Serge Lutens: Čaroděj z Marrákeše

Na co jste v životě nejvíc pyšný?
Na to, že žiji až do dnešního dne. Je to téměř představení. Po pravdě nezažívám nad touto myšlenkou nějaký pocit pýchy. Bylo by správnější mluvit o vytrvalosti, která tepe železo vůle. Já na tom nemám žádnou zásluhu. Přichází to z něčeho, co mne dalece přesahuje, neviditelného partnerství, které mne následuje ode dne, co jsem se narodil, a vytváří kostru mého talentu.
Co považujete za největší chybu, které jste se dopustil?
Nemohu považovat to, co se kdy stalo, za chybu. Byl to můj život. Pokud došlo k „chybě“, byla tak vnímána zvenku nějakým druhem okolního moralismu. Já jsem vyroben ze všeho: ze špatnosti, z dobroty, z hudby, z obrazů… A z toho jsem vytvořil něco osobního. Pro mne to nepředstavuje ani chybu, ani úspěch. Vyvracím židovsko-křesťanskou kulturu, i když mě religiózní mluva fascinuje. To všechno je za tím, čím jsem dnes.
Jaká byla nejlepší rada, kterou jste kdy dostal?
Obecně si dávám na rádce a poradce pozor a na žádnou konkrétní radu si nevzpomínám. Rada by byla jen obratem navíc. Žiju vzdálen od lidí, a tím pádem jedinými „radami“, které si dovolím přijímat, přicházejí zejména z úvah nad četbou, nad dílem.
Co momentálně čtete?
Tato otázka vám bohužel nedá žádnou představu a klíč k pochopení. Způsob, kterým čtu nyní, nemá nic společného s tím, jak jsem četl ještě před několika lety, i když ve své podstatě jde o ty samé knihy a autory: dva géniové Jean Genet a Baudelaire, Proust, Artaud pro jeho divadlo krutosti, ale i Gaston Bachelard. Způsob, jakým čtu dnes, je spojen s psaním. Čtu mezi slovy.
Proč žijete zrovna v Marrákeši?
Marrákeš respektuje mou samotu. Ta je tím, co jsem sem přišel hledat: vzdálenost ode všeho. Pozor, nezaměňuji samotu, která mi je drahá, s opuštěním a osamocením. Samota umožňuje rozluštit delikátní mechanismy, z nichž jsme každý sestaven, mechanismy mnohem komplexnější než ty nejsofistikovanější švýcarské hodinky. Marrákeš je ale také světlo vycházející ze zdejšího klimatu a úsměvu – i když může být falešný – místních lidí. Opravdový úsměv otevřených dvoukřídlých dveří.
Jaké jsou podle vás největší změny, které se ve světě udály za vašeho života?
Co je ve vašich očích šťastný život?
Slovo „štěstí“ životu hodně ublížilo. Představa žít pro štěstí je, podle mě, jedna z nejhloupějších na Zemi. Štěstí je důsledek, a nesmí se stát účelem. Nedává to smysl. Jsem šťastný, když něčeho dosáhnu, když něčemu čelím, když se stavím proti, když existuji! Položit se na lehátko s limonádou v ruce, to je blbost vmáčknutá do metru čtverečního. Nikdy bych nenechal čas, kterým disponuji, ležet ladem. Vždycky bych ho zaměstnal. Štěstí je doplněk, jehož přítomnost všichni vyhledávají. Nezapomeňme také, že i to největší neštěstí se může někdy transformovat v cestu k něčemu jinému. A zrovna právě to může být vaše štěstí!