Říkali mu Čáp. Na hřišti i mimo něj | E15.cz

Říkali mu Čáp. Na hřišti i mimo něj

V dalším dílu seriálu Generace 77 představuje Sedmička Karla Doležala, bývalého fotbalového obránce.

Moc toho nikdy nenamluvil, schovávat se v koutu ale nebyl jeho styl. Když přišlo na rychlá rozhodnutí nebo tvrdé střety, téměř vždycky si věděl fotbalový obránce Karel Doležal rady. Ostatně na trávníku měl vždycky respekt. Pochlubit se totiž může „basketbalovými“ mírami: bez čtyř centimetrů měří dva metry.

Odchovanec břeclavského fotbalu to dotáhl daleko, až do první ligy, kde vydržel několik let. Jen málokomu však zůstalo v paměti jeho jméno. Pro přátele i soupeře byl prostě Čáp, což je jeho přezdívka.

„Asi to souvisí s mou výškou. Nikdy jsem se potom nijak nepídil, ale stejně říkali i mému tátovi,“ komentuje to s úsměvem Doležal, který má na svém kontě sedmasedmdesát startů v nejvyšší soutěži. A také dva góly.

Den před štědrovečerní večeří oslaví třiatřicátiny. Na fotbalové okamžiky v první lize bude však jen vzpomínat. Před časem totiž ukončil kvůli pochroumanému kolenu kariéru. Mohla to ještě vyřešit operace, ale hodně by riskoval. „Třeba bych pak vůbec nechodil. Nestálo to za to. Někdo má štěstí, že se mu zranění vyhýbají, já ho bohužel neměl,“ říká Doležal.

Vlastně po celou kariéru ho trápily menší či větší zdravotní potíže. I přes problémy, které jej občas omezovaly, se prosadil. Ne náhodou. Vždyť odborníci mu v mládí předpovídali velkou budoucnost. „Je vysoký, důrazný, má přehled. Je to moderní obránce,“ říkávali o něm spoluhráči. Na hřišti byl podle nich Doležal vždycky skvělý. „Když jsme spolu hráli za Tatran Poštorná, tak byl dokonce v nominaci reprezentační dvacítky,“ chválí ho bývalý spoluhráč Vladimír Malár.

Z dorostu do ligy

O jeho tehdejších kvalitách svědčí i to, že hned z dorostu naskočil do druhé ligy, kde hrál za Poštornou. Ale nebyl to žádný záskok, Doležal okamžitě zapadl do týmu. „Byl to rychlý skok, ale zvládl jsem to,“ vzpomíná obránce.

Silového zadáka bedlivě sledoval klub s bohatou historií – Bohemians Praha. V zeleno-bílém dresu sice dávno neběhal Antonín Panenka, přesto měl pořád zvuk. Psala se sezona 1998/1999 a Doležal vábení Klokanů neodolal. Z jihu Moravy se tak přestěhoval do vršovického Ďolíčku.

„Bohemka sice hrála jen druhou ligu, ale vedla ji s takovým náskokem, že bylo jasné, že se zase vrátí mezi elitu,“ připomíná Doležal, kterého v Praze nečekalo nic jednoduchého.

Měl totiž nahradit Marka Nikla, který mířil do německého Norimberku. „Nebyla to jednoduchá pozice. Navíc v týmu zůstali výborní hráči, třeba Martin Hyský,“ vybavuje si bývalého mládežnického reprezentanta.

Doležal se i přesto zařadil mezi klíčové muže týmu. V sestavě Klokanů nechyběl snad v žádném utkání. Nováček soutěže i díky spolehlivému „stožáru“ v obraně šokoval sedmým místem. Tehdejší kouč Vlastimil Petržela na Doležala nedal dopustit. „Byl spolehlivý, sice možná působil díky své výšce neohrabaně, ale celkově si ho pamatuju jako skvělého stopera,“ nešetří chválou Petržela.

Někdejší kouč Petrohradu má na Doležala zároveň i jednu špatnou vzpomínku. V roce 2001 na soustředění ve Francii poslal hráče po špatném výkonu okamžitě po přípravném zápase domů. „Příšerně mě naštval, protože ten zápas odchodil. Taky mi dal pěknou sodu i manažer klubu, který byl s námi,“ vypráví Petržela.

Zranění jej zbrzdilo

Doležal se pak stěhoval na sever Čech, do Teplic. Další přestup ale jako by předznamenal jeho výkonnostní propad. I kvůli zranění v lize už výrazně nezazářil. „Taky se v Teplicích vystřídali trenéři. Chvilku mě vedl Cipro, pak Uhrin nebo Straka,“ vzpomíná fotbalista.

Na chvilku se zase vrátil k pražským Bohemians, zahrál si i za České Budějovice, ale do bývalé formy už se nevrátil. Následovaly tak druholigové štace: Most, Jakubčovice nebo Vítkovice.

Na závěr kariéry zakotvil v Břeclavi, kde však vinou zranění neodehrál ani celou sezonu. „Je obrovská škoda, že musel ve dvaatřiceti letech skončit, ale to je fotbal. Věřím, že kdyby neměl smůlu na zranění, na nejvyšší úrovni se udržel mnohem déle,“ míní sportovní ředitel a trenér MSK Břeclav Vladimír Michal.

I když musel skončit poměrně brzy, je Doležal na svou kariéru hrdý. „Je pořád na co vzpomínat. Nejvíc si cením zápasů, které jsem odehrál proti pražským „S“. Atmosféra na stadionu byla vždycky fantastická. Jen je škoda, že jsem se v derby nikdy netrefil,“ připomíná Doležal, který dal gól v první lize jen moravským týmům Olomouci a Brnu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!