Pupek města: Budějovická

Obyvatelé ze Starého města mají konkurenci. Jiné centrum Tábora leží o stovky metrů dál.
„Dám si hned Cinzano, které mám v lednici,“ reagoval Jan Matějíček na zprávu, že žije v pupku Tábora. Stejně to potěšilo i ostatní obyvatele.
Pátrání po bodu, který je těžištěm města, nebylo snadné. Odpadl i původní záměr hledat střed Tábora. „Je možné ho určit jen u kruhu, nebo u pravidelného obrazce, a tím táborský katastr rozhodně není. Jeho tvar je doslova bláznivý,“ říká zaměstnanec katastrálního úřadu Ondřej Kováč, který těžiště počítal.
Vycházel ze stovek bodů, vedl od nich přímky, které se protnuly na křižovatce Havlíčkovy a Budějovické.
„Jde to laickým způsobem. Stačí si vystřihnout obrysy katastru na čtvrtce. Papír potom posadit třeba na jehlu. Ve chvíli, kdy se nepřeváží, jste v těžišti,“ vysvětluje Kováč.
„Jsem příjemně překvapený, že je v tomhle místě. Tím spíš je to znamení, že by zasluhovalo větší důstojnost. Hluk tady v noci překračuje stanovené limity. Ulice je klasický dopravní koridor,“ mění prvotní radost z objevu ve vážnou kritiku jeden z místních Martin Čížek.
Souhlasí s ním také Jiří Spilka, který zde má obchod s hudebními nástroji. Podle něj není možné na ulici zaparkovat. Chybí mu třeba vyhrazené parkování pro zásobování. „Nevadilo by, kdyby jich bylo jen pár. Přijede mi totiž se zbožím někdy i náklaďák a blokuje dopravu, což se nelíbí městské policii,“ kritizuje.
Těžiště táborského katastru je na Budějovické ulici. Kde ale leží střed města a jeho centrum? Odlišné body udávají ukazatele na silnici a jiný GPS navigace. Ta jako střed označuje kašnu.
„Když jedete autem do Tábora a přečtete si na ukazatelích, že vám zbývá třeba ještě dvacet kilometrů, tak po ujetí téhle vzdálenosti dorazíte k Černým mostům,“ říká Ondřej Kováč, jehož výpočty předtím označily těžiště.
Podle architekta Otakara Jankovce měla křižovatka u Černých mostů pro Tábor vždycky velký význam. A to ještě před padesáti lety.
„Stojí tam kamenný rozcestník, kterého si málokdo všimne. Nápisy ale už zanikly, proto asi nikdo dnes neví, proč tam vůbec je. Ale dříve tudy proudila auta hlavně obchodníků na hodně vytíženou silnici na Mladou Vožici,“ vysvětluje Jankovec. Ondřej Kováč přidává další zajímavost. Podle něj v roce 1968 lidé na rozcestník připevňovali cedule, které ukazovaly na Moskvu. „Dávali okupantům najevo, že se mají vrátit a jakým směrem je jejich skutečný domov,“ vypráví.
Kdo se ale na silnicích řídí podle GPS navigace, dozví se, že centrum města je na Žižkově náměstí. Pro Kováče je to skutečný střed města, který vychází z tradice. Přidává se k němu i Jiří Spilka, který bydlí u Budějovické ulice. „Těžiště katastru je jedna věc, a kam se lidi ve skutečnosti stahují, věc druhá. Nemyslím si, že pomůže plánovaná úprava pro pěší a cyklisty. Silnice na Budějovické je dost nebezpečná, jak na ní před lety přidali další pruh. Jsou tu časté bouračky. Každý tudy jen spíš projede,“ poznamenává. K významu skutečného centra, kterým je Žižkovo náměstí, se přiklání i Otakar Jankovec. „Když předci stavěli město, středem bylo náměstí a kašna, aby všichni měli stejně daleko pro vodu. Odehrávaly se tam trhy a důležité akce,“ upřesňuje.
Vypráví, že i když se obchody po roce 1870 rozrůstaly směrem k nádraží, tak náměstí zůstalo pořád významné. I hlídač kostelní věže musel dodržovat přesný čas na kostele s časem na nádražních hodinách. „Bylo to proto, aby lidé nezmeškali vlak,“ uzavírá Jankovec.