Dva kufry, které na nádraží do Košic a Bratislavy dorazily 2. září 1933 vlakem z Prahy, šokovaly celou republiku.
Četníci v nich našli rozčtvrcené tělo pražské prostitutky Otýlie Vranské. Byl to jeden z mála případů, kdy se pátračům z metropole nepodařilo vraha dopadnout.
„V současnosti se nám daří objasňovat zhruba pětadevadesát procent vražd. To je dost dobré číslo,“ říká bývalý šéf pražské „mordparty“ Josef Lottes. I on patří mezi významné osobnosti pražské kriminalistiky.
Ale vraťme se zhruba o sto let zpátky v čase.
Ladislav Drašner
Policejní rada Ladislav Drašner se stal nechtěným hrdinou románu o dobrém vojáku Švejkovi.
„Vtom přišel Drašner se svým průvodem, strašný a neúprosný. Bylo to, jako když střelí do koroptví,“ popisuje spisovatel Jaroslav Hašek vpád obávaného policisty do podniku nevalné pověsti.
Úzkostné střežení mravnosti pražského nočního života Drašnera proslavilo.
„Sdílím, že hotel Ungelt v Týnské zhusta vyhledáván byl prostitutkami, milostnými párky a požíval nevalné pověsti,“ podotýká přísně Drašner ve zprávě z 2. prosince roku 1919.
Josef Vaňásek
Nosili stejný knír, prý měli i podobný hlas a gesta. Tak věrně Jaroslav Marvan zahrál hvězdu prvorepublikové policie Josefa Vaňáska. Pro potřeby seriálu Hříšní lidé města pražského překřtěného na Vacátka.
Kulisy tehdejší Prahy ale nebyly zdaleka tak idylické jako v televizním zpracování, vraždy a další zločiny byly podobně brutální jako ty dnešní.
Vaňásek jich vyřešil desítky, jen nad záhadou mordu Otýlie Vranské se protrápil řadu nocí. Řešení nenašel.
„Měl smůlu, že ve své době neměl k dispozici například testy DNA. S nimi by vraha zřejmě snadno našel,“ myslí si bývalý kriminalista Petr Švec, který působí v Muzeu policie.
Vaňásek nebyl žádný provinční policajt, jeho věhlas dolehl i daleko za Prahu. Několik let zastupoval Československo v Interpolu a zasadil se o rozvoj potírání obchodu s drogami, který v době první republiky v Praze vzkvétal.
Karel Kalivoda
Kolegové mu říkali Pražský Maigret, podle postavy z románu Georga Simenona.
K pověsti přemýšlivého a rozhodného detektiva, kterou získal v šedesátých letech, se musel probýt z profese dělníka a později řadového policisty.
Jeho schopnosti prověřil například děsivý případ z jara roku 1968. Do Žlutých lázní připlaval balík s kusem lidského těla. Během několika měsíců Vltava vydala ještě další zabalené části neznámé oběti.
„Pomohl nám srůst po zlomenině kosti. Prošli jsme haldu rentgenových snímků v ordinacích ortopedů,“ vzpomíná Kalivoda.
Pátrání ukázalo na dvacetiletého mladíka ze Spořilova pohřešovaného od března. V říjnu už měl Kalivoda pachatele, vražda měla sexuální motiv.
Bohuslav Němec
Nepídil se po vrazích ani lupičích, přesto Bohuslav Němec pomohl řadu z nich usvědčit.
Bývalý člen ochranky prezidenta Klementa Gottwalda založil v roce 1958 kriminalistický ústav. „V tom je Němcův přínos obrovský. Kriminalistický ústav je důležitou metodickou základnou pro policejní vyšetřování,“ míní Petr Švec z Muzea policie.
Němec se zabýval hlavně zdokonalováním daktyloskopického systému. Nasbíral a prozkoumal zhruba 148 tisíc karet s otisky.
Jiří Markovič
Známý vyšetřovatel neodhalil jen proslulého spartakiádního vraha Jiřího Straku.
Tým Jiřího Markoviče donutil k přiznání i masového zabijáka Ladislava Hojera, který zavraždil a znásilnil pět žen. Na Hojera ukázala vražda jedenapadesátileté Anny Šťastné, kterou napadl v říjnu roku 1981 na můstku přes Motolský potok. Usvědčily ho obyčejné nitky.
„Částečky textilií na oděvu oběti souhlasily s vlákny kalhot a bundy, kterou měl Hojer v době vraždy na sobě,“ vzpomíná Markovič.
Hojer skončil v srpnu 1986 na popravišti.
Vyšetřování podobných případů ulehčovala Markovičovi schopnost jednat s pachateli. „Byli to často mladí kluci, měl k nim až otcovský přístup,“ vzpomíná jeho někdejší kolega Petr Švec.
Od roku 1999 je Markovič v důchodu, vydal vzpomínkovou knihu Lovec přízraků.
Josef Lottes
Čtvrt století působil Josef Lottes na oddělení vyšetřování vražd. Cestu mu často ukázal detektor lži.
V roce 1997 vyšetřoval vraždu důchodkyně poblíž náměstí Míru. Zloděj ji umlátil, když ho přistihla při činu.
„Zatloukal, tak jsme ho poslali na detektor. Při výslechu jsem se zaměřil na jeho lživé odpovědi, a on to najednou pustil,“ vzpomíná kriminalista, který loni odešel z pozice šéfa pražské „mordparty“.
Od prosince loňského roku vede oddělení „pomníčků“, nerozluštěných případů z posledních let.
Josef Mareš
Vyšetřovatel Josef Mareš se stal jednou z hlavních tváří v kauze zavražděné Anny Janatkové. Vedl policejní tým, který po devítileté holčičce půl roku pátral.
Sedmačtyřicetiletý policista patří mezi mladší generaci pražských vyšetřovatelů.
„Spolu s dalšími kolegy má ještě všechno před sebou. Dnešní vyšetřovatelé pracují s většími týmy, využívají policisty z nejrůznějších oborů,“ říká bývalý kriminalista Petr Švec.
