Přijde k nim český Ježíšek. Kvůli dětem

V Českých Budějovicích žijí cizinci, kteří původně prožívali Vánoce podle jiných zvyků. V novém domově se přizpůsobili.

Zapalování vonných tyčinek na oltáři s Buddhou, pečené kukuřičné koláče nebo děda Mráz jedoucí s jolkou na saních, které táhnou sobi. Na takové obyčeje a iluze vzpomínají někteří cizinci žijící v Budějovicích. Ale převzali teď jiné rituály. A líbí se jim.
Jednadvacetiletá učitelka tance a španělštiny Zulay Fonsecea si například vybavuje konec roku v rodné Venezuele. „Doma to bylo skoro stejné jako tady. Také tam slaví narození Krista a zdobí stromeček. Jen sváteční jídlo je jiné, bez kaprů. Hodně tu lidé pečou speciality z mouky a kukuřice,“ říká mladá žena. V Budějovicích žije čtyři roky, její partner je Čech.
Ve Venezuele jsou ale podle ní daleko bouřlivější Silvestry. Dělají tam ohromné párty.

Čínské děti a Ježíšek

Číňanka Lijie Cao Ježíška jako dítě neznala. Podle budd-
histického kalendáře světili u ní doma konec roku podle lunárního kalendáře. Vychází to na naši polovinu února. Oficiálně ale komunistická Čína oslavuje až Nový rok.
Cao vede v Budějovicích restauraci a stará se o tříletého syna. Kromě toho, že některé své zvyky dodržuje, připravuje malé křesťanské Vánoce se stromečkem a dárky. „Kvůli synovi. Jsou ale krásné a v Budějovicích je hezké náměstí se svítícím stromem,“ chválí Číňanka.

Na tradice zapomněl

To dvaapadesátiletý Vietnamec Thanh Chu Thien už na tradice v rodném Hanoji zapomněl. „Jsem ateista. Některé zvyky dodržuje už jen moje žena, ale sám jim ani nerozumím,“ líčí.
Jeho manželka zapaluje podle buddhistických rituálů vonnou tyčinku v obýváku na malém oltáři, kde jsou i fotky jejich rodičů a příbuzných. Jinak rodina rozsvítí na Štědrý večer stromeček a povečeří kapra s bramborovým salátem. Pro šestiletou Helenku a sedmnáctiletou Hanu to bude jako vždy zážitek. Thanh Chu Thien žije v Česku s přestávkami více než třicet let. Malá Helenka rozumí vietnamsky, ale víc se baví česky. Věří, že vánoční dárky jí přinese Ježíšek.

Nařídili nám dědu Mráze

Tsolmon Jambal z mongolského Ulánbátaru v Budějovicích vystudovala vysokou školu a získala doktorát. Má dvě dcery s mongolským partnerem. Šestiletou Danielu a dvouletou Milenu. „Chci, aby se měly dobře. Našla jsem v Čechách dobrou práci,“ říká Jambal.
Její rodiče jsou učitelé. Doma slavili Vánoce po starém sovětském způsobu. Nový rok s dědou Mrázem.
Pro děti teď připravuje stromek a dárky na Štědrý večer.

Ježíšek je lepší

Podobnou zkušenost má i Taťána Prudnikovová z běloruského Minsku. S manželem se vzali doma, čtyři roky žijí v Budějovicích. Navíc se jim před několika dny narodil syn Vladimír.
„Oficiálně jsme v Bělorusku slavili Nový rok s jolkou a dědou Mrázem. Vyznávali jsme pravoslavné náboženství, ale to bylo potlačované. Ani pokřtít jsme se dát nemohli, teprve až v dospělosti, kdy se všechno uvolnilo,“ říká Prudnikovová.
Podle ní byl děda Mráz uměle vytvořenou postavou. Pravoslavní stejně doma slavili po svém. V lednu vždy ctili epifanii – slavnost Klanění mudrců a den Tří králů. „Zdejší Vánoce s Ježíškem a jeho narozením se mi líbí víc. Jsou hezčí pro děti,“ myslí si žena z Běloruska, která pracuje jako učitelka.

Jedli jsme krocana

Jednačtyřicetiletý Holanďan Steve Heuteman si vzpomíná, že doma slavili Vánoce a Nový rok ve velkém stylu. Nepřetržitě řadu dní. „Vánoční svátky začínaly až o půlnoci na 25. prosince. Na Boží hod jsme nadělovali, jedli mořské ryby a hlavně pečeného krocana. Stromeček stál doma třeba měsíc, obchody měly zavřeno. Nizozemsko bylo hodně katolickou zemí, to se ale změnilo. Teď je multikulturní,“ vysvětluje muž, který si vzal Češku a čtyři roky podniká v Budějovicích. Na Štědrý večer v Česku si už zvykl.