Rektor Jakub Novotný: Chystáme se na třináct hubených let

Když nastupoval do pozice rektora, mluvilo se o něm jako o nejmladším člověku v tomto postavení v Česku. „Trochu jsem se obával, jak budu vnímán, vzhledem k tomu, že v porovnání s mnohými rektory je tam rozdíl generace. Ale žádné komplikace to nepůsobí. Nechci srovnávat nesrovnatelné, profesor Petr Fiala se stal rektorem Masarykovy univerzity ve svých čtyřiceti letech. Tam už ten rozdíl věku není příliš velký. Výhodou mladších rektorů může být jistá vyšší dynamičnost, ale to nemusí nutně souviset s věkem,“ říká rektor jihlavské Vysoké školy polytechnické Jakub Novotný.

Když jste nastoupil do pozice rektora, přibyl do vaší kanceláře nějaký předmět, ke kterému máte citovou vazbu?

Na vysokých školách se traduje, že prvním cílem nového rektora je vždy pořídit si novou kancelář a nové služební auto. Nové služební auto jsem si nepořídil, ale kancelář jsem trochu změnil, chtěl jsem, aby byla vzdušnější, aby tady bylo minimum nábytku a techniky. Přivezl jsem si starý psací stroj a některé z obrazů na stěnách, ke kterým mám vztah. Dostal jsem je od přátel nebo známých.

Co to je za psací stroj?

Z poměrně dezolátního stavu ho dal už kdysi dávno do kupy můj tatínek, vždycky jsme ho měli doma jako jakousi funkční dekoraci. Co jsem na vysoké škole, tak mě ten stroj vždycky doprovází. Návštěvníky, kteří přijdou do kanceláře rektora, často upoutá, že tady není vlastně žádná technika, jen starodávný psací stroj Continental a telefon.

Vidím, že tady máte ještě starodávnou kancelářskou děrovačku a sešívačku, muzeální kousky.

Ne, že bych to cíleně sbíral, ale když na něco takového narazím, zaujme mě to. Jako malý kluk jsem si s tím starým psacím strojem hrál, líbilo se mi, jak na konci řádku vždycky cinkne. Teď si s ním podobně hrají moje děti, když mě sem přijdou navštívit.

Dá se říci, že vysoká škola zažívá dobré období? Přes všechny její problémy zájem o školu stoupá, uplatnění absolventů se podle statistických dat zlepšuje.

Za prvních osm let existence si škola vytvořila svůj životní prostor, má akreditaci základních oborů. Na základě demografických údajů se samozřejmě dá předpovědět, že nyní čeká všechny vysoké školy třináct nebo čtrnáct velmi hubených let. To se samozřejmě dotkne i naší školy, budeme se tomu snažit přizpůsobit. Naše budova, pokud nepočítám potřebu větší a reprezentativnější posluchárny, je plně dostačující, z hlediska počtu studentů jsme na historickém maximu…

… to je momentálně?

Tři tisíce studentů. Tento rok doběhly původní třiapůlleté obory, nyní jsou všechny tříleté, takže vlastně přijdeme o jeden ročník, tím se škola bude pohybovat někde kolem dvou a půl tisíce studentů.

Částečně ovládáte norštinu, využil jste ji někdy?

V pozici rektora jsem ji nevyužil a musím říct, že v tomto ohledu má jazyková vybavenost značně klesá, protože ten jazyk nevyužívám ani neprocvičuji, co jsem kdysi uměl. Snažil jsem se norštinu využít například na turistické konverzační úrovni, když to malinko šlo. Mám rád běžecké lyžování, takže jsem před devíti lety byl i na dálkovém běžeckém závodu v Norsku. Tam jsem se snažil maximálně cvičit a využívat jazyk. Čtení mi trochu šlo, mluvení bylo obtížné.

Jak jste tehdy v závodě dopadl?

To bylo nějaké hrozně vysoké číslo v řádu tisíců, tam ani vzhledem k mé výkonnosti nešlo o to, abych dojel na nějaké dobré pozici. Ale spíš ujet tu trať a vychutnat si ji. Byl to závod Birkebeinerrennet. Jede se na 54 kilometrů z Reny do Lillehammeru, přejíždí se hřeben hor. Specifikem toho závodu je, že se jede s třiapůlkilovou zátěží na zádech, takže povinnou výbavou každého závodníka je nějaký batůžek, který musí mít přesnou váhu. Souvisí to s historickou událostí, kdy norského korunního prince coby roční dítě během občanské války naložili do batohu a z Reny do Lillehammeru ho odvezli na lyžích a tím mu zachránili život.

Vy jste jistě v batohu nevezl dítě, co jste si do něj dal?

Měl jsem tam nějaké vybavení na lyže, mazání, doklady, náhradní oblečení do cíle, do kterého se mi podařilo dojet. Bylo to v březnu, krásné počasí, deset tisíc účastníků. Tratě tam byly pěkně upravené, užil jsem si to.

Zpátky do školy. Budova jihlavské polytechniky byla coby někdejší soud v padesátých letech dějištěm pochmurných politických procesů a poprav. Jsou v budově ještě dnes nějaké stopy z té doby?

Od konce padesátých let tady působilo několik dalších institucí, které už měly vždycky naštěstí pouze vzdělávací charakter, takže nějaké takovéto pozůstatky předchozího využití tady nejsou. Ale charakter budovy ze stavebního hlediska opravdu nese stopy jejího minulého využití dodnes. Týká se to takových věcí, jako jsou svody vody ze střech, které vedou vnitřkem budovy, aby případní vězni nemohli utíkat po okapech ven z části, kde byly cely. Jsou tady za stejného důvodu zdvojené podlahy a podobně, samozřejmě to nyní komplikuje jakékoli rekonstrukce. Nyní se snažíme zmapovat historii celé budovy včetně všech institucí, které tady působily, časem bychom o tom chtěli vydat i knihu.

Bude jistě zajímavé vědět o budově polytechniky více.

Většinou se tato budova spojuje zejména s tragickými procesy, ale její historie je pochopitelně bohatší. Za první republiky zde sídlila řada dalších institucí, například berní úřad. Ale i tehdy tady byl vykonán nejvyšší trest, byly tady události typu útěků vězňů a podobně.

Kdy kniha vyjde?

To zatím nemohu říct, vše je v počátku příprav. Letos jsme začali vydávat ediční řadu Iglavia Docta, která by měla mapovat osobnosti spojené s Jihlavou. Navazujeme na loňské výročí 450 let vyšší latinské humanistické školy v Jihlavě. Jsou připraveny první tři svazky, první z nich už je v tisku. Vždycky je svazek věnován jedné osobnosti. Už je zpracován renesanční učenec Vavřinec Benedikt z Nudožer, dále Martin Bacháček z Nauměřic, absolvent jihlavské latinské školy a pozdější rektor pražské univerzity, a Jan Campanus Vodňanský.

Polytechnika je sice mladou školou, ale Jihlava za sebou staletou historii prestižního školství má.

V raném novověku pozice Jihlavy jako města byla v rámci zemí Koruny české velmi významná, s tím souvisely i zdejší vzdělávací instituce. Když trochu odbočím, tak nyní v souvislosti s reformou se často mluví o tom, že se po roce 1998, kdy to umožnil nový vysokoškolský zákon, vyrojilo mnoho nových vysokých škol. Nebo institucí, které si na vysoké školy hrají, a to i v místech, která nemají žádnou tradici. Tak tohle pro Jihlavu neplatí. Je tady jednak vzdálená a samozřejmě dávno zpřetrhaná, ale i ta novodobější tradice vysokého školství od konce padesátých let. Byl tady pedagogický institut, pak třicet let vysoká škola zemědělská, pak s krátkým přerušením vyplněným existencí vyšší odborné školy následoval vznik té naší. Jihlava vysokoškolskou tradici má, v tomto ohledu se nemáme za co stydět. Vysoká škola do Jihlavy patří.

Je reálné, že na vaší škole půjde získat i vyšší tituly než bakalářské?

Nyní neplánujeme akreditaci navazujících magisterských oborů. Naopak jsou nyní snahy ministerstva a akreditační komise velké množství snížit, takže se soustředíme na zkvalitňování stávajících bakalářských oborů, popřípadě jejich rozšíření. Pokud bychom uvažovali o magisterském studiu, tak je to věc dlouhodobá, nelze to očekávat od instituce, která nemá ještě ani desetiletou historii. Ta možnost je ale otevřená, není dáno, že tady bude typ školy, která bude mít jenom bakaláře. Každá vysoká škola může tímto směrem růst, může ale jít i dolů. Což je s ohledem na případ plzeňských práv zrovna hojně medializováno.

Bolestí polytechniky je chybějící velká posluchárna, kdy se jí škola dočká?

Teď to řešíme pronájmem divadelního sálu v DKO, ale je to provizorium, protože není určen pro výuku. Loni vláda schválila předběžně peníze na stavbu posluchárny přímo v našem areálu, teď jsme ve fázi konkrétního projednávání stavebního záměru s ministerstvem. Předpokládám, že kolem roku 2014 by posluchárna mohla být postavena.

Potom ještě bude škole chybět knihovna.

Ano, výstavba dalších objektů se plánovala v areálu staré jihlavské nemocnice. Ale bylo to v době, kdy ekonomika prosperovala. Snažíme se prozkoumávat možnosti a spojit knihovnu s nějakou jinou institucí. Stavět další budovu by bylo teď ekonomicky nereálné. Líbilo by se mi, kdyby v budoucnu byla krajská knihovna v Jihlavě a spojila se s vysokoškolskou.

JAKUB NOVOTNÝ

• Narodil se 22. dubna 1977 v Jihlavě.
• Je ženatý, má syna a dceru.
• Vystudoval informatiku a podnikovou ekonomiku a management na Vysoké škole ekonomické v Praze.
• Byl vedoucím katedry ekonomických studií na jihlavské Vysoké škole polytechnické.
• Od roku 2010 je na škole rektorem.
• Věnuje se bezmotorovému létání, včelařství a také běžeckému lyžování.
• Žije v Jihlavě.