Hraje na bicí, elektrickou kytaru, basu, trumpetu a do toho zpívá. Na představení ale nevozí dodávku plnou nástrojů. Hraje totiž takzvaně na pusu, kterou umí vytvořit kolem 150 zvuků. Beatboxer Ondřej Havlík, jenž vystupuje pod pseudonymem En.dru, teď seznamuje lidi se svým uměním i v brněnských ulicích.
„Ulice je zvláštní fenomén, protože tam funguje interakce mezi mnou a lidmi. Kolemjdoucí si často myslí, že jsem si doma nahrál hudební podklad a do něj jen zpívám. Jakmile se ale zastaví, zjistí, že všechny zvuky dělám pouze ústy a hlasem a nahrávám vše před nimi v reálném čase. Pak je to zaujme,“ popisuje svá pouliční vystoupení pětadvacetiletý Havlík.
Trénuje od dvanácti
Mladý muž, kvůli kterému se na pěších zónách zastavují desítky lidí, už předváděl svůj beatbox třeba v Berlíně nebo francouzském Nice. To, za co mu dnes kolemjdoucí tleskají a háží mince do klobouku, se učil od svých dvanácti let. „Tehdy to ještě nebyl skutečný beatbox, ani jsem nevěděl, že něco takového existuje. Spíš jsem měl rád zvuky kolem sebe a zkoušel jsem je imitovat pusou,“ říká En.dru. Zlomem v jeho beatboxové kariéře byl nástup na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. „Začal jsem zpívat a zároveň jsem se potkal s Michalem Procházkou, který hrál na basu. Spolu jsme se scházeli, různě improvizovali a dělali muziku,“ vypráví Havlík.
V kariéře mu také pomohla studijní stáž v Holandsku, i když zrovna studium ho tam neuchvátilo. „Škola nestála za nic, a tak jsem hledal vyžití jinde. Našel jsem tak Eugena Heuvela, který si říká Mad Track, a ten mě dva měsíce intenzivně učil základy beatboxu,“ vzpomíná Havlík.
Ve čtvrtém ročníku na akademii už si beatboxem vydělával na živobytí. „Zjistil jsem, že mě hudba baví víc než herectví, a také mě lépe uživí. Proto jsem skončil s angažmá v divadle Polárka v Brně a začal se věnovat výhradně hudbě,“ vysvětluje Havlík.
Kromě toho, že si vydělává vystoupeními na ulici, dostává pozvánky i do nejrůznějších hudebních klubů. Jinou práci než hraní tak nepotřebuje. „Výhoda je, že beatbox je v Česku relativně nový.
Ačkoliv vznikal v New Yorku na konci sedmdesátých let minulého století, u nás se prosazuje až posledních deset let. Lidi to pořád zajímá, stále jsou zvědaví, jak to funguje. Pokud má vystoupení navíc nějaké hudební kvality, tak je nabídek opravdu hodně. Zatím o ně naštěstí nemám nouzi,“ říká beatboxer.
Beatbox vedle Bolka
Havlík navíc vystupuje i s brněnskou kapelou Mako!Mako, která nyní vydává první album, nebo se skupinou beatboxerů Beatburger band. S tou skončil na beatboxerském mistrovství světa na druhém místě, on sám je dvojnásobný mistr republiky. Předvedl se také na udělování Českých lvů 2009 v doprovodu Anny a Bolka Polívkových.
Přestože je velmi těžké ho kvůli množství vystoupení zastihnout, čas pro hraní na ulici si najde vždy. Když mezi lidmi cítí pozitivní energii, dokáže ji využít a udělat show. „Jsem pak spontánní, probudí se ve mně i herec, začnu dělat scénky a gagy. Interakce s lidmi je mnohem lepší,“ vysvětluje Havlík.
Hudbě by se chtěl věnovat celý život. „Chci být i nadále vokální muzikant a objevovat možnosti svého hlasu. Hlas totiž podle mě nemá hranice. Může být nástroj, kterým se dá vytvořit plnohodnotná hudba,“ uzavírá En.dru.
