Na svá vysvědčení na konci školního roku vzpomíná zpěvák Pavel Novák i bývalá učitelka, která si schovává ta z první republiky i z války.
Jediný list papíru dokáže vyvolat radost i slzy, nadšení i naštvaný křik. Vysvědčení. Od svých učitelů ho školáci dostanou na konci června, jak už to platí dlouhá léta. Na památné dny na konci školního roku rádi vzpomínají i Přerované, kteří už mají školu nějaký čas za sebou a vysvědčení jim mezitím zažloutla.
Bývalá učitelka Milada Kašpárková má dvaaosmdesát let a žije v přerovském domově důchodců. Do školy v rodné Horní Moštěnici začala chodit před tři čtvrtě stoletím. I když je to už dlouhá řádka let, dodnes schraňuje všechna vysvědčení od první třídy až po poslední ročník učitelského ústavu.
„Do školy jsem začala chodit v roce 1934. Když 1. září roku 1939 začala válka, nastupovala jsem právě do měšťanky. Několik ročníků vysvědčení mám proto v němčině. Jako první nejdůležitější předmět tam je Deutsche Sprache,“ vypráví a rozevírá před sebou vějíř ze všech svých vysvědčení.
Vzorná studentka
Že byla pilná studentka bez kázeňských poklesků a s chováním hodnoceným jako „bezúhonné“, může díky školním zprávám dokázat i dnes. „Ve škole jsem nikdy problémy neměla. Jsem nejmladší ze šesti dětí a na vzdělání se u nás doma dbalo. Každý večer jsem mamince musela předkládat úkoly,“ říká.
Vzpomíná i na to, že v době jejího dětství dostávali školáci vysvědčení každé čtvrtletí, takže čtyřikrát do roka. A na úřední listině nesměl chybět podpis otce. Jako důkaz toho, že zprávu o prospěchu hlava rodiny viděla.
Pamětnice vzpomíná i na vysvědčení z Odborné školy pro ženská povolání a z Učitelského ústavu pro mateřské školy. „Dnes to možná působí zvláštně, ale my jsme měli ve škole i takové předměty jako vyšívání a práce zdobení, šití prádla nebo nauku o domácím hospodářství,“ líčí žena, která vlastní vysvědčení z dob prezidentů Masaryka, Beneše a Háchy.
Poslední vysvědčení má Kašpárková z roku 1947. Tehdy se narodil Přerovan Oldřich Baďura, který je ředitelem šířavského učiliště. Do školy v Palackého ulici začal chodit v roce 1953. V lavicích se mu natolik zalíbilo, že se rozhodl pro celoživotní vzdělávání.
Traduje se o něm, že je Přerovanem s nejvíce tituly před i za jménem. „Nikdy jsem to nezjišťoval, ale pravda je, že jsem vystudoval pět vysokých škol. Byl jsem vzorný žák a 30. červen patřil k mým nejšťastnějším dnům. Strašně jsem se jako chlapec těšil, až rodičům ukážu své excelentní vysvědčení,“ vypráví Baďura.
Letní dobrodružství
Baďura ale tvrdí, že jinak byl kluk jako každý jiný. „Když končil školní rok, už jsem u nosu cítil kouř táborového ohně, těšil jsem se na léto pod stanem, na vodu, slunce a dobrodružství,“ ohlíží se půl století zpět.
Na školní léta rád vzpomíná i šestačtyřicetiletý zpěvák Pavel Novák. Syn slavného zpěváka přiznává, že rozhodně nebyl šprt, který by doma odpoledne ležel nad učebnicemi a večer pak z nudy zastrouhával pastelky. „Do školy jsem chodil hlavně za kamarády. Školní přípravu jsem moc neřešil a úkoly psával o přestávkách. I přesto mi učení šlo a bez problémů jsem se dostal na gymnázium,“ vzpomíná Novák.
Tam už ovšem začal jeho školní prospěch skřípat. „V prváku jsem dostal na vysvědčení první trojku. Došlo mi, že pokud chci uspět, budu se muset učit. Předsevzetí mi ale vydrželo jen chvilku. Ve druhém ročníku jsem začal hrát s kapelou a najednou jsem se sám sebe ptal, na co mi bude vzdělání, když chci dělat hudbu,“ říká.
Jeho rodiče mu sice domlouvali, ale rozervaný umělecký život ho přitahoval víc. „Bylo období, kdy jsem neřešil ani školní docházku. Neomluvené hodiny mi narůstaly a já si opakovaně vykoledoval dvojku z chování. S takovým vysvědčením se mi šlo domů špatně a máma s tátou mě pochopitelně nechválili,“ přiznává.
Dokonce ani k maturitě ho na přerovském gymnáziu kvůli pokleskům nepustili. „Maturoval jsem v Hranicích, a to až po vojně, kdy jsem pobral trochu více rozumu. Ale to rozhodně neznamená, že by si mě dnešní školáci měli brát za příklad,“ dodává Novák.
Jaké jste měli vysvědčení vy? Schováváte si je?
