Kdo si chtěl za socialismu na základní škole šplhnout u učitele, přihlásil se k tvorbě třídní nástěnky. Ve škole byly zpravidla k dispozici už od předchozích ročníků složky s materiály, označené 1. máj, Lenin, Velká říjnová socialistická revoluce, Gottwald, Vítězný únor 1948 či Osvobození ČSSR Rudou armádou, Marx a Engels, Agrese v Koreji, Vznik KSČ. Nebo Sovětský svaz – záruka míru. K tomu na podkladu ozdobeném zlatými lipovými listy a nápisy z polystyrenových písmen.
Nástěnky vévodily stěnám tříd i chodbám. Vyzdobeny jimi byly na některých školách také síně tradic, kde byly na rudém sametu vyvěšeny zaprášené portréty nesmrtelných hlav komunismu: Marxe, Engelse, Lenina, Fučíka, Gottwalda, aktuálního sovětského generálního tajemníka KSSS a československého prezidenta Gustáva Husáka.
Nástěnky nikdy nikdo nečetl, většinou na nich byly stejně jen obrázky a data.
Dnes opět atraktivní a strategická ruština byla povinný a školáky obecně nenáviděný jazyk. Souvisely s ní pravidelné soutěže škol, například recitační Puškinův památník.
Součástí tělesné výchovy bylo pochodové a pořadové cvičení. Cvičební úbor byl pevný: bílá tílka a červené trenýrky u chlapců a modré u dívek. „Jednotný úbor asi žádný význam neměl, spíš to dětem dělalo problémy,“ míní jedna z dlouholetých jihlavských tělocvikářek, která si přála nezveřejňovat svoje jméno v novinách.
Zažila nácvik masové spartakiády, který byl sice únavný, ale nakonec měl dobrý efekt: na finální vystoupení na pražském Strahově byly děti hrdé. „Dodnes když slyším Davidovu píseň Poupata, vidím v duchu skladbu, kterou jsme na tu melodii nacvičovali. Nácvik byl povinný a úmorný, na úkor běžného tělocviku, ale nakonec se na to děti těšily, když viděly, jakou spartakiáda vzbuzuje pozornost,“ vzpomíná učitelka a vybavuje si, že na Strahov se na spartakiádu přijíždělo podívat i mnoho pozorovatelů ze zahraničí.
„Dnes by už asi do takové akce nikdo neměl chuť. Sokolové něco podobného ještě nacvičují, ale ani tam o masové akce už není velký zájem,“ říká.
Stejnou moc jako ředitelé měli na školách předsedové školních buněk KSČ. Vzájemné špiclování a udávání bylo ještě začátkem osmdesátých let i ve školách běžné. Jedna z jihlavských sportovních tříd jela v roce 1983 na pozvání na turnaj do dánské Kodaně.
„Asi se to tenkrát někomu nelíbilo, tak poslal udání, že nelegálně provážíme peníze. Na hranicích po nás šli ve třech skupinách celníci se psy, dělali osobní prohlídky. Samozřejmě nic nenašli, ale pro děti to byl asi zvláštní zážitek,“ vzpomíná účastník památného zájezdu.
Uvědomělé soudružky a soudruzi učitelé hlídali nejen délku vlasů a oblečení studentů, ale sledovali i anglické a německé nápisy na penálech. Autora tohoto článku na jeho základní škole Kollárova v osmdesátých letech vyšetřovali, protože neuváženě nakreslil na papír vymyšlenou mapku s nápisem Grünwald. Byla sice obkreslená z dětského komiksu, ale vedení školy pojalo podezření, že jde o plán útěku rodiny přes hranice k (neexistujícím) příbuzným na Západ.
Jedna z učitelek byla proslulá přednáškami o škodlivosti (západních) riflových kalhot a výslechy na téma: co znamenají tvé cizojazyčné nápisy na tričku? Jiná zase přímo ve vyučování nůžkami vypárala školačce zúžení na kalhotách, které se jí zdály příliš těsné, jiné ostříhala dlouhou ofinu.
Žáci, kteří navštěvovali trpěnou výuku náboženství, museli nastoupit před tabuli a třídě vysvětlovat, proč věří v Boha a vyslechnout ironické poznámky na vyučujícího kněze.
Za socialismu bylo v Jihlavě deset základních devítiletých škol a jedna škola speciální pro opožděné děti. Po roce 1989 žádná ze škol fakticky nezanikla. Pouze škola Jungmannova na Bedřichově se změnila na Zvláštní školu internátní. Základní škola na sídlišti Jarní se předloni stala součástí základní školy Rošického.
Školy většinou nesly názvy ulic, kde se nacházely. Pouze nynější škola TGM v Žižkově ulici se jmenovala Škola československo-sovětského přátelství a velká dvojškola na sídlišti Březinky byla Semilucká I, II podle družebního sovětského města. S tím měla ve skutečnosti družbu škola Leninova v nynější Seifertově ulici, tu ale ze strategických důvodů přejmenovat už nešlo.
Jaké jsou vaše vzpomínky na školní chvíle před rokem 1989? Napište nám. E-mail: redakcejihlava@mf.cz
