Recenze: Klub rváčů ještě šílenější než poprvé
Chuck Palahniuk pokřtil v Praze pokračování svého slavného románu. Dvojka Klubu rváčů není románem, ale komiksem. Vizuální podobu mu vtiskl oceňovaný umělec Cameron Stewart.
Revolucionáři devadesátých let vyměkli, stali se průměrnými fotry a jejich rodinné životy zaplavuje rutina a nuda. Nevyhnulo se to ani Sebastianovi, hlavnímu hrdinovi Klubu rváčů 2.
Ačkoli fyzicky jde o tutéž osobu, jíž byl bezejmenný vypravěč slavného románu Chucka Palahniuka, osobnostní změna těchto charakterů je zásadní. Psychicky rozpolcený Sebastian své temné alter ego Tylera Durdena tlumí psychofarmaky. To však neznamená, že by svět byl v pořádku a nepotřeboval by trochu Durdenova anarchistického šílení. Přinejmenším je potřebuje Sebastianova manželka Marla, které šílené já jejího muže občas chybí.
Co se stane, když Sebastian nevědomky vysadí léky? Vše je možné včetně únosu potomka, který možná trpí stejnou poruchou, jakou má Sebastian. Původní Klub rváčů byl ve vý- razu hysterický a záměrně úto- čil na klasické čtenářské návyky. Autor vystupoval „mimo knihu“ (ve slavné filmové adaptaci mimo film), obracel se přímo na čtenáře. V pokračování jsou všechny tyto postupy zopakovány a tvůrci jdou ještě dál.
Komiksová forma jim dovoluje daleko větší experimenty a přirozený obrazový a textový tok je neustále porušován, bořen a znovu stavěn nově, časoprostorové zákony a zákony kontinuity děje jsou zcela smazány, tudíž méně zkušený čtenář se v Klubu rváčů 2 pravděpodobně nikdy nezorientuje.
Přesto nejde o nezvládnutí formy, spíš naopak, Palahniuk a Cameron Stewart vytvořili jeden z prvních komiksů, v nichž forma výrazně souzní s chaotickým obsahem. Zprvu jde téměř o konvenční vyprávění, které se ve vypravěčskou anarchii zvrhá- vá až po vysazení léků. Vnitřní chaos postavy se mísí s chaosem ve vnějším světě a do toho se přidává také nejspíš smyšlený nepořádek autora, který si neumí s příběhem poradit (opět ty „meta“ výskoky z formy známé z románu i filmu).
Přes velkou míru fascinace, kterou komiksový Klub rváčů 2 nabídne, by čtenář neměl zapomenout na celek koukat kriticky. Zdaleka ne vše se povedlo a právě tvůrčí zmatky nejsou ani zábavné, ani příliš funkční pro celek. Taktéž natahovaný konec spíš otráví, než by dal příslovečnou tečku anarchistické jízdě. Přesto jde o velmi zajímavý komiksový experiment, který by si měl najít publikum.
