Prachovka počká, zážitky ne
Byli jsme třeba při tom, když se dětem v jedné mateřské školce měřil zrak velmi zajímavým přístrojem. Žádné zakrývání pravého a levého oka a čtení obrázků z tabule. Capart si sedne na židličku, pár vteřin kouká do tváře namalovanému obličejíku – a hotovo. A ještě lepší je výstup. Žádné sdělení, že nějak hůř vidí, ale konkrétní naměřené údaje v přehledné tabulce, s nimiž mohou rodiče zamířit na podrobnější vyšetření k očnímu lékaři. Úžasná technika v tomhle případě pomáhá tam, kde je zanedbání snadné a leckdy s nevratnými následky. Napadlo vás třeba někdy, že malé dítě vlastně neví, že vidí špatně?
Protože netuší, že správně by mělo vidět jinak. Nemá, s čím by srovnávalo. Když se dospělému začne horšit zrak nebo krátit ruka při čtení, tuší, že se něco děje. Ale dítě, které nikdy jinak nevidělo, těžko rodičům řekne, že potřebuje brýle.
Přitom značná část dětských očních vad je celkem snadno odstranitelná. Jen musejí být odhaleny včas. Tedy do sedmi let věku. Je to jako se vším: všechno má svůj čas, na všechno je jednou pozdě.
A tak i Sedmičku je nejlepší číst hned, jakmile vyjde. Protože jedině tak se k vám v pravou chvíli dostanou informace o aktuálních akcích nebo právě platný televizní program.
Jaro je sice časem velkého úklidu, ale pozor, abyste pro samé mávání prachovkou a posilování s vysavačem něco neprošvihli. Prachovka
počká, zážitky ne.
