„Pro manažery jsem rizikový hráč”

Návrat sportovce nebývá snadný. Obzvláště na sklonku kariéry. Hokejista Luboš Rob si přesto věří.

Devětatřicetiletému hokejistovi Luboši Robovi zbývá k návratu na led poslední měsíc. Pozitivní dopingový nález přerušil jeho kariéru na dlouhé dva roky. Ta by měla pokračovat 24. listopadu v prvoligovém Táboře.

Jak se téměř po dvou letech díváte na váš dopingový nález?

Myslím si, že ze strany antidopingové komise byl můj případ posouzený dost přísně. Nemohu se zbavit dojmu, že mě využili jako exemplární případ. Požití efedrinu se trestá zastavením činnosti na dobu od tří měsíců do dvou let. A já dostal horní hranici. Přitom jsem komisi prokázal, že jsem si vzal lék proti chřipce. Ale údajně jsem nedokázal, že jsem ho nepožil úmyslně. Přiznávám, byla to moje chyba. Vzal jsem si léky od obvodního lékaře, ne od klubového.

Původní trest byl půlroční. Následně ho ale změnili na dva roky. Víte proč?

Loni v létě, týden před tím, než jsem se mohl vrátit na led, jsem dostal vyrozumění, že se antidopingová komise odvolala. V tu chvíli jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Nikdo mi to nevysvětlil. Když jsem letos v září žádal o prominutí posledních dvou měsíců, nikdo se se mnou ani nebavil.

Koketoval jste s nabídkou role asistenta u českobudějovické juniorky. Proč jste ji nakonec nepřijal?

Funkci asistenta už jsem si zkusil minulý rok. Je pravda, že jsem nabídku dostal znovu. Práce mě hrozně bavila, ale líp jsem se cítil na ledě, než na střídačce. V tu chvíli jsem si uvědomil, že chci ještě zkusit hrát. Ne, že bych si chtěl něco dokazovat. Kdybych na to nestačil a neměl hokej tak rád, skončím. Zatím ten pocit nemám. I když vím, že věk nezastavím, ale ta doba ještě nedozrála.

Proč jste se rozhodl zrovna pro Tábor?

Přece jenom, dva roky jsem nehrál. Pro manažery jsem rizikový hráč. Kdo mě neviděl, tak neví, co jsem dělal. Celou dobu jsem se poctivě připravoval. Troufám si říct, že jsem v lepší fyzické kondici, než dřív. Znám tu hokejové prostředí, vedení i hráče. Chtěl bych se podílet na tom, aby Tábor v první lize zakotvil. Určitě si to zaslouží.

Dvouletá herní pauza se přece jen musí projevit. Fyzicky na tom můžete být dobře, ale vyhrannost vám bude zřejmě chybět

To zatím nedokážu posoudit. Určitě mi bude chybět zápasový rytmus. Přesto věřím, že to zvládnu. Jinak bych do toho nešel.

Táboru nevyšel úvod soutěže. Je poslední. Každý od vás očekává, že budete tahounem týmu a mužstvo spasíte. Jak se vypořádáte s tou rolí?

Věřím, že do týmu přinesu nový impuls a nastartujeme lepší období. Jsem přesvědčený, že Tábor na poslední místo nepatří. Spíš je to taková kocovina nováčka. Všechno je zatím syrové a celé mužstvo je nové. Všechno má svůj čas. Fanoušci by měli být trpěliví. Každý z hráčů si během sezony najde v týmu svoji roli a mužstvo dozraje.

Co byste hráčům doporučil, aby se výsledky Tábora zlepšily?

Pozoroval jsem zápasy z tribuny a předával jsem trenérům určité poznatky. V určitých momentech hráči začali víc koukat na druhé, než aby se soustředili na vlastní výkon. Pak se mi zdálo, že jsme vydrželi hrát jen polovinu zápasu. A když jsme prohrávali, hrozně rychle jsme to odevzdali. Možná nás ukonejšilo, že to je jenom o gól. Ale to se stalo čtyřikrát a to už není náhoda. Nešťastně jsme prohráli možná ve Vrchlabí. V ostatních zápasech jsme byli horší. Zdálo se mi, že mužstvo brzy rezignovalo. Možná paradoxně se všechno změnilo, když jsme vysoko prohrávali s Havlíčkovým Brodem. Tentokrát to kluci nezabalili a dohráli se ctí. Příště je třeba vydržet s nasazením celých šedesát minut. Hráčům víc důvěřovat. A každý z nich aby se soustředil hlavně na svůj výkon.

Už nějaký čas s mužstvem trénujete. Máte představu, s kým byste chtěl nastoupit v lajně?

Můžu nastoupit na post centra nebo levého křídla. Nechci si vybírat, je mi to jedno. Vůbec by mi nevadilo, kdybych nastoupil jako levé křídlo se dvěma mladými hráči a mohl je kočírovat.

Máte před utkáním nějaký rituál?

Zvykl jsem si před zápasem vypít víc kávy. Pamatuji si, že jsme v Budějovicích pravidelně chodívali s Romanem Horákem a Edou Turkem na kafe s malým rumem. To byla klasika. Někdy dokonce i s velkým. Podle toho jaká byla nálada. A vyhrávalo se. Dnes mi chybí větší soudržnost mužstva a sžití hráčů mimo led. Dřív, když jsme odehráli, utkání jsme hned rozebrali v hospodě. Někdo si dal džus, někdo pivo. Ale všechno jsme si vzájemně vyříkali a šli domů s čistou hlavou. Teď je to trochu jinak a tím pádem zůstává plno věcí nevyřešených. Mladí hráči jednou zahrají a už se cítí být hokejisty. Místo toho, aby na sobě tvrdě pracovali a zlepšovali se, spíš se starají, jakou mají smlouvu.

Jak dlouho chcete ještě hrát?

Když jsem působil v Brně, chtěl jsem vydržet do čtyřicítky. Když jsem si dal dva roky pauzu, docela jsme si odpočinul. Tudíž bych si to rád o dva roky prodloužil (se smíchem).

Luboš Rob - hokejista Narozen: 5. srpna 1970 Působil: České Budějovice, Dukla Trenčín, N. Y. Rangers, Kuopio, Vsetín, Jindřichův Hradec, Sparta Praha, Kometa Brno. Největší úspěchy: Mistr republiky v dresu Sparty Praha (2007), 10 startů v reprezentaci
Přezdívka: Kondor