Slavná vila je vydaná napospas době. Stejně jako před lety Židé, kteří v ní žili | E15.cz

Slavná vila je vydaná napospas době. Stejně jako před lety Židé, kteří v ní žili

Architektonickou pýchu města, Goldmannovu vilu nechává majitel léta chátrat. Radnice s tím moc nenadělá.

Chomutov / Mohutnému domu na rohu Čelakovského ulice v Chomutově nikdo neřekne jinak než Pionýrák. Před revolucí v něm byly zájmové kroužky pro děti.

Dnes je to barabizna na spadnutí. Starým lešením obehnaná věžička působí příznačně: vypadá jako trnová koruna. Kdysi honosnou vilu postihl stejný úděl jako židovskou rodinu Goldmannových, která v ní do války bydlela.

I Mannesmann zaostal

Richard Goldmann pocházel z početné židovské rodiny. Měl jedinou dceru. V Chomutově se natrvalo usadil v roce 1888. „Vybral si ho možná proto, že už tam tehdy žili někteří jeho příbuzní,“ domnívá se kadaňský historik Petr Rak. Manželka Sally byla o šest let mladší. Po smrti muže ji semlela doba. Tragédie nepostihla jenom ji, ale i její nejbližší.

Jako advokát se Goldmann dokázal rychle prosadit. Od devadesátých let 19. století hájil i právní zájmy Mannesmannových válcoven. Zbohatl natolik, že si po roce 1900 mohl v tehdejší Schillerově ulici postavit architektonicky pozoruhodnou třípodlažní vilu. „Tím o jedno desetiletí předběhl svého nejbohatšího klienta. Reprezentační rezidence Mannesmannových válcoven, stojící nad Goldmannovou vilou v ulici Politických vězňů, totiž vznikla až před první světovou válkou,“ poznamenává Rak. Richard Goldmann významně zasahoval i do dění ve městě. Byl ve výboru při stavbě přehrady Kamenička, působil také jako radní. Zemřel v roce 1924 ve třiašedesáti letech.Goldmann sbíral malířské miniatury. Za svůj život jich nashromáždil sto pětatřicet. „Zejména po první světové válce rakouská šlechta zchudla a rozprodávala ve Vídni svůj majetek. V té době majetní sběratelé mohli za velmi výhodné ceny získat miniatury mimořádných kvalit,“ popisují Eva Šamšulová a Olga Trmalová v knize Portrétní miniatury chomutovské sbírky. Znalci Godmannovu sbírku srovnávají s kolekcí holandské královny.

Vleklý spor o dům

Pět miniatur dostala po smrti Goldmanna jeho dcera, zbytek připadl manželce. Vzácné obrazy a polozbořený dům jsou tím jediným, co po Goldmannových zbylo.

Do Listopadu 1989 patřil Pionýrský dům podniku Vodní stavby. Počátkem devadesátých let o něj město požádalo jako o svůj historický majetek. „Tomu se Vodní stavby bránily. Soud skončil smírem a dům získalo město. Během dlouhotrvajícího sporu ale velmi zchátral,“ říká mluvčí chomutovské radnice Tomáš Branda. Město dalo v roce 2003 bývalý „Pionýrák“ do dražby. Její vítěz ho obratem ruky prodal Petru Součkovi z Prahy, který se o něj léta nestará.

Stavební úřad vede budovu jako zchátralou. „Je v třetí kategorii těch nejvíce zchátralých. Její stav kontrolujeme každé tři měsíce. Majitele jsme dvakrát vyzvali, aby dům opravil,“ říká Branda.
Sehnat současného vlastníka není snadné. V jeho prospěch zatím hraje to, že objekt je řádně oplocený a vzdálený od silnice a chodníku, takže nemůže nikomu spadnout na hlavu. „Opravu ztěžuje fakt, že se majiteli nepodařilo získat sousedící pozemky, bez nichž by se ani nemohl do rozsáhlých stavebních prací pustit,“ připouští Branda.

Tragický konec rodiny

Sally Goldmannová přišla o svou vilu na podzim 1938. Zkonfiskovali ji nacisté, kteří nastupovali k moci. Koncem třicátých let začala rozprodávat svůj majetek, zejména do chomutovského muzea. V roce 1940 odprodala na doporučení Josefa Opitze, který v té době spravoval i sbírku Národního muzea, sto třicet miniatur za sedm a půl tisíce marek.

„Málokdy se v českých muzeích objeví tak kvalitní miniatury a v takovém množství,“ říká uznale hlavou kurátor sbírky Oblastního muzea v Chomutově Radek Zozulák.

S dalšími chomutovskými Židy, kteří také přišli o své domy a byty, musela Sally Goldmannová sdílet hromadné nouzové ubytování. „V listopadu 1942 ji deportovali do Terezína. V květnu následujícího roku v lágru zemřela. Ještě předtím, v červnu 1942, se do terezínského ghetta dostala její dcera Margareta a vnučky Alžběta a Františka,“ zapátral Petr Rak v dobových materiálech. Žádná z nich se konce druhé světové války nedožila.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!