Třiadvacetiletý zpěvák a klarinetista David Pražák je důkazem toho, že spokojenost a životní optimismus nezávisí jenom na přízni osudu. Nevidí, naplno se ale věnuje hudbě, má velké plány do budoucna a energie na rozdávání.
Vzpomínáte, jak jste začínal se zpěvem?
Ze začátku jsem zpíval jen sám pro sebe. Lidé okolo ale říkali, ať zkusím zpívat na mikrofon. To mi bylo asi devatenáct. Začal jsem vystupovat s kapelami a zadařilo se i v soutěžích. Vyhrál jsem ve své věkové kategorii Jihlavského slavíka a na Czechtalentu ve Zlíně dostal cenu diváků. Přihlásil jsem se pak na ZUŠ a po ní na konzervatoř.
Na pražské konzervatoři Jana Deyla studujete kromě zpěvu i klarinet. Na ten hrajete spíš klasickou hudbu? A jak vám to jde na klavír? Ten bývá postrachem lidí, co studují jako hlavní obor hru na jiný nástroj.
Na klarinet opravdu hraji vážnou hudbu, zatímco zpěv je pro mě spíš pop. Obdivuji ale třeba Pavarottiho. Ten klavír je potřeba, kdybych jednou chtěl učit a někoho doprovázet. Jde mi tak středně, na dvojku trojku.
Seznam kapel, se kterými jste vystupoval, je už docela dlouhý… Důležité byly dva roky s kapelou Hornet, se kterou jsme jezdili po zábavách. Od roku 2008 je to hlavně Bagr z Třebíče a nejnověji Kalibr z Brtnice. Vystupoval jsem i s Kabáty, Laďou Kerndlem a jeho dcerou Terezou.
Jak často stojíte na pódiu?
Prakticky každý týden dvakrát, v pátek a v sobotu. Někdy je koncertů i víc.
Texty si skládáte sám?
Zatím ne, ale časem bych chtěl. Rád bych vytvořil nějaké texty o lásce.
Soutěž Superstar vás nikdy nelákala?
Tam se hlásit nechci. Líbil se mi první ročník. Tehdy se přihlásili zajímaví zpěváci a bylo o nich slyšet nejen v televizi. Teď už soutěž není, co bývala.
