Práce snů v Mostě: ředitel, ale i údržbář všeho druhu

Práce snů. V Mostě je to post vysoce postaveného manažera s velkou výplatou a životem v luxusu. Ale častěji je prací snů už to, že ji člověk sežene.

Mít každý měsíc na výplatní pásce částku, která několikanásobně převyšuje průměrnou mzdu, je pro spoustu lidí v Česku snem. Za jeho splněním je ale spousta dřiny. Musí studovat perspektivní obor, učit se cizí jazyky, sbírat zkušenosti i třeba přesídlit o stovky kilometrů od domova. Kdo to zvládne, může získat jedno z prestižních míst.
Práce snů na Mostecku? Pro šestnáct procent nezaměstnaných lidí je to už fakt, že nějaké zaměstnání získají. Práci snů tam mají nejen vysoce postavení manažeři, kteří vydělávají desetitisíce, ale jak ukazuje příběh Petra Šaška i ti, kteří ji dlouho nemohli najít.

Ředitel společnosti

Jedenačtyřicetiletý Josef Pouzar dělá od května letošního roku svou vysněnou práci. Je ředitelem dostihového závodiště a předsedou představenstva akciové společnosti Hipodrom Most, která je členem Skupiny Czech Coal. Do té doby, než nastoupil do funkce ředitele, pracoval na postu manažera. Staral se svým zaměstnavatelům a později partnerům o marketing a prezentační akce. Jeho kariéra postupně spěla k současnému zaměstnání. „Je to místo, které by člověk bez praxe a zkušeností nezvládl,“ říká. Na tak významný post se dostal náhodou. Jak sám říká, byl ve správné chvíli na správném místě. „Na konci loňského roku mě oslovil většinový akcionář Czech Coal, jestli bych v průběhu letošního ledna nevypracoval nezávislou studii o hipodromu z pohledu člověka, který nemá nic společného s dostihovým světem,“ připomíná první kontakty se svým současným zaměstnavatelem. Josef Pouzar přiznává, že neměl záměr ucházet se ve společnosti Hipodrom Most o práci. Studie se zadavateli líbila a na základě toho přišla nabídka. „Musím se přiznat, že jsem byl překvapený, ale nerozmýšlel jsem se a nabídku přijal. Důvod byl jasný. Předtím jsem pracoval s bratrem v naší celkem malé firmě, která díky krizi nebyla tolik stabilní, a nabídka přišla ze společnosti, která mi tu stabilitu dává,“ myslí si.
Pouzar přiznává, že v současnosti práce na postu ředitele společnosti Hipodrom Most je pro něj vrcholem kariéry. Ale na žebříčku jeho kariérního postupu to nemusí být pozice definitivně poslední. „Je možné, že v dalších letech přijdou další nabídky, třeba i na významnější pozice. To dneska člověk opravdu nedokáže odhadnout. V současnosti jsem spokojený,“ dodává. Před lety začínal v nápojové skupině Drinks Union, která se později přeměnila v Heineken. Nejdříve jako zaměstnanec, ale rozhodl se odejít a spolupracoval s firmou externě. Další kroky Josefa Pouzara vedly do hokejové extraligy. Stal se šéfem marketingu v hokejovém klubu HC Slovan Ústečtí Lvi Ústí nad Labem. „Byl to velice zajímavý rok, protože Ústí zrovna hrálo poprvé v historii nejvyšší soutěž,“ připomíná. Po sestupu klubu do první ligy odešel. „Každé nové místo pro mě je a vždycky bylo školou. Jak se říká, člověk se celý život učí. Já se v současné době snažím porozumět koňskému světu,“ uzavírá Josef Pouzar.
Třiapadesátiletý Petr Šašek, v současnosti zaměstnanec Podkrušnohorského technického muzea v Mostě, také našel svou práci snů. Po dlouhých dvanácti letech. Ne však na postu manažera nebo snad ředitele za poměrně vysoký plat, ale údržbáře všeho druhu. „Hledal jsem práci fakt dlouho, to si asi nikdo neumí představit, co to je, když nemůžete nic najít. A trvá to roky. Takže já jsem svou práci snů našel,“ říká Šašek. Nakonec se dal na hraní automatů, kterému propadl, stejně tak jako alkoholu. „Já jsem vášnivý rybář, ale když jsem nemohl najít práci, tak už ani ty ryby mě nebraly. Navíc v zimě se na ně ani chodit nedá, tak co doma. Proto jsem šel do hospody a hrál automaty, i když mě to stálo spoustu peněz,“ dodává. Se situací se smířit nechtěl. Původně pracoval u externí společnosti těžařské firmy. Jenže koncem devadesátých let ubylo zakázek a firma skončila. Petr Šašek dostal vyhazov a s ním i další zaměstnanci. Pak začal kolotoč hledání. Chodil, objížděl firmy a společnosti, ale bez úspěchu. „Říkal jsem, že jako zedník, a navíc vyučený přece musím práci sehnat, ale kdepak. Tak jsem to zkoušel v jiných profesích. Třeba u hlídací agentury. Tam mi zase řekli, že takzvaných chodců mají dost, že kdybych měl řidičák, což já nemám, tak bych mohl rozvážet zaměstnance na stanoviště. Takhle že pro mě místo nemají, a že když se uvolní, tak zavolají. Samozřejmě nezavolali, a tak to šlo pořád dokola. No hrůza, fakt,“ vypráví. Petr Šašek má navíc zdravotní problémy, trpí stálými bolestmi zad. „Mám tam výrůstky a to nicnedělání to ještě stupňovalo, bolestí trpím dodnes,“ poukazuje na svůj handicap. Nakonec se dočkal a práci sehnal. Dnes pracuje více než rok. Život se mu od základu změnil. Přestal si připadat zbytečný. Začal si vážit sám sebe. V Podkrušnohorském technickém muzeu je šťastný. „Pracuju, a to je hlavní,“ zdůrazňuje. Navíc i bolesti ustoupily. Nepije a automatům se vyhýbá. „Člověk nemá čas přemýšlet o blbostech. Už jsem tady rok a je to moc fajn,“ dodává.

Na pracáku, kdepak

Pokud chce člověk najít práci na postu manažera, na úřadu práce ji jen tak nenajde. Tam se požadavky na tyto pozice objevují jen velmi zřídka. Jak potvrzuje mluvčí Úřadu práce v Mostě Eva Maříková, čas od času se najdou. „V současnosti je jedna nabídka na post manažera nebo manažerky inženýrství pro soukromou firmu s platem až šedesát tisíc korun,“ říká. Připomíná, že i loni se jedna nabídka objevila. Ta byla určena pro cizince na místo ředitele společnosti s platem až 160 tisíc korun. Podle Maříkové může splňovat podmínky na práci snů i třeba současná nabídka místa cvičitelky koní nebo místo věštkyně. Největší poptávka v nabídce volných míst mosteckého úřadu práce je momentálně po profesi kovodělníků. Těch je potřeba devětačtyřicet. Společnosti většinou spoléhají při vyhledávání nových manažerů na schopnosti svého managementu nebo specializovaných odborů. „Při obsazování manažerského postu se zpravidla na agentury s takovým zaměřením neobracíme,“ říká Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí Skupiny Czech Coal. „U nás je pro výběrová řízení nastavený propracovaný systém, který zahrnuje například i poradenství a služby psychologické laboratoře. Daří se nám pro manažerské pozice hledat a formovat kvalitní interní kandidáty,“ doplňuje Benešová.
Momentálně mostecká těžební společnost žádné manažery nehledá. „Všechna manažerská místa jsou v současné době ve Skupině Czech Coal obsazená,“ říká mluvčí.
Manažeři se zpravidla neobjevují ani jako nezaměstnaní v evidenci úřadu práce. Jak tvrdí jeden z nich, který si nepřál zveřejnit své jméno, jít na úřad práce je pro vysoce postaveného manažera jistý způsob degradace. Oni raději vyčkají na příležitost doma, přitom si platí sociální a zdravotní pojištění, protože peněz většinou mají dost. Později pak třeba rozjedou podnikání ve svém oboru a na podobný post se potom oklikou vracejí.