Spálil jsem si prsty už při šestém pokusu

Základ originálních Karlovarských oplatek, jednoho ze tří nejžádanějších karlovarských suvenýrů. Jejich práci si vyzkoušel i redaktor Sedmičky.
Zahájením lázeňské sezony začíná hlavní pracovní období i pro bohatickou výrobnu Karlovarských oplatek. „Nejvíc jich vyrobíme v době kolem mezinárodního filmového festivalu, zima naopak bývá o něco slabší,“ vysvětluje mistr výroby Petr Kocum, když mě provádí provozem. Každý měsíc ho opustí sto až sto padesát tisíc krabic s oplatkami.
Postupně se dozvídám, jak se pečou korpusy nebo jak se vyrábí trojhránky. Když už vím dost, mistr mě pouští ke strojům. A tam, pod dohledem zkušených pracovnic, na vlastní kůži poznávám, kolik ruční práce se za tenkými oplatkami skrývá.
Nejprve z pečícího stroje sundávám malé korpusy. Jsou horké. Protože stroj nečeká, musím být rychlý. Okraje budoucí oplatky zbavuji upečených zbytků těsta, pak je skládám na sebe a dávám do bedny. Už při šestém korpusu mě pálí konečky prstů. „Tady je nejtěžší práce,“ říká mi Petr Kocum. A já mu začínám věřit. Devátou a pak ještě několik dalších oplatek při sundávání zlomím. Jitka Feketová ani jednu. Stroj dobře zná, na směně z něj sundá deset tisíc korpusů.
Potom vyrábím trojhránky. Začínám tím, že na pohyblivý pás pokládám korpusy. Přesně. Dávkovač na ně nanáší čokoládový krém a já je pak slepuji, tedy pokládám na sebe. Celkem pět. Anna Guregová mi kouká na ruce a chválí mě. Nakonec hotové originální Karlovarské oplatky balím. Tak snad budou chutnat. Ať už ve Varech na kolonádě anebo třeba ve Španělsku.