Král Karel IV. s Buškem z Velhartic teď zasedli k dubovému stolu, tak začíná známá Nerudova romance o českém vínu. Přesněji o vínu z Litoměřicka. Této oblasti totiž udělil Karel IV. v polovině čtrnáctého století výsadu pěstovat vinnou révu. Dodnes místní vinaři pěstují původní odrůdu, kterou panovník dovezl z Burgundska, Rulandské.
Ve dvanáctém století vinice vysázeli cisterciáci, po kterých zůstaly dochované vinné sklepy. A tradiční zůstala i výroba vína, která se v Žernosekách dědí z otce na syna.
„Původně pěstoval otec víno jen jako zálibu na malé zahrádce,“ říká Zdeněk Vybíral mladší, majitel žernoseckého Vinařství Sv. Tomáše. Pochází ze Šumperka, odkud se s rodiči přistěhoval do Lovosic v šedesátých letech.
„Otec vystudoval chemickou školu, takže pak v místní chemičce získal práci. Ve volných chvílích pomáhal v Třebenicích na zahrádce sousedovi z paneláku, který pěstoval víno. A až ten ho časem dovedl k vysazení vlastní vinice,“ vysvětlil začátek rodinné tradice Vybíral.
Moraváci se diví
Vinná réva je jednou z nejnáročnějších plodin na klima i na množství živin v půdě. Oblast Českého středohoří splňuje obojí. Žernoseky leží v oblasti Polabské nížiny, takže rostlina má dostatek slunce. Vhodné podmínky pro pěstování doplňuje řeka Labe, která rovnoměrně ohřívá půdu. Země je zase bohatá na vápenec a opuku. Rozmanitost krajiny tak mnohdy návštěvníky až zaráží.
„Moraváci už o našem víně začínají vědět, ale dlouho se divili, jak na severu můžeme pěstovat víno,“ konstatuje žernosecký vinař. Mnohdy jsou Žernoseky vedle vinařských regionů jako Brno, Praha a Mělník zbytečně opomíjené. Díky složení půdy má víno oproti ostatním výraznou aromatičnost a minerály z podloží mu dodávají zvláštní chuť. Častokrát se na soutěžích vín setkával s odpovědí rodilých Moraváků, že jejich víno je nejlepší. Oponoval jim ale otázkou.
„Nemyslím si, že jejich vína jsou špatná. Ale kde byla, když přijela na Hrad anglická královna nebo prezident Bush? Pokud vím, tak tenkrát servírovali Roudnické svatovavřinecké a Žernosecký ryzlink,“ podotýká Vybíral.
Víno zpracovávali ručně
Přestože vystudoval chemickou školu a živil se jako programátor, víno poznával odmala. Jeho otec Zdeněk Vybíral starší začínal pěstovat révu v roce 1984 v zahrádkářské kolonii. Když ale sklidili bohatou úrodu, malému Zdeňkovi nastaly kvůli hroznům skoro galeje.
„Tenkrát jsme dělali všechno ručně a táta zapojil celou rodinu, od sběru a odstranění stopek přes ruční síto až po ruční lisování. Než jsme zpracovali úrodu, pár dní nám to zabralo,“ vzpomíná s nadsázkou dnes už čtyřiačtyřicetiletý vinař.
Víno stáčeli do lahví, které většinou končily u známých nebo sousedů jako pozornosti. Postupem času si rodina pořídila na zpracování vína výkonnější lis, který úrodu zpracoval rychleji. V současné době Zdeněk Vybíral mladší už zpracovává úrodu skoro z pětatřiceti tisíc keřů na sedmi hektarech vinic pneumatickým lisem.
Pěstování vína ve velkém přitom rozjel před pěti lety. Část peněz na sazenice získal z evropských fondů, zbytek zařízení jako tanky na kvašení a zrání vína pořídil z úvěrů. Jeho rodinné vinařství ročně vyprodukuje kolem šestadvaceti tisíc lahví s pěti odrůdami vína: rulandské modré, rulandské šedé, rulandské bílé, svatovavřinecké a Müller Thurgau.
„Zatím vyprodáváme loňský ročník 2008, ale už v listopadu chceme prodávat mladá vína z letošního roku,“ svěřil se Vybíral. V běžných obchodech ale lahve z Vinařství Sv. Tomáše zájemci nenajdou.
Historie na stěnách
Podle majitele vinařství putují do vinoték na Litoměřicku, Ústecku, Chomutovsku, Berounsku a v Praze. Další možnost je navštívit sídlo rodinného vinařství v Malých Žernosekách a domluvit si schůzku s majitelem na ochutnávce přímo ve vinném sklepě. Cena je dvě stě padesát koruna na osobu, ale milovníci vína si přijdou na své. Ročníky totiž Zdeněk Vybíral uchovává v původních prostorách, které v minulých stoletích sloužily ke zrání vína. Na jílovitých zdech sklepa jsou patrné i letopočty minulých návštěvníků.
„Občas se stává, že při ochutnávkách místní najdou na zdi svůj podpis z mladické nerozvážnosti. Ale například nejstarší nápis jsme objevili zatím z roku 1756,“ dodává Vybíral.
Komu mohl patřit a proč jej neznámý zanechal, zkoušel majitel vinařství vypátrat v obecním archivu. Ale po původních majitelích se nedochovaly žádné dokumenty. Podobně jako v případě cisterciáků. Zůstala jen tradice v pěstování vína.
