Sahají po reprezentaci

Skřípění plechů a křik zraněných zdánlivě do sportu nepatří. Pokud ale jde o soutěž vodních záchranářů, tak ano. Soběslavští začátkem března zvítězili na mezinárodních závodech v Brně. Někteří tak mají našlápnuto do české reprezentace.
„Je to úspěch, kterému snad nikdo nevěřil,“ hodnotí vedoucí mládeže Zdena Šrůtová výkony čtyř mladých závodníků. Jejich úkolem bylo zachránit tonoucí při simulované nehodě. Porazili tým z Brna, který královskou disciplínu běžně vyhrává. Nechali za sebou i polskou reprezentaci.
Od Šrůtových je do záchranářského sportu zapojená celá rodina. Michal je jedním z členů vítězného týmu, dcera Klára zase v oddílu trénuje.
„Je to i její zásluha a pět let dřiny,“ říká Šrůtová.
Přitom po generálním tréninku před akcí nevěřila ve výraznější výsledek. Nic se nedařilo. Ve stresu při soutěži ale dokázali svěřenci pravý opak.
Odolnost nervů prověřují už první okamžiky před startem. Týmy jsou zavřené v šatnách. Neví, co je přesně čeká. Scénář se dozvědí tři minuty předem.
„Než zazní signál, není ani čas situaci pořádně rozebrat,“ vysvětluje osmnáctiletý velitel skupiny Martin Tlustý.
Když s ostatními vyběhl k bazénu, do uší se jim dral hlomoz a nářek lidí. Akce je totiž zvukově podbarvená.
„Viděl jsem, že na stupínku sedí člověk, kterému je evidentně špatně. Rozdělil jsem úkoly a spěchal k němu. Zbytek musel pod vodu, tahat ven zraněné,“ přibližuje situaci Tlustý.
Organizátoři dokážou připravit vodním záchranářům téměř autentickou dopravní nehodu. Pod hladinu bazénu tentokrát ponořili kabinu nákladního auta. V ní se naoko topili cestující. Hráli je tři dospělí napojení na kyslík. Čtvrtým členem posádky bylo dítě, které představovala figurína. Záchranáři byli navlečení do montérek a reflexních vest. Jako náhodní účastníci provozu. „Trénujeme spolu dlouho. S nadsázkou se dá říct, že stačí pohled a rychlá gestikulace k tomu, aby každý věděl, co má dělat,“ vysvětluje Tlustý.
Záchranářka Tereza Rosolová rychle pod vodou odepínala pásy. Jan Novotný a Michal Šrůta začali s vyprošťováním. Na zásah měli jen dvě minuty.
„Jeden muž měl tak devadesát kilo. Když ho Honza tahal na břeh, málem se přitom utopil,“ říká Zdena Šrůtová. Výkony pod vodou snímají kamery, porota rozhodčích boduje každý detail. Když uzavřeli hodnocení, mohli soběslavští záchranáři zvednout nad hlavu pohár pro vítěze.
„Chodila nám spousta gratulací. Všechny jsme překvapili,“ dodává Šrůtová, která se i s odstupem času brání dojetí.
Díky úspěchu mají Šrůta a Tlustý našlápnuto do reprezentace. Novotný je výběru na dosah. Jejich vrcholem by se tak mohlo stát mistrovství Evropy juniorů. K tomu jsou ale nutné i kvalitní výkony v jiných disciplínách, ve kterých sbírali cenné body. Navíc je čekají ještě tři závody.
„Asi nejtěžší je polohovka. To je padesát metrů kraul, potom pod vodou necelých osmnáct metrů, vytáhnutí padesátikilového panáka, kterého musí dotáhnout do konečných sto metrů,“ popisuje Šrůtová. Vodní záchranáři se připravují každý týden. Ve vodě i na suchu. Tříbí si záchranářské techniky, trénují třeba také na horolezecké stěně. „Tenhle sport má velký přesah do osobního života. Právě tím, že jste schopní reagovat při tragických událostech,“ svěřuje se Tlustý. Přiznává, že záchranářství ho do budoucnosti motivuje ke studiu medicíny nebo jiného lékařského oboru.