Slovácká příjmení: Blaha versus Malina
Přestože Nováků je v České republice absolutně nejvíc a snadno lze jednoho za druhého zaměnit, v uherskohradišťském souměstí by jmenovců našli jen několik. Kronikáři, matrikářky i pamětníci se tady naopak setkávají se jmény, jinde nepříliš typickými.
„Například ve Starém Městě mají velké zastoupení Blahovi. Jen Josefů Blahů jsem našel osm. Hodně je tu i Vaňků a Chlachulů,“ říká redaktor místního zpravodaje Milan Kubíček. Například Chlachulovi se podle něj v takovém počtu jinde nevyskytují. „Pokud vím, je nás sedmadvacet rodin. Ale příbuzní se všemi nejsme,“ říká Josef Chlachula.
Čím menší město, tím je nadvláda jednoho příjmení zřetelnější. Například v Kunovicích obývají hned pět domů v jediné ulici Hanáčkovi. „Moje maminka byla Hanáčková už za svobodna a vzala si Hanáčka. Na úřadě jsem to vždycky musel vysvětlovat,“ svěřil se František Hanáček.
Známý je tady i rod Štěrbů. Podle pamětníků je rozvětvených rodin s tímto jménem na padesát. „Tady se vždycky říkalo, že Štěrbů, Hráčků a Hanáčků je v Kunovicách, jakdyž nasere a rozšlape. A platit to může i o Habartech,“ připomněl osmdesátiletý Stanislav Štěrba.
Zajímavostí je, že místostarostou hradišťské radnice je Stanislav Blaha, jehož příjmení ale patří mezi nejčastější ve Starém Městě. Naopak staroměstský místostarosta Radoslav Malina nese příjmení časté pro Hradiště. „S nadsázkou říkáme, že nebýt Staroměšťáků a Kunovjanů, Hradiště by ani nebylo,“ říká Malina.
Podobný názor má i dlouholetý ředitel okresního archivu v Uherském Hradišti Jiří Čoupek. Do někdejšího královského města se stěhovali nejen vesničané z okolí, ale v 16. století například i Italové. „Typické příjmení ale Hradiště nemá. Obyvatelé se tady vždycky velmi střídali,“ vysvětlil Čoupek.
„Tady Habarta. Ne zelinář. Zubař“
Nejsou nejbohatší, nejslavnější ani nejhezčí. Jedno prvenství jim ale náleží – jsou nejpočetnější. Své největší rodinné klany má na Uherskohradišťsku každá vesnice. Kdyby se třeba v Tupesích chtěli sejít všichni Vávrovi, potřebovali by 38 židlí. „Asi to byla v minulosti poměrně aktivní rodina,“ konstatoval s úsměvem starosta Oldřich Vávra.
Vesnické rody
Co vesnice, to jiné převažující příjmení. Bartošíků je hodně v Polešovicích, Fornůsků ve Véskách, Šašinků zase na opačném konci regionu v Záhorovicích a třeba Vávrovi přesahují z Tupes i do sousedního Zlechova. Většinou ale nejde o jediný, pokrevně spřízněný rod.
„Můj otec byl z devíti dětí, ale z nich tady mám už jen tetu, které bude za tři roky sto let. Ostatní příbuzní bydlí v Praze, Brně, Itálii,“ vypočítala třiaosmdesátiletá Jaroslava Ondrušková. V Záhorovicích přitom rodiny stejného jména obývají dohromady čtyřiadvacet domů. Šašinkovi, tedy druhý nejpočetnější rod, mají svého zástupce i na radnici. „Je nás hodně i v sousedních Nezdenicích,“ doplnila starostka Jana Šašinková.
Kronikář František Mikula bydlí v Tupesích od narození, stejně jako jeho rodiče a prarodiče. Nosí druhé nejčastější příjmení a historii rodů má podle místních „v malíčku“. „Třeba Králíků je čtrnáct. Nás je devatenáct, ale příbuzní jsou jenom ostatní Mikulovi, my ne,“ upřesnil tupeský kronikář.
Kdo je kdo
Když v Polešovicích někdo hledá Zdeňka Bartošíka, najde jich hned několik. Aby si ho s jiným nespletl, musí o rodině vědět víc. „Tchánovi se říká podle jeho otce Stázek,“ upozornila Jana Bartošíková. Označení většinou vyplývá z původních povolání a pojmenování předků a v mnoha případech platí dodnes. Rodina Habartů z Kunovic se rozlišovala třeba na zelináře nebo Štěpány. „Můj tchán dělal čtyřicet let dentistu, takže nám se říkalo zubařé,“ vysvětlila etnografka Romana Habartová, která se do Kunovic přivdala z početné rodiny Bartošíků z Polešovic.
Jednomu z rodu Králíků v Tupesích se říkalo baranica, protože i v létě nosil čepici, Vávrovi jsou letečtí modeláři a někteří Chlachulovi ve Starém Městě zase folkloristé. „Mám asi štěstí, ale nikdo si mě zatím nespletl, a to mám desítky jmenovců,“ říká například Petr Blaha z Uherského Hradiště. Zato místostarosta Starého Města Radoslav Malina si na záměnu už zvykl. „Běžně po mně chtěli něco zasklít, protože místní sklenář se jmenuje stejně,“ konstatoval Malina. Omylu se dopustil dokonce hradišťský starosta Libor Karásek, který se nového kolegy ve vedení sousední radnice ptal na stavbu kasáren. „Ještě mě neznal a myslel, že jsem ze stavební firmy,“ dodal s úsměvem Malina.
