Většina dívek touží po tom, aby se staly princeznou. Nebo alespoň královnou krásy. Janě Kopecké z Hodonína ještě není devatenáct let, a už se jí podařilo to, po čem mnohé dívky jen sní. Získala totiž čtyři tituly miss.
Po loňském úspěchu v Miss Brno a Kočce Rádia JIH uspěla křehká blondýnka i na mezinárodní přehlídce krásných žen. V Malajsii obstála v konkurenci čtyřiapadesáti dívek ze všech koutů světa a získala titul Dreamgirl of the Year International 2011/2012 Miss Lumix Photogenic. Podle toho prvního je Kopecká „mezinárodní dívkou snů“.
Za úspěchem jsou desítky hodin bolestivé „dřiny“, které musela Kopecká v hlavním malajsijském městě Kuala Lumpur ustát. „Nejhorší byl celý den na podpatcích. Na prstech jsem měla i tři náplasti, přesto jsem cítila bolest. Na tváři ale nesměl chybět úsměv,“ říká Kopecká.
Už se vám ozvali ctitelé s pozvánkou na rande?
Po úspěchu v Malajsii mi vzrostl počet přátel na Facebooku asi o sto. Psal mi i jeden dvacetiletý kluk z New Yorku, který si o mně přečetl, a poděkoval mi za to, že jsem si ho dala mezi přátele.
Přišlo s tím i pozvání?
Ještě ne.
Možná se jen ostýchá, vždyť podle Facebooku jste „nezadaná“.
Jenže mezitím jsem zadaná byla. Ale nyní jsem opravdu nezadaná. Čerstvě nezadaná.
Vraťme se ale k vašemu úspěchu. Jak se dostane dívka z Hodonína do Malajsie mezi čtyřiapadesát finalistek Miss Tourism International 2011/2012?
Všechno začalo poté, co jsem loni získala titul Miss Brno. Jako vítězka jsem dostala možnost spolupracovat s brněnskou modelingovou agenturou D. F. C. Fashion Club. Odtud mi zavolali, jestli se chci do mezinárodní soutěže přihlásit. Souhlasila jsem, přihlásili mě a vedení mezinárodní soutěže mě vybralo.
Jaká byla vaše první reakce? Je to přece na druhém konci světa a strávit jste tam měla měsíc.
Byla jsem nadšená a pak jsem byla zase nadšená. Ale potom jsem začala být trochu nervózní. Přemýšlela jsem třeba nad angličtinou, jestli se tam zvládnu domluvit. Nakonec jsem ale vše dokázala.
Nebylo největším problémem balení kufrů?
Vím, na co narážíte. Měla jsem ale jenom dva.
Jeden na kosmetiku, druhý na oblečení?
Kdybych mohla, vzala bych si jich samozřejmě alespoň pět. Ale to nešlo. Jeden kufr byl velký, druhý jsem si vzala do letadla jako spoluzavazadlo. Navíc jsem měla seznam povinných věcí. Tedy šaty, které si mám vzít s sebou. Večerní šaty, koktejlky, kroj a lodičky. Musela jsem se uskromnit, i když jsem v první fázi vybalila celou skříň. Jenže zavazadlo má do letadla předepsaný váhový limit. Nazpět už jsem musela doplácet. Něco vážily ceny, něco zase dárky.
Cestovala jste sama?
Doprovod jsem neměla. Pořád jsem brala cestu jako výlet, ale na letišti ve Vídni jsem si uvědomila, že to až taková legrace nebude. Moc jsem nevěděla, do čeho jdu. Na letišti jsem se ale seznámila s dívkami, které zastupovaly Srbsko a Bosnu a Hercegovinu. Nevím, jestli to byla náhoda, ale v letadle jsme seděly vedle sebe, takže jsem na většinu starostí brzy zapomněla.
Ale co jste v Malajsii celou tu dobu dělala?
Byl to náročný měsíc. Hned po příletu nás odvezli do hotelu, ukázali pokoj a řekli, že za dvacet minut musíme být na recepci s tím, že si máme vzít dlouhé šaty, krátké šaty, národní kroj a tričko bez ramínek. Bezprostředně poté totiž začali fotit ty nejdůležitější fotky, které dívky provázely soutěží. Což nebylo po letu trvajícím dvacet hodin zrovna nejpříjemnější.
Focení ale přece netrvá měsíc.
To je pravda, ale pořadatelé Miss Tourism International 2011/2012 připravili pro všechny finalistky bohatý doprovodný program. Od návštěv nejrůznějších sponzorů až po exkurze po památkách. Denní rozvrh byl navíc tak nabitý, že budíček byl v sedm ráno, spát se šlo někdy i hodně po půlnoci. Každý den se nejenom fotilo, ale i natáčelo, chodilo po tiskových konferencích, přehlídkách a večeřelo s klienty.
Takže na spánek moc nezbývalo.
I když byl budíček v sedm, vstávala jsem třeba už v pět. Abych si umyla vlasy, vyfénovala, učesala se, namalovala a nabalila všechny věci, které ten den budeme potřebovat. Zkrátka abych byla perfektně připravená.
V Malajsii jste trávila i Vánoce. Jaké byly?
Byly to první Vánoce bez rodiny. Takže trochu smutné. Při telefonátu s rodinou ukápla i malá slzička. Naštěstí jsem tam měla tři velmi dobré kamarádky. Ornellu ze Srí Lanky, Jenny z Tchaj-wanu a Carolinu z Panamy.
A dárečky?
Prezident soutěže dal každé dívce šek, aby koupila nějaký univerzální dárek. Pak se o ně losovalo. Riskla jsem to a koupila dárek pro dívku. Náušnice. A ono to při losování vyšlo, vylosovala jsem si totiž jednu z organizátorek.
Co jste dostala vy?
Plyšového Santu Clause.
Tradiční večeři v podobě smaženého kapra a salátu jste asi musela oželet.
Byl švédský stůl, ale já jsem stejně ten večer moc nejedla. Spokojila jsem se se zmrzlinou.
Soutěž krásy byla vůbec v takovém zvláštním termínu. Finále bylo na Silvestra.
Přesně tak. Díky tomu ale mohla máma slavit dvakrát. Jednou odpoledne, když jsem vyhrála, pak o půlnoci, kdy v Hodoníně přivítala nový rok. Jsem tam mezitím tvrdě pracovala, protože poslední den v roce byl z celé soutěže asi nejnáročnější. Pořád se zkoušela choreografie, panovalo velké napětí a celkově to bylo hodně vyčerpávající.
Když je tolik žen pohromadě, nedělá to dobrotu. Byla mezi vámi rivalita a šarvátky?
Je jasné, že když je na jednom místě čtyřiapadesát dívek, tak si všechny vzájemně nesednou. Je tedy pravda, že s některými dívkami jsem se moc nebavila. Ale že by se dívky mezi sebou pomlouvaly, nařezávaly si podpatky nebo si do bot strkaly hřebíky, to ne.
Změnilo se to i poté, co vám nasadili na hlavu korunku?
Musím přiznat, že chování některých se změnilo. Některé dívky, které se se mnou do té doby bavily, najednou přestaly. Naštěstí mé tři nejlepší kamarádky zůstaly stejné a bavíme se spolu přes chat dodnes.
Soutěž by se dala volně přeložit jako Mezinárodní miss cestovního ruchu. Jak byste propagovala Česko?
Hody, juchání a burčák. Jsem z kraje dobrého vína, takže bych rozhodně ve světě propagovala nádherné prostředí sklípků, vinohradů a malebných zákoutí. Jak se říká: ženy, víno, zpěv.
Ve svých devatenácti letech už máte čtyři tituly krásy. Na jaký další máte zálusk?
Na ten nejdůležitější, maturitu.
K čemu je hezké dívce vzdělání?
Třeba k tomu, abych dělala to, co chci. Chtěla bych vystudovat herectví. S modelingem ovšem skoncovat nechci. Až budu na vysoké škole, možná budu přemýšlet nad účastí v soutěži Česká miss. Jenže to je ještě daleko a mám na to dost času. A k čemu by mi vlastně byl titul České miss, když bych neměla ani maturitu?
Mnohdy si stačí najít nějakého zajištěného muže.
Třeba hokejistu, jak si ze mě někteří dělají srandu.
No proč ne? On bude hrát hokej, vy budete v domácnosti.
To je moc jednoduché. Nejsem blbá blondýna. Spíš bych chtěla poznávat svět. A muže k vysněným cílům nepotřebuji. Svádět muže jen kvůli tomu, abych z toho měla prospěch, není nic pro mě. To jsem řekla hned potom, co jsem získala titul Miss Brno. A pořád to platí.
Některé ženy muže opravdu nepotřebují, stačí jim jeho kreditní karta.
Jenže já čekám na prince na bílém koni, a ne na nějakého šmoulu s kreditkou. Možná jsem staromódní. Když něco dokážu sama, je to mnohem lepší pocit.
To ale zpočátku tvrdí každá miss, skutečnost je později poněkud jiná.
U mě je to svatá pravda. Navíc jsou muži, kteří sbalí miss jenom proto, že jsou úspěšnější než oni. Jen proto, aby se zviditelnili.
Znamená to tedy, že jste nedostupná?
Nedostupná určitě nejsem. Jen jsem asi zatím nepotkala toho pravého.
Takže máte spíše kamarády?
Je to tak, že nemůžu říct, že o muže mám nouzi, ale zatím zůstávají jen mými kamarády. Mám právě teď jiné priority.
JANA KOPECKÁ
• Narodila se 12. února 1993 v Hodoníně.
• Je vysoká 177 centimetrů, její míry jsou 89-63-92.
• Studuje Gymnázium Velké Pavlovice.
• Až letos odmaturuje, chce studovat herectví.
• Kromě prvenství Miss Tourism International 2011 vyhrála soutěž Miss Lumix Photogenic 2011.
• Vedle úspěchů ze zahraničí má na kontě i vítězství „na domácí“ půdě, loni získala titul Miss Brno 2011 a je Kočkou Rádia Jih.
• Má ráda malování, divadlo, sport a školu.
