Již brzy osmdesátiletý Jan Lamper si může být jistý, že jeho práce ocení lidé i po staletích. Jeho úhledné písmo totiž v posledních patnácti letech zdobí kroniky Zlína.
„Teď mám před sebou ještě dokončení roku 2008 a sepsání celého loňského roku. Do konce října bych to měl mít hotovo, pak definitivně končím,“ popisuje kronikář, který končí především kvůli zdravotním potížím.
„Vloni jsem upadl na autobusovém nádraží, zlomil jsem si klíční kost a psaní už mi nejde tak lehce. Taky jsem ale za ta léta vyšuměl a navíc jsem ztratil vydatného a věrného pomocníka ve své kronikářské službě – svoji manželku,“ vysvětluje Lamper.
Hodiny krasopisu
Jeho písmo v kronikách je až trochu kaligrafické, zároveň ale velmi čitelné. „To je zásluha pana učitele Jedenáctíka ze základní školy. Co ten se nás napráskal přes klouby, když se mu nelíbilo naše písmo. To je oblouček?, hořekoval vždycky nad našimi sešity v hodinách krasopisu. Úmysl měl dobrý, ale ty jeho rány bolely,“ vzpomíná Lamper.
Jako správný kronikář zcela zásadně odmítal a stále odmítá využití počítače. „To přece nejde dohromady, jsou to dvě zcela neslučitelné věci. Počítač patří do bankovnictví nebo informatiky. Když jsem začal kroniky psát, jako první investici jsem si koupil krásný dřevěný sklápěcí stůl. Na tom píšu dodnes,“ tvrdí kronikář Lamper.
Původní profesí inženýr ekonomie se dostal ke psaní zlínské kroniky v roce 1995. Už dříve poctivě sepisoval historii skautského oddílu, takže nebylo zase až tak velkým překvapením, že se přihlásil jako jeden z uchazečů o post kronikáře Zlína. „Nabízeli mi a jedné paní učitelce, abychom to dělali spolu, ale já jsem sólový hráč, ona pouze dopsala chybějící rok po mém předchůdci panu Ryškovi a já jsem ihned navázal,“ říká Lamper.
Co rok, to jedno pero
Patnáct let uplynulých v kronikách tak nese jeho výrazný rukopis. „Každý švec si musí udělat své vlastní kopyto. V mém případě tvoří kroniku tři části. Klasický kaleidoskop událostí za dvanáct měsíců, který doplňuje souhrn klasických kapitol z oblastí života ve městě jako je ekonomika, zdravotnictví, politika a třeba i počasí, třetí částí jsou pak výstřižky z novin, časopisů a různých letáků,“ popisuje svůj způsob při psaní kroniky Jan Lamper. Při práci kronikáře strávil poslední roky takřka všechen čas, což poměrně věrně dokumentuje prostý matematický přepočet.
Napsání jedné stránky mu trvá zhruba den, psaným písmem zaplní vždy dvě třetiny roční kroniky, která má vždy kolem sto dvaceti až sto padesáti stránek. „Vychází to na sto dní v roce jenom pro psaní. Každý rok jsem musel kupovat nové pero se sadou hrotů. Ale historie je moje celoživotní láska, i když zpočátku jsem ji díky své profesi orientoval na techniku a ekonomii,“ říká kronikář.
Stovky hodin mu každý rok zabírá příprava, vyhledávání informací, rešerší a pročítání všech tiskovin. Útulný byt v Malenovicích opravdu na první pohled napovídá, že v něm bydlí velice vzdělaný člověk. Na stěnách originály českých malířů, v regálech tři tisíce knih, všude písemnosti. „Vždy já mám doma plné skříně archiválií, papírů a dokumentů. Krabice s materiály mám dokonce i v garáži. Jakmile dokončím práci na kronikách Zlína, musím to všechno postupně nějak roztřídit.“
Odpočinek? Kdepak
Už teď se Jan Lamper těší, až bude mít kroniky hotové. Odpočívat rozhodně ale nehodlá. Jakožto bezmezný obdivovatel éry největšího rozmachu Zlína pod taktovkou triumvirátu J. A. Baťa, Čipera, Vavrečka chce právě tuto dobu ještě dokonaleji zmapovat.
„To byla nádherná doba a lidé by o ní měli vědět co nejvíce. Rozhodně se nudit nebudu,“ uzavírá kronikář Lamper, kterému bude v listopadu osmdesát let.
