Je tak logické, že se právě Hiorns dostal do hledáčku Galerie Rudolfinum, která se snaží představit českému publiku evropské moderní umění, často s odkazem na tuzemskou postmodernu. Výsledkem je ale výstava díla dalšího z řady umělců, kteří místo návštěvy psychiatra montují svoje nebo raději společenské strachy a obavy do umění.
Rozlehlé rudolfinské sály nabízejí holé stěny a potrubí leteckých motorů narvané společensky nejoblíbenějšími antidepresivy Citalopram. Na vysloužilém motoru by měl sedět zralý jinoch v Adamově obleku, který si dle fantazie může pohrávat s ohněm. To vše se odehrává pouze v představách a na popisce. Bez těchto doplňků působí celý koncept trochu směšně a hlavně beze smyslu. Život se ztratil. Výstava je „bez šťávy“ jen plná škaredých až depresivních objektů, které jen tak stojí nebo visí ve vzduchu.
Totéž se opakuje v další místnosti. Ale místo motoru konceptualista použil žulový oltář, který zdaleka oltář nepřipomíná. Zde se již podepsal jeden chtivý či znuděný návštěvník a zanechal na ostrovním oltáři svůj otisk.
Hiornse lze milovat i nenávidět zároveň. Přijetí jeho děl kvůli jejich touze po pravdě či odmítnutí pro jejich nepohodlnost nebo spíše nesmyslnost je už na každém člověku, jeho vnímání reality a hlavně umění.
Roger Hiorns
Galerie Rudolfinum
Režie: Steve McQueen
Výstava trvá do 9. srpna
Hodnocení: 30 %
