Školní jídelny: dříve hlavně knedlíky, dnes i kuskus nebo čína

Děti školou povinné si dávají v jídelnách stejné pokrmy jako před dvaceti lety. Pokrok přesto zavál i do školních kuchyní.

Litvínov / Jednou týdně ryba, dvakrát luštěniny, brambory, rýže, knedlík a těstoviny. Sestavovat jídelníček je pro vedoucí kuchyní stejně náročné jako za minulého režimu. Stále musí plnit tabulky, které předepisují, jak často musí mít děti různé potraviny na talíři. A to se pravidla zmírnila ještě před revolucí.

Módní trendy

„Trendů a příkazů jsem zažila dost. Ve školní jídelně pracuji od roku 1980. Jedno z nařízení znělo, že každý týden musíme vařit knedlíky. Prý jsou pro děti velmi zdravé,“ vzpomíná vedoucí stravování na litvínovské Schole Humanitas Dáša Sedláková.

Na jídelníčku této střední školy teď najdete kuskus, pohanku či čínu a vegetariánská jídla. Občas nakupují i biopotraviny. Je to hodně populární. „Už jsme vyzkoušeli i žraloka nebo klokana,“ vzpomíná vedoucí.

Sama byla při tom, když odborníci na výživu dětí měnili staré tabulky. „Smíme si trochu upravit recepty. Pořád platí, že nemůžete například příliš pepřit. Když vaříme čínu, dáme do ní místo pepře pálivý kečup,“ popisuje své zkušenosti Sedláková.

Víc zeleniny

Porovnat jídelníček školáků může i ředitel Scholy Humanitas Milan Šťovíček. „Byl jsem vděčný strávník naučený z domova, že mám sníst, co je na talíři. Jen polévky jsem moc nemusel,“ vzpomíná Šťovíček. Dnes si na polévkách pochutnává. „Kuchařky je vaří hodně hutné. Fazolovou, čočkovou. Včera jsme měli boršč,“ libuje si ředitel.

Studenti naopak mohou skladbu stravy ovlivňovat a vybírají si každý den ze dvou jídel. „Kuchařky už od počátku reagovaly na jejich přání. Nejprve vařily vegetariánská jídla pro pár lidí. Obliba rostla, takže se nakonec stala pevnou součástí našeho stravování,“ dodává Šťovíček.

Vedoucí kuchyně pak jezdila na školení, kde se učila všem způsobům, jak připravovat tofu. Pro středoškoláky se jí sestavuje jídelníček snáz. Nemá pevně stanovenou částku za jídlo, ale může se pohybovat v určitém rozmezí. Může tak nakoupit zeleninu a připravovat nejrůznější saláty. Absenci těchto potravin ve stravování přitom odborníci na výživu kritizují.

Mnohem víc se teď dbá na to, jak jídlo vypadá. „Od začátku roku nabízíme vedle džusů a čaje karafy s vodou. První dny si lidé mysleli, že je na zalévání kytek. Navrhl jsem, aby kuchařky do vody nakrájely citron nebo limetku,“ vysvětluje Šťovíček. Změna měla hned úspěch.

Moderní přístroje

I když se jídlo pro školáky za posledních dvacet let příliš nezměnilo, modernizace je vidět v každé jídelně. Zatímco dříve byla v každé kuchyni pomocná síla, která myla hory nádobí, dneska se o lesk nádobí postarají výkonné myčky.

Ani děti, které stojí ve frontě na oběd na konci řady, se nemusejí bát, že jídlo bude studené. „Jsou různé kredence, které nádobí vyhřívají. I nádoby na jídlo udržují pokrm při stálé teplotě,“ vyjmenovává vymoženosti moderní doby vděčný strávník Šťovíček.

Pryč jsou i doby, kdy děti marně hledaly na dně tašky papírové stravenky. Každý měsíc jiné barvy. Pár let po revoluci se někteří chlubili papírovou průkazkou s fotkou a razítkem v průhledném plastovém obalu. Strávníci ve Schole Humanitas mají něco jako kreditní kartu. Tu vloží do bankomatu a na celý týden si mohou vybrat, které jídlo chtějí. Při jeho výdeji projedou kartičku čtečkou a kuchařky hned vidí, co mají na talíř nandat.

Nejen super vybavení pro kuchařky, ale i designová jídelna je málo platná v janovské základní škole. Zatímco si dospělí, kteří se před lety na škole učili, pamatují nekonečné fronty, dnes je v jídelně poloprázdno. „Ještě, že chodí na oběd alespoň družiny a učitelé. Rodiče dětí z Janova tvrdí, že nemají na školní obědy peníze,“ říká zástupkyně Olga Vernerová.