Příběh: Po nehodě se musela učit znovu chodit | E15.cz

Příběh: Po nehodě se musela učit znovu chodit

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jihlavská psycholožka Olga Hinková se už rok a půl vyrovnává s následky těžké dopravní nehody, kterou zavinil opilý a zdrogovaný řidič.

Dvaapadesátiletá Olga Hinková, manželka bývalého poslance a primátora Jihlavy, už zase chodí do práce. Sice o holích, ale za to s větším životním elánem, než kdy před tím. Přitom stačilo málo a nemusela přežít. O svých pocitech a zážitcích dosud veřejně nemluvila. Týdeník Sedmička je první, který přináší její zpověď.

„Nedá se s tím dělat nic jiného, než jít dál a vážit si každé chvíle, která se povede. Mohlo to dopadnout i hůř,“ dodává si odvahy Olga Hinková, která jako první poskytovala odbornou pomoc rodinám zaměněných dětí v třebíčské nemocnici.

O pár měsíců později ale jí samotné připravil život náročnou zkoušku. Loni v pátek 13. března ve tři hodiny odpoledne se na silnici její auto, které řídil manžel Vladimír Hink, střetlo s předjíždějícím vozem, ve kterém seděl za volantem opilý a zdrogovaný Rakušan.

Míchu spravit neumí

„Bylo to u Nažidel, kde havaroval onen autobus s turisty. Vraceli jsme se z hor celá parta a měli jsme se setkat v restauraci u oběda. Najednou bylo všechno jinak. Vrazilo do nás auto, udělali jsme kličku a vylétli ze silnice mezi stromy. Po chvíli byl klid a já zjistila, že se nemohou hnout a marně se snažila dostat ze zapnutých pásů,“ popisuje Hinková okamžik nehody.

Lidé, kteří jeli kolem, jí i jejímu manželovi poskytli první pomoc. Oba položili vedle sebe na trávník, kde čekali, až pro ně přijedou záchranáři. Mezitím se dozvěděli, že řidič z druhého auta je mrtvý.
„Bylo štěstí, že jsme byli blízko nemocnice v Českých Budějovicích. Za tři hodiny jsem šla na operaci. Ptala jsem se lékařů, jestli budu chodit. Už dopředu jsem si ale říkala, že asi skončím na vozíku, ale aspoň jsme to přežili,“ vzpomíná na pocity bezprostředně po nehodě.

Diagnózu se dozvěděla záhy – narušená mícha. Bohužel takové poranění lékaři zatím neumějí léčit, a tak Hinkové zpevnili páteř titanovým preparátem a doufali, že si s úrazem tělo co nejlépe poradí samo.

„Manžel měl poraněnou krční páteř a brzo se zotavil. Pamatuji si, že jsme v nemocnici leželi odděleně, a tak jsem poprosila sestřičku a posílali jsme si přes ní motáčky,“ vzpomíná dnes s úsměvem Hinková.
Poprvé se na nohy postavila po měsíci – s pomocí chodítka. V tu chvíli si uvědomila, že se bude muset učit chodit úplně od začátku, ale že to půjde. Osud brala statečně a nepřipouštěla si, že by to vzdala. Ale i jí dostihly deprese.
„Bylo to v Brně, kde jsem rehabilitovala, do té doby jsem nebrečela. Hodně mi pomohl manžel a děti. Rodina je to nejcennější, co člověk má, jsem všem za všechnu pomoc moc vděčná,“ zamyslela se Olga Hinková, která má v plánu napsat o prožitém knihu. „Chtěla bych, aby lidé, kterým se stalo něco podobného, věděli, jak dál,“ vysvětluje psycholožka Hinková, jež se ani dnes nebojí usednout do auta v pátek třináctého.

„To datum, čas i místo jsem vnímala jako osudové, že se to asi mělo stát. Pátek 13. jsem neměla nikdy moc ráda, ale po nehodě jsem ještě ostražitější. Také jsem například úplně přestala pít alkohol,“ svěřila se Olga Hinková, kterou mrzí, že si nemůže zajít na tancovačku, nebo se projet na lyžích.

Všechno má svůj význam

Její nohy jsou zatím ještě slabé a tak musí používat hole. Doma má vozík, na který usedá, když potřebuje něco přenést. „Všechno, co se děje, má nějaký význam a člověk se s tím musí nějak umět poprat. Kdybych ležela v posteli a zoufala, tak by to bylo strašné a k ničemu by to nevedlo. Bez pomoci nejbližších bych to ale nezvládla. V té smůle jsme měli ještě velké štěstí a dostali druhou šanci. Mám vlastně větší chuť do života, než dřív,“ svěřila se Olga Hinková.

Zvládat stres jí pomáhá také práce. Měla štěstí v tom, že se mohla vrátit k profesi psycholožky a pomáhat ostatním lidem zvládat jejich problémy a na ty své na chvíli zapomenout. Olgu Hinkovou čeká doživotní rehabilitace a jejím velkým snem je začít chodit do dvou let bez holí.
„Zatím mám trvalé následky, protože neudržím stabilitu. Když mě pustili z rehabilitace, tak jsem měla nohy jako z hadru. Ruce dostaly zabrat,“ popisuje Hinková. Jejím osudem ale už zřejmě zůstane číslo tři a především pak třináctka. Když jí totiž propouštěli po několikaměsíční rekonvalescenci, bylo třináctého, ale tentokrát nebyl pátek.

„Ten rok, kdy se stala nehoda, jsme s manželem slavili třicáté výročí svatby a třiatřicet let jsme se znali,“ objevila další souvislost s trojkou Hinková. O jejím optimismu svědčí i následující zkušenost. „Když mi v Brně řekli, že nemám počítat s tím, že budu chodit jako dřív, tak už jsem tam nikdy nejela,“ vzpomíná Olga Hinková.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video