Je jí teprve šestdvacet let, ale může výrazně ovlivňovat fotbal v Česku. Pražanka Markéta Haindlová je od června předsedkyní Odvolací a revizní komise Českomoravského fotbalového svazu .
Čelíte ve své funkci coby žena předsudkům?
Už jsem se s tím setkala. Předsudky jsou všude. Fotbal obecně patří mezi mužské sporty. Moje činnost je čistě právnická. Doufám, že si respekt získám prací, kterou v komisi odvedu.
Narazila jste i na předsudek vůči vašemu nízkému věku?
Samozřejmě. Ale zase tolik právníků se zkušeností s prací ve FIFA není. A věk je v téhle sféře obecně nižší.
Jak jste se do Mezinárodní federace fotbalových asociací dostala?
Přes kontakty, jež jsem získala při studiích ve Švýcarsku. Přímo jsme spolupracovali s právním oddělením FIFA.
Víte ve fotbalovém světě o jiné ženě s takovou funkcí?
Tak třeba zrovna v právním oddělení FIFA je žen čím dál víc.
Ale jak se cítíte v českém svazu, kde ženy tradičně pracují jako asistentky nebo recepční?
Jsem v Odvolací a revizní komisi a tam se cítím dobře.
A nedává vám někdo najevo, že se zasahováním žen do funkcionářské sféry ve fotbalu nesouhlasí?
Jednak jsem v téhle funkci docela krátkou dobu a jednak možná bylo na čase udělat právě takovou změnu.
Uvědomujete si, že jste nejvýše postavenou ženou v českém fotbalu?
Spíš to vnímám tak, že bych se za rok ráda ohlédla a mohla říct: „Tyhle kauzy jsme vyřešili správně.“ Myslím si, že je kolem toho zbytečný rozruch. Sice jsem první žena v téhle funkci, ale taky se jich o ni moc neucházelo. Kdyby se jiná žena rozhodla, že se chce věnovat fotbalu na téhle úrovni, možná by také dostala příležitost. Nevnímám to tak jako veřejnost či jak to možná působí.
Plánovala jste takovou kariéru už dřív?
Chtěla jsem se věnovat sportovnímu právu a byla jsem zaměřená hlavně na fotbal. Ještě se zabývám tenisem, před pár lety jsem spolupracovala se švýcarským daviscupovým týmem. Potom jsem se při studiu zaměřila na fotbal a dostala se blíž ke kauzám probíraných v médiích. Poznala jsem fotbal jako sociální síť, je i součástí politiky a spousta věcí na něj navazuje, třeba charita. Budu ráda, kdyby se jednou takhle rozšířil i u nás.
Když jste sledovala vašeho předchůdce Ondřeje Lněničku, říkala jste si, že byste udělala něco jinak?
Svoje předchůdce a jejich rozhodnutí hodnotit nebudu, protože jsem v těch situacích nebyla a nemám k tomu potřebné informace. Můžu říct, že do budoucna bych byla velmi ráda, kdyby se i díky naší práci zlepšila pověst fotbalu. Jedním z hlavních cílů je to, aby ho veřejnost brala jako hru, kde se praktikuje fair play.
Pověst českého fotbalu kazí mimo jiné kauza Bohemians. Vyřešíte ji?
Je složitá, táhne se několik let a ještě není vyřešená. Rozhodnutí jsme odložili na říjen, teď bych se k tomu nerada vyjadřovala.
Jste ráda, že na rozdíl od minulé sezony nehrají dva kluby s názvem Bohemians jednu soutěž?
Ale nedá se říct, že by ten problém byl vyřešený. Samozřejmě zůstává.
Jak často jste v sídle svazu a co je náplní vaší práce?
Sám víte, že nebylo jednoduché mě zastihnout. Měla jsem pracovní záležitosti v Curychu, takže jsem teď měla absenci. Ale od září mi ta funkce právě i kvůli kauze Bohemians zabere daleko víc času. Ani nejde o to, kolik času trávím přímo na svazu. Musíte k tomu přičíst spoustu agendy a pošty.
O post šéfky ORK jste se ucházela vy a dva tucty mužů. Cítila jste se nesvá?
Sportovní právo je v Česku relativně mladé odvětví, nejde o tak rozvinutý obor jako obchodní či trestní právo. Lidí, kteří se mu věnují hlouběji, tolik není. To přispělo k tomu, že si vybrali mě.
Cítila jste při volbě podporu předsedy fotbalového svazu Ivana Haška?
Myslím si, že tam podpora byla. Jinak by mě asi nezvolili.
Hodláte aspirovat na jiné funkce spojené s fotbalem?
Ráda bych zůstala v právní oblasti.
Nemáte ambice stát se šéfkou svazu?
Jsem naprosto spokojená s pozicí, kterou mám. Budu ráda, když se poperu s ní.
