Ne každé město se může pochlubit takovým množstvím zeleně, jako jí má Praha. Od malých záhonů ve dvorech domů, parčíků na náměstích a v různých zákoutích po Královskou a Palácové zahrady, které vytvářejí nezaměnitelný kruh kolem Pražského hradu.
Zelená hájemství pod Pražským hradem se rozkládají na jižním svahu hradčanského návrší a jsou spojnicí mezi Pražským hradem a Malou Stranou. „Komplex zahrnuje celkem pět zahrad - Ledeburskou, Malou a Velkou Pálffyovskou, Kolowratskou a Malou Fürstenberskou,“ vysvětluje mluvčí Národního památkového ústavu Zdeňka Kalová.
Princ spasitel
Zahrady vznikaly v osmnáctém století, na jejich výzdobě se podíleli významní umělci doby českého baroka a raného klasicismu a množstvím teras, pavilonů, oranžerií a glorietů připomínají italské renesanční parky.
Přitom ještě na počátku devadesátých let minulého století tato místa připomínala džungli, která pomalu pohlcovala trosky kdysi výstavních schodišť a drobných staveb. Po mnoha proměnách, zpustnutí a ne vždy šetrných rekonstrukcích byly zahrady počátkem osmdesátých let dvacátého století na pokraji úplné zkázy. Jejich záchrana připomíná pohádku, objevil se princ a vysvobodil je. Jedním z iniciátorů oprav totiž byl britský princ Charles, kterého tyto prostory při jeho první návštěvě Prahy uchvátily a jeho nadace první opravy zaplatila. Od té doby se obnovy dočkalo už všech pět zahrad.
Letošní turistická sezona otevřela jen polovinu kvetoucích rájů Pražského hradu. Zatímco do Královské zahrady proudí zástupy turistů, jižní zahrady zůstaly uzavřené. „Po náročné rekonstrukci se otevřou až na počátku léta,“ vysvětluje mluvčí Správy Pražského hadu David Šebek.
Není třeba litovat, stačí si jen zahrát na objevitele a nejít na Hrad obvyklou cestou po přelidněných Starých zámeckých schodech, ale projít buď ulicí Na Opyši, nebo po terasách a můstcích podél Chotkovy silnice do Jeleního příkopu, kde začíná úplně jiný svět.
Jelení příkop je přírodní rokle o rozloze přes osm hektarů. Pro návštěvníky se poprvé otevřela až v roce 1999. Rokli vytvořil nenápadný potok Brusnice, dnes zregulovaný a zčásti svedený do potrubí. Za Rudolfa II. byl příkop vyhlášeným loveckým revírem, do kterého byla pravidelně vysazována vysoká, ale i další zvířata.
Stráně příkopu jsou zarostlé břečťanem a zelení, nad nimi se klenou známé památky -věže Daliborka a Mihulka, katedrála svatého Víta a na druhé straně příkopu třeba Letohrádek královny Anny a Oranžérie, která vznikla podle návrhu světoznámé architektky Evy Jiřičné.
Chotkova není jen silnice
Hned vedle letohrádku leží další zelený klenot Prahy, Chotkovy sady. Jejich historie sahá až k císaři Rudolfovi, kterých v nich a v sousedním Jelením příkopu choval stádo jelenů. Velká změna v jejich využití nastala až v letech 1826-1844. Tehdy z nich zásluhou hraběte Rudolfa Chotka vznikl první pražský veřejný park.
Další velká změna je čekala v roce 2006. Správa Pražského hradu proměnila dříve zanedbané místo v pečlivě udržovaný areál. Chotkovy sady tak dnes poskytují nejen možnost příjemného a klidného posezení, ale i malebné výhledy na Letohrádek královny Anny, Bílkovu vilu či dostatek prostoru ke sportu. Návštěvníky určitě zaujme i pomník Julia Zeyera, obklopený rybníčkem a vodní kaskádou.
Poklad hraběte Wrtby
Trochu ve stínu slávy Palácových zahrad žije Wrtbovská zahrada. Tento terasový barokní areál italského typu byl pro Jana Josefa hraběte z Wrtby, nejvyššího purkrabího Pražského hradu, vybudován u paláce nesoucího jeho jméno v letech 1715-1720.
Hrabě si vybral pro zahradu ty nejlepší tvůrce, architekta Františka Maxmiliána Kaňku, sochaře Matyáše Bernarda Brauna, jehož dílna vytvořila sochařskou a plastickou výzdobu, a malíře Václava Vavřince Reinera, který je autor fresek.
Překvapivý účinek kompozice je založený na gradaci terasových plošin, spojených schodišti a nesených opěrnými zdmi tvarovanými v křivkách příznačných pro baroko.
„Zahrada je přístupná lidem každý den od deseti hodin dopoledne do šesti hodin večer. Novinkou letošního roku jsou nové druhy exotického ptactva ve voliéře spodního parteru zahrady,“ popisuje Vladimír Dlouhý ze společnosti Casus, která areál spravuje.
Prostor, který sousedí s pounikátní zemkem amerického velvyslanectví, není jen oblíbeným místem oddechu nebo výhledu, který je odsud na malostranské střechy opravdu velkolepý. Je místem, kde se konají ty nejkouzelnější svatby.
Naděje pro náměstí
Málokdo z Pražanů vnímá, že ho na rušném tramvajovém uzlu na Karlově náměstí obklopuje jeden z nejzajímavějších parků v metropoli. Blátivý Dobytčí trh se v zelené Karlovo náměstí začal měnit v polovině devatenáctého století podle plánu tehdejšího ředitele pražských zahrad a parků Františka Thomayera, bratra slavnějšího lékaře Josefa Thomayera.
Zmizela odtud sice řada staveb, třeba populární slanečková bouda, ale nahradily ji unikátní stromy z celého světa. Přírodovědci evidují na tomto rušném prostoru neuvěřitelných devětasedmdesát druhů dřevin, z toho téměř čtyři pětiny cizokrajných.
Ale i parky stárnou a ten na Karlově náměstí není výjimkou. Do pěti let by proto měla začít jeho obnova. Magistrát a Praha 2 začaly o roky plánované opravě náměstí opět jednat. Náklady by se podle dřívějších odhadů měly vyšplhat až na půl miliardy korun.
Na opravy parku by podle starostky Prahy 2 Jany Černochové mohly být použity peníze z prodeje obecních bytů.
Před projektanty ale bude nesnadný úkol vyrovnat se s novými požadavky, mezi které patří třeba zachování archeologických nálezů ve střední části náměstí nebo omezení dopravy, aby se náměstí zklidnilo. V neposlední řadě pak spojení obou částí náměstí, rozděleného pokračováním rušné Žitné ulice.
Beethovenovo útočiště
V hlavním městě je i mnoho zahrad, kam turisté i místní zabloudí spíš náhodou. Přes korunu známé Lennonovy zdi na Kampě vykukují větve statného platanu. Mohutný solitérní strom dominuje zahradě Velkopřevorského paláce, sídla řádu maltézských rytířů. Nejstarší platan a nejmohutnější památný strom Prahy obklopuje řada pověstí. Údajně byl zasazen už ve dvanáctém století.
Strom je ve skutečnosti o pět či šest století mladší. Pravdivější proto bude druhá pověst, že pod ním během pobytu v Praze roku 1796 odpočíval Ludwig van Beethoven. Bydlel v nedalekém hostinci U Zlatého jednorožce a měl dovoleno do zahrady paláce maltézských rytířů chodit.
