Dominik a Patrik Černý z Břeclavi by měli na 20. června vymyslet pro svého otce Zbyňka Černého nějaké překvapení. Den otců se v Česku sice moc neslaví, ale třiatřicetiletý muž by si dárek určitě zasloužil.
Má za sebou krušnou dobu, kdy se musel sám postarat o své dva syny, z nichž jeden je navíc tělesně i mentálně postižený. Vše začalo v roce 2003, kdy od Černého odešla manželka. „Připadalo jí, že je pořád zavřená doma. Tak chodila na kávičky a internet, kde se seznámila s jiným mužem. Nakonec jsme se rozvedli a děti jsem soudní cestou dostal do péče,“ vzpomíná Černý.
Podle něj se soudkyně na jeho stranu přiklonila díky vědomí, že u něj mají děti lepší zázemí. Život se mu otočil o sto osmdesát stupňů. Aby se o oba tehdy pětileté kluky dokázal postarat, odešel z práce. Najednou přebýval hlavně doma a oficiálně se „staral o osobu blízkou.“ „Díky pomoci sestry a rodičů se situace dala zvládnout,“ poznamenává Černý, který se takto staral o své syny zhruba rok. I když pro něj bylo tehdejší období náročné zejména po psychické stránce, dnes už o něm mluví vyrovnaně. Učil se vařit, uklízet, prát či žehlit. Padla na něj role otce i matky.
„Jakmile si uděláte děti, musíte se o ně postarat. To jinak nejde. Osobní zájmy šly bokem. Bylo to náročné. Byl jsem a vždycky budu vděčný rodině, která mě podpořila,“ říká statný muž. Rád byl za každou pomoc. Šlo třeba jen o občasné pohlídání dětí, Černý v tom však viděl vítaný odpočinek. Spolehnout se mohl i na kamarády, kteří se zase starali o jeho duševní pohodu. „Člověk nesmí propadnout depresím, aby nezačal například pít. Je potřeba chodit ven, neutápět se v sebelítosti a být mezi lidmi. Život jde dál,“ mluví otec o těžké životní situaci.
Aby vydělal dost peněz, chodil na brigády. Postupem času se seznámil s novou přítelkyní, našel si stálou práci a podruhé se oženil.
„Další dítě už neplánujeme. Dva kluci nám stačí,“ směje se Černý.
S bývalou ženou přerušil veškeré styky, založila si novou rodinu. Říká, že děti ji neviděly pět let v kuse. Potkali se až během vánočních svátků. „Pro Patrika, který je postižený, to byla cizí paní. Nevěděl, kdo to je,“ krčí rameny otec nyní dvanáctiletých chlapců. V současné době už zase pevně stojí na nohou. „Pár bezesných nocí jsem samozřejmě prožil. Důležité ale bylo bojovat,“ dodává Černý, který musel zvládat úlohu obou rodičů. Poradil si s vařením i s momenty, kdy bylo potřeba ukázat pevnou ruku.
Další muži v podobných situacích si ovšem rádi vyslechnou radu od odborníků. „Většinou chtějí vědět, jak nastolit řád výchovy krátce po rozvodu. Když se jim tohle podaří, zajímá je, jak vztahy s dětmi vyladit,“ říká poradce Michal Vybíral z Ligy otevřených mužů. Muži postupují podle něj ve výchově často jinak než ženy. Lákají je dobrodružství. „Žena je z principu více pečující a snaží se dítě ochránit. Chlap s ním jakoby experimentuje, je mu bližší třeba záliba ve zbraních nebo sportu,“ vysvětluje pedagog Vybíral.
Příběh Zbyňka Černého je unikátní, nikoliv však ojedinělý. V drtivé většině případů sice vychovává děti po rozvodu matka, soudkyně Renáta Bílová z Okresního soudu v Hodoníně však nedávno přiřkla otci obě jeho děti. Důvod? Žena měla psychické potíže, které řešila množstvím léků. Později je zapíjela alkoholem, a dokonce si před dětmi, které měla původně v péči, záměrně ubližovala. Starší syn se musel o svého sourozence starat sám.
„Spousta otců upozorňuje na nedostatky, takže se do práce pouštějí sociální pracovnice. Když se problém řeší ihned, je velká šance, že se skutečně vyřeší,“ tvrdí Bílová, podle níž je řada mužů schopná se o dítě plnohodnotně postarat. Takových mužů si váží. „V jednom případě bylo dítě na otci citově závislé jako na mamince. Dokázal ho zabezpečit po všech stránkách,“ dodala soudkyně Bílová.
