„Jsem překupník, přiznávám, a koupil jsem to, abych vydělal, navíc s tím x místo y to vypadá krásně. Za pětikorunu to určitě nedám,“ říká bez uvedení jména do telefonu.
Cena je dohodou, a tak se ptám, kolik by za doménu chtěl. Jenže tak se podle něj „ptají všichni“, ovšem úplně jasnou představu nemá prý ani on sám. „Záleží, co s tím chcete dělat. Pro někoho je pět tisíc moc a pro jiného 50 tisíc málo. Víc než 50 tisíc po vás ale chtít nebudu, je to přece jen kus textu,“ říká.
Překlepovému parazitování se odborně říká typosquatting a jde v něm přímo či nepřímo o peníze. Stačí každého, kdo se přemáčkne (hlavně na smartphonech to jde snadno) přesměrovat na svůj web a vydělat na reklamě, dají se tak konkurenci krást klienti, případně spekulovat na to, že majitel původní domény „tasemnici“, která mu kazí pověst, raději odkoupí. Podobné podnikání má smysl dělat jedině ve velkém, a jeho obětí jsou proto nejčastěji ti skutečně velcí. V minulosti například Vodafone (vodafon.cz), Seznam (seznamcz.cz) či Google (viry zamořená goggle.com).
Sběr skleněných „baňk“
Jenže v podmínkách českého internetu jde pořád jen o příštipkaření. Lepší je nečekat na chyby a sebrat rovnou celou doménu. Stalo se to například nejsilnější ruské bance Sberbank. Do Česka vstoupila v únoru 2012 koupí rakouské Volksbank, ovšem doménu sberbank.cz si již v dubnu 2008 zaregistroval někdo úplně jiný, což nelze označit jinak než jako slušnou předvídavost.
V lednu 2011 napsal deník E15 první článek o tom, že „ruská bankovní jednička“ míří do Česka, a o deset měsíců později dostala zatím spící doména svůj raison d’etre založením „eseróčka“ s legračně znějícím jménem Sběr Baňk, jejíž jednatel Pavel Juránek si už v minulosti zaregistroval adresu telefonica.cz.
Sberbank proto musela sáhnout po složitější doméně sberbankcz.cz a zároveň se obrátila na Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře ČR. Ten, jak předloni v dubnu napsal server Aktuálně.cz, dal bance za pravdu s tím, že doména patří jí, a to nehledě na fakt, že na dotyčném webu podle pamětníků skutečně kromě reklam po nějaký čas visela i jakási jen těžko definovatelná prezentace skleněných „baňk“. Od té doby používá Sberbank vedle domény sberbankcz.cz i doménu sberbank.cz.
Úspěšná žaloba
Jenže tím spor neskončil. Firma Sběr Baňk podala žalobu k pražskému městskému soudu s tím, že věc neměl řešit rozhodčí soud, a uspěla (šlo o formální důvody, které vycházejí ze staršího rozsudku Nejvyššího soudu ve sporu o doménu suzuki.cz). Nedávno měl o věci definitivně rozhodnout vrchní soud, ovšem kvůli nemoci advokáta Sběr Baňk odložil věc na neurčito.
Juránka sehnat nelze a Sberbank svůj další postup v případě, že by u odvolacího vrchního soudu prohrála, komentovat nechce. „Z pohledu běžného klienta by se každopádně nic neměnilo. Máme doménu sberbankcz.cz, na které funguje i internetové bankovnictví,“ říká mluvčí banky Hana Drápalová.
Parazité převažují
Doménových sporů není moc, ale úplně vzácné také nejsou. Podle statistik sdružení CZ. NIC, které vede registr doménových jmen s koncovkou „.cz“, padlo od roku 2000 do konce minulého roku 266 takových žalob, přičemž necelou polovinu z nich řešil rozhodčí soud. Nejvíc žalob kvůli doménovým sporům, a to 32, se vyrojilo v roce 2010. Poté nastal pozvolný útlum a loni už jich bylo jen 13.
Jak často jde o doménový parazitismus (cybersquatting) a jak často o „čestný“ spor o doménu, lze jen spekulovat. „Parazitismus podle mě převažuje. Registrace domén v dobré víře porušující práva třetích stran je dle mého názoru menšinová vzhledem k tomu, že většina domén je již registrována a zájemci o registraci jsou si toho vědomi a předem si ověřují možný konflikt například s ochrannou známkou konkurence,“ odhaduje advokát Lukáš Jansa z kanceláře Jansa, Mokrý, Otevřel, který je spoluautorem připravované knihy Internetové právo.
Většina sporů podle něj k soudu nikdy nedorazí, protože se obě strany dokážou dohodnout samy. Někdy na tom „parazit“ je schopen i vydělat, „odbytné“ však prý nebývá nijak závratné a většinou nepřesahuje deset tisíc korun.
Auta, porno & internet
Doménový parazitismus je s trochou nadsázky starý jako internet sám. V Česku se podle Jansy staly jeho první obětí některé zahraniční automobilky (viz již zmíněný spor o suzuki.cz). Prvními široce medializovanými spory pak byly pře o domény ceskapojistovna.cz a dagmarhavlova.cz. Ve druhém případě se na dotyčných stránkách objevilo porno a věcí se nakonec zabýval i trestní soud, který za dehonestaci prezidentovy ženy uložil Miroslavu Blahovcovi podmíněný trest.
Doménu ceskapojistovna.cz si zaregistroval soukromník Jiří Helán. Spor se táhl od roku 2001 do prosince 2004, kdy vrchní soud rozhodl, že doména patří pojišťovně – i proto, že ji Helán nijak nevyužíval a zjevně mu šlo jen o spekulaci. O svou přirozenou doménu kaufland.cz úspěšně bojoval i řetězec Kaufland, kterému ji 2. února 1998, tedy pouhých pět dní po otevření první prodejny v Česku, „vyfoukla“ firma Ha-vel internet.
Specifickou disciplínou doménového parazitismu je přivlastňování si jmen, která evokují různé státní úřady. Šampionem mezi nimi byla firma Realtime Investment, která vlastnila doménu ministerstvo-spravedlnosti.cz (a kromě toho okresnisoud.cz, krajskysoud.cz, mestskysoud.cz, vrchnisoud.cz, nejvyssisoud. cz, obvodnisoud.cz) a používala ji pro propagaci svého centrálního registru dlužníků. Spor trval dlouho, ale ministerstvo nakonec v roce 2011 uspělo u rozhodčího soudu.
| Když byl svět mladý a nevinný |
|---|
| První republika doménové spory pochopitelně neřešila. Bojů o zneužívání firemních jmen bylo nehledě na to dost a dnešní rozsudky se na ně stále odvolávají. Zásadní je především spor dvou obuvnických firem: chrudimské F. L. Popper a litovelské Josef Fried, E. Popper Eidam (neboli česky Josef Fried, E. Popperové zeť). Loga obou firem vypadala podobně. Šlo o nápis F. L. Popper (respektive E. Popper) v elipse a zákazníkům se pletla. Tradiční F. L. Popper proto podal žalobu a soudy včetně Nejvyššího (1932) mu daly za pravdu. U soudu kvůli nekalé soutěži skončily i kopie populárních cviček „Stadionek“ původně vyráběných brněnskou firmou Stadion-WellHejna a spor o takřka identické modré obaly mýdel Kosmos a Krako. |
Naopak spor agentury CzechTrade se soukromou společností CzechTrade Internet, která na webu trade.cz prezentuje vlastní CzechTrade databázi podnikatelů, stále ještě běží. Podobný byl i spor o doménu ostrava.cz, kterou si zaregistrovala firma informující o kulturních akcích v Ostravě. Město na firmu podalo žalobu a soud na něj doménu převedl. Podobných případů je podle Jansy mnohem víc, ale řada měst a obcí o „své“ domény zatím neusiluje.
Ovšem zdaleka ne vždy se musí jednat o parazitismus. Ukázkový je v tomto ohledu spor majitelů domén práce.cz a sprace.cz, kterou si zaregistroval portál Seznam. Nejdřív to vypadalo, že Seznam prohraje, ovšem soudy nakonec uznaly, že obě domény mohou koexistovat. Důležité bylo ono písmeno „s“ a především snaha Seznamu svůj web odlišit od webu prace.cz. Hranice mezi konkurencí a parazitismem je nicméně tenká, proto svůj spor s majiteli domény bilezbozi.cz prohrál web bilezbozi.com a stejně to dopadlo i v případě pře mimibazaru.cz s poraženým mimi-bazarem.cz.
Nekončící boj
Sporů o domény ale proběhlo, případně stále běží, daleko víc. Jen namátkou šlo třeba o weby kariera.cz, tpca.cz, globtour.cz, rustikarestaurant.cz, tvproducts.cz, topshop.cz, andelshotel.com, prazskamincovna.cz či paroubek. eu. Doménový parazitismus je sice nečistý, ale výnosný byznys (nebo to tak aspoň mnoha lidem připadá) a jeho potírání se zdá nikdy nekončícím bojem. Koneckonců na prodej je za pouhých 1999 korun například doména ekonomickafakulta.cz. l
