Za stavbou a vývojem elektrárny stojí společnost RedStack a Univerzita v Twente, jejíž inženýři budou na místě pracovat na zvýšení efektivity speciálních membrán, které jsou při výrobě elektřiny z vody zapotřebí. Takzvaná Modrá energie pak vzniká díky rozdílu v množství nabitých částic (iontů). Nosičem energie je slaná voda (s vlastnostmi elektrolytu) díky iontům v chlóru a sodíku, kterých je v ní až stonásobně více než ve vodě sladké.
Oddělení těchto typů vod membránou, jejíž strany se chovají jako elektrody, následně ústí v produkci napětí. „Zmíněný princip je znám už nějakou dobu, jen jsme jej nedokázali aplikovat ve větším měřítku,“ vysvětlila profesorka Kitty Nijmeijerová z Univerzity v Twente.
Pvní nainstalované membrány V Afsluitdijku podle ní dokážou dodávat zhruba 1,3 wattu na metr čtvereční své rozlohy. „Tento výkon potřebujeme zvýšit na zhruba dva až tři watty, což by z modré energie učinilo ekonomicky výhodný zdroj,“ dodala.
V pokusné elektrárně mají Nizozemci aktuálně nainstalováno zhruba 400 metrů čtverečných prototypů membrán, které zpracují 220 tisíc litrů slané a 220 tisíc litrů sladké vody za hodinu. V příštích několika letech by však povrch membrán měl být navýšen až na 100 tisíc metrů čtverečných. Membrány jsou naskládány těsně na sebe ve vzdálenosti 0,3 až 0,5 milimetru.
Ostrý komerční provoz si podle odhadů vyžádá miliony metrů čtverečných těchto membrán. „Zdá se to jako moc, ale v praxi je to určitě proveditelné,“ uklidňuje Nijmeijerová.
Do výroby energie díky rozdílu ve slanosti vod vědci vkládají velké naděje. Podle odhadů by celá hráz Afsluitdijk jednoho dne mohla ročně generovat energii, kterou spotřebuje půl milionu průměrných nizozemských domácností (podle jejich přepočtů zhruba 1200 miliard tužkových baterií).
