V zajetí zadního pohonu
Nový model Renault R8 (typ R1130) byl na domácí trh uveden v červnu roku 1962 jakožto kompaktní rodinný sedan a nástupce modelu Renault Dauphine, s nímž sdílel nejen koncepci pohonu, ale také třeba rozvor náprav. Éra „motor vzadu“ se tehdy pomalu blížila svému závěru a typ R8 byl na počátku sedmdesátých let nahrazen praktičtěji střiženým modelem Renault 6 s koncepcí „vše vpředu“.
Nicméně Renaulty s motory vzadu tehdy měly stále velmi dobrý zvuk a třeba typ Dauphine se stal vzorem pro řadu konkurenčních strojů. Například ve Francii byla od roku 1961 velkosériově vyráběná Simca 1000 (vzhledově měla ale blíže již k řadě R8) a v Československu Škoda 1000 MB. Ačkoli vycházela z Dauphinu, kvůli průtahům ve vývoji a přípravě výroby vstoupila do prodejů až v roce 1964, tedy v době, kdy ve Francii již vyráběli poněkud modernější Renault R8…
A na konci úvodu ještě jedna reminiscence. V továrním muzeu značky Alfa Romeo spočívá bleděmodrý prototyp Alfa Romeo 103, který je modelu Renault R8 dosti podobná. Ačkoli má motor vpředu a předznamenal nástup sériového modelu Alfa Romeo Giulia, podoba to není nikterak náhodná. Značky Renault a Alfa Romeo totiž na přelomu padesátých a šedesátých let úzce spolupracoval. Například Renault pomáhal Alfě s prodeji jejích vozů ve své síti, zatímco Alfa v licenci vyráběla renaulty Dauphine a R4 pro italský trh.
Jak šel čas
V roce 1964 se z Renaultu R8 stal Renault 8 a o rok později do prodejů nastoupila prodloužená a lépe vybavená verze řady 8 s označením Renault 10. Zatímco Renault 8 se vyráběl až do roku 1973, model 10 byl již o dva roky dříve nahrazen moderně koncipovaným typem Renault 12, známějším v našich končinách spíše coby Dacia 1300 z rumunské produkce.
Vozy Renault 8 a 10 se kromě francouzského závodu Flins montovaly také v řadě zemí včetně Venezuele, Bulharska (Bulgarrenault), Španělska (až do roku 1976), Mexika, Austrálie, Maroka, Alžírska či Kanady. V Rumunsku „osmičky“ vznikaly v letech 1968 a 1971 v omezených počtech coby Dacie 1100 a položily základ pevnému partnerství, z nějž se zrodily právě Dacie 1300/1310 vyráběné v různých verzích včetně kupé či pick-upu až do roku 2006, na nichž dodnes fakticky stojí celý rumunský vozový park.
Ačkoli byl Renault R8 zvenčí takřka stejně velký jako předchozí Dauphine (a dokonce o 30 mm užší!), podařilo se konstruktérům dosáhnout většího a komfortnějšího prostoru pro posádku, jež měla například vpředu k dispozici o 60 mm širší a pohodlnější sedadla. „Osmička“ se do dějin evropských automobilů zapsala jako první vůz své velikosti standardně opatřený kotoučovými brzdami na všech kolech (třeba ve Španělsku ale vznikala s odolnějšími, byť méně účinnými bubny).
Stále vpřed
Původní Renault R8 přišel se zcela novým, za zadní poháněnou nápravou podélně uloženým řadovým čtyřválcem s objemem 956 ccm a výkonem 44 koní (32 kW). Dva roky po zahájení výroby se objevila výkonnější verze Renault 8 Major (typ R1132) s objemem zvýšeným na 1 108 ccm a výkonem rovných 50 koní (37 kW).
Ve stejném roce slavilo premiéru také špičkové a v různých závodech záhy úspěšně nasazované provedení Renault 8 Gordini (typ R1134). Dodáváno bylo původně výhradně v modré barvě a s dvojicí podélných úzkých „rychlých pruhů“ na kapotách a střeše. Motor vycházel z typu 8 Major a díky řadě úprav dosahoval z nezměněného zdvihového objemu výkonu 90 koní (66 kW a doplněn byl novou pětistupňovou převodovkou.
V roce 1965 byla verze 8 Major vypuštěna a nahrazena novým Renaultem 10 Major, jenž se na vybraných trzích prodával jako Renault 1100. Oproti „osmičce“ vynikala především prodlouženými převisy karoserie, lepší výbavou a vyšší cenou. Prodloužená příď přinesla zvýšení objemu pro zavazadla z 240 na 315 l, přičemž prostor pro posádku zůstal prakticky nezměněn.
A Renault 10 byl svým způsobem jen jakási z nouze ctnost, takže působil prakticky jen jako parodie typu 8. Navíc ve srovnání s konkurenčním Peugeotem 204, představeným ve stejném roce, vycházel dosti nepřesvědčivě. První vozy měly přední světla kulatá, ty pozdější pak hranatá, což vůz mělo více odlišit od výchozí „osmičky“, ale řada R10 musela vydržet až do roku 1971, kdy ji konečně vystřídal špičkový Renault 12.
100 koní pro R8 Gordini
V roce 1967 se dočkalo špičkové provedení Renault 8 Gordini významné sady vylepšení (R1135). Zvenčí je poznáme podle instalace pomocných dálkových světel (ty však byly bohužel v průběhu let dodatečně namontovány i na starší vozy R1134), ale především podle citelně vylepšeného motoru. Ten na svém objemu nabyl na 1 255 ccm a dosahoval výkonu 100 koní (74 kW).
Roku 1969 se modernizace dočkaly také standardní vozy řad 8 a 10, například základní „osmička“ byla opatřena staronovým označením 8 Major vypuštěným v roce 1965 v souvislosti s nástupem řady R10. Novinkou se stalo zavedení „sportovní“ řady Renault 8S (ve Španělsku a Mexiku 8TS) s motorem 1 108 ccm o výkonu navýšeném na 60 koní (44 kW), pomocnými dálkovými světly na způsob Gordini a decentními emblémy.
O rok později ještě doplnilo řadu Renault 10 provedení R10 1300 opatřené novým čtyřválcem s objemem 1 289 ccm připraveným již pro nastupující Renault 12, ale to se již produkce velkosériových Renaultů 8 a 10 s motory vzadu ve Francii blížila ke svému závěru. Doba se změnila a začala ji ovládat Issigonisem popularizovaná koncepce „vše vpředu“.
