Přechodné bydliště: Včelí úl za vesnicí | E15.cz

Přechodné bydliště: Včelí úl za vesnicí

Share on Facebook Messenger
Petr Barč včelaří už šestatřicet let. Patronovi včelařů Ambrožovi postavil i kapli.

„Včela celou zem v ráj promění, včelaře za lásku, medem odmění.“ Těmito slovy ozdobil třiapadesátiletý včelař Barč z Oldřišova na Opavsku svůj úl. Chodí k němu každý den, aby zkontroloval, zda včelám nic nechybí. Propadl jim už jako dítě.
„Letošní rok byl pro včely hodně špatný. Právě v době, kdy kvetla řepka, přišly deště a ochladilo se. Včely proto skoro nevylétávaly z úlu. Toho nejlepšího květového medu bylo hrozně málo,“ stěžuje si včelař a doufá, že teď, když kvetou lípy a akáty, bude medu dost. Ani teplé dny dostatek medu nezaručí.
„Když královna vyletí na snubní let, může se stát, že ji trubci neoplodní, nebo ji sezobne pták. Další nebezpečí je, když omylem vletí do cizího úlu. Včely ji tam ubodají,“ přidává Barč.

Kaple pro tatínka

Svého koníčka bere natolik vážně, že letos u domu postavil patronovi včelařů, svatému Ambroži dřevěná boží muka. Stojí pod obrovskou sekvojí, kterou zasadil jeho otec Hubert před čtyřiceti lety na dvoře před svým domem.
„Loni postavil jeden myslivec kapli svatému Hubertovi, patronovi myslivců. A tak jsem si řekl, že na památku otce postavím pod sekvojí i kapli patrona včelařů. Otec chtěl být totiž knězem a před válkou studoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Jenže začala válka a on musel narukovat do wehrmachtu,“ vysvětluje Barč. Se stavbou mu pomáhali známí a kamarádi. Dřevěná muka se stříškou vyrobil místní stolař Karel Beneš a amatérský řezbář Dušan Adamec vyřezával svatého Ambrože. „Napřed jsem sháněl knihu, abych měl předlohu, jak vlastně svatý Ambrož vypadal. Řezbář na tom pracoval asi měsíc a dřevěný šindel jsem přivezl až z Oder,“ doplňuje Barč. Začátkem června kapličku požehnal hněvošický farář Bartłomiej Blaszka. Ke slavnostní příležitosti nechal Barč vyrobit také zástavu včelařů. Na zakázku ji maloval Richard Tancík z Brumocvic a Ivana Sýkorová z opavské umělecké školy.

Pozná „rojovou náladu“

V úlu je čisto a vše na svém místě. Že se majitel o své včely pečlivě stará svědčí i to, že jim vyhýbají choroby. „Léčil jsem je na podzim proti varoáze včel, což je onemocnění vyvolané roztočem, takže moje včely neonemocněly. V Oldřišově je nás šest včelařů a ani nejhorší nemoc včel, včelí mor se v okolí nikdy nevyskytl,“ popisuje Barč. A tak ho nejvíce trápí, že nemá nikoho, kdo by po něm starost o včely převzal tak, jak to on kdysi udělal po otci. „Mladí sedí raději u televize nebo počítače a o včely zájem nemají, protože je s tím hodně práce,“ povzdychl si Barč. Kromě kříže a zavěšeného růžence, hlídá úly i obrovská vyřezávaná sova. Znak jeho rodné obce Oldřišova. Spousta historických fotografií na stěnách dokazuje ještě jednu velkou včelařovu zálibu. „Sbírám historické fotografie a mám přesně popsané, kdo na nich je. Kromě toho, že jsem ve svazu včelařů, jsem také dobrovolný hasič,“ prozradil Barč.
Teď na jaře zkušený včelař sledoval hlavně matky, aby mu rojící včely z úlů neuletěly. „Pokaždé poznám, kdy je v úlu rojová nálada. Aby včely neodletěly přemístím starou matku se dvěmi plásty zavíčkovaného plodu do prázdného úlu. Mladé včely, které se tam potom vylíhnou už nevyletí. Úplně se to ale uhlídat nedá, jeden roj mi stejně odletěl,“ doplnil Barč.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.