Hranice l Pod sedlem nevozí brokovnici s upilovanou hlavní, ani nepálí gumy při nelegálních pouličních závodech, jak harleyáře líčí legendy. Dokonce i ten šátek na hlavě místo helmy si odpustí. I v Hranicích tvoří svéráznou partu, která má spoustu vlastních zvyků a znaků. Navenek jsou ale přátelští a bezpečnost na silnici je pro ně nadevše. A některé stereotypy o nich přece jen platí. Většinou mají nějaké to tetování a na soutěže v páce také dojde. Legendární americké motorky Harley-Davidson učarovaly i sedmapadesátiletému Jiřímu Richterovi z Hranic, kterému v partě nikdo neřekne jinak než Doktor.
Jak se člověk stane harleyářem?
Kdo se jednou na harleyi svezl, udělá všechno pro to, aby měl vlastního. Znám lidi, kteří si koupili choppera (motorka typu harley – pozn. red.) třeba od Yamahy, ale za rok ji prodali a pořídili si harleye. Těžko se to popisuje, ale mít originál je úplně něco jiného. Každý majitel má k němu silný vztah a opečovává ho skoro víc než manželku. Vzpomínám, že když jsem si chtěl koupit výroční model Harley-Davidson Fat Boy, dealer měl k dispozici jediný kus, na který bylo pět zájemců. Museli jsme losovat a nakonec jsem vyhrál možnost si ho koupit.
V čem se liší svezení na harleyi a ostatních chopperech?
To už je slyšet podle zvuku motoru. Jediný, kdo vyrábí od začátku pořád motory stejné koncepce je Harley-Davidson, který dělá vzduchem chlazený dvouválec. Proto je to absolutně nenáročná motorka. Kamarádi jeli přes americké Údolí smrti v padesáti i šedesátistupňovém vedru a harleye to vydržely. Ale tak velkoobjemové motory chlazené vzduchem už nikdo jiný nevyrábí, protože to neumí. Jsou harleye jiné i na první pohled?
Od ostatních chopperů se liší už podle dílenského zpracování. Vše co je na harleyi chromované, je ze železa. Žádný plast. Z toho je jen to nejnutnější. Japonský chopper má i blatníky z plastu. To není ono.
Co je pro harleyáře kromě jejich stroje typické?
Je to přátelská komunita. Když se potkáme, vždycky se pozdravíme, povykládáme. Mezi harleyáři jsem taky nepoznal nikoho, kdo by se na motorce předváděl. To už má každý za sebou. Jsou to vyrovnaní klidní lidé, kteří nechtějí riskovat.
Potrpíte si na tetování?
Náš kamarád dokonce vlastní tetovací salón. Já tetování nemám, neláká mě to. Ale hodně kolegů ho má. Různé orly a tak, někdy i znak Harley-Davidson. A ještě si přidávají.
Jakou harleyáři poslouchají muziku?
Hlavně americkou. Třeba country, ale i tvrdší rockovou. A třeba 4. února máme celonárodní ples, kam se sjíždí snad čtyři sta motorkářů z celé republiky.
Potrpí si vaše komunita na to, v jakém jezdí autě?
Vůbec. Na prvním místě je vždycky motorka. Nemáme potřebu se předvádět s autem. V Ostravě jsem kdysi na jedné akci potkal neoholeného pána v ošuntělé bundě, a on to byl ředitel Tatry Kopřivnice Američan Ronald Adams, který tam přijel na harleyi.
Jak se harleyáři oblékají?
Žádné kombinézy nenosíme. Džíny, koženou vestu, když je chladněji, tak bundu. Ale hlavní je vesta. Ztratit ji, to je největší potupa. Tu svoji ukládám do trezoru.
A co na hlavu? Šátek nebo přilbu?
Každý by měl nosit přilbu a my to respektujeme. Já si bez přilby netroufnu vyjet ani na kole.
Kamarádíte i s jezdci na silničních sportovních motorkách?
To je úplně něco jiného. Distancujeme se od nich. Mají špatnou pověst, většinou nedodržují předpisy. Taky jezdí víc osamoceně, zatímco my ve skupinkách.
Mají harleyáři při ježdění nějaká pravidla?
Všichni si před vyjetím mají dotankovat plnou nádrž. Jezdíme ve formacích a není možné každou chvíli zastavovat kvůli tankování. První jede uprostřed jízdního pruhu, ti ostatní za ním při krajích. Kolona se tak výrazně zkrátí. Vypadá to pěkně a hlavně je to bezpečné. Za bezpečnost ručí ten, který kolonu vede. Když je na cestě nějaké nebezpečí, dá signál a všichni na to reagují. Používáme různé znaky rukou.
Máte i vlastní srazy. Jak vypadají?
Jsou to velké akce, třeba celorepublikový sraz v Praze na Džbáně. Když tam vyrážíme, postupně se nabíráme na benzinkách. Když se potkáme, nepodáváme si ruce normálně, ale prsty nahoru a obejmeme se. Na programu bývají různé soutěže, třeba přetahování lanem, zatloukání hřebíků, páka.
