Občas se něco takového kolem představování přihodí, ale všichni Hvězdové jsou pozitivně naladění. Myslím si, že hůř se musí prezentovat bývalý spolužák, který se jmenuje Půlpytel,“ dodává.
Na Písecku a Strakonicku žijí i další lidé s příjmením, které připomíná Vánoce. Třeba Pracna, Kapr nebo Zvoneček. Na píseckém městském úřadu dokonce složí i vánoční přání. Šťastný a Veselý.