Špinarová válčí s krtky, Ruda z Ostravy nebývá na chatě sám

Zpěvačka, bavič, bubeník. Ostravu či Prahu s chutí vymění za klid venkova, kde relaxují na svých chalupách.

Daleko od ruchu velkoměsta, ve staré chalupě anebo na chatě. Tak odpočívají známé osobnosti, u kterých byla Sedmička na návštěvě.
Věra Špinarová si před sedmi lety koupila starší zemědělskou usedlost v malé vesnici mezi Bílovcem a Fulnekem. Stojí takřka na skále, téměř na samotě u lesa. Má svou historii, pochází z roku 1908. „Jak jsem do ní poprvé vkročila, sedla jsem si a řekla, že odsud mne už nikdo nedostane,“ vzpomíná zpěvačka. Nechala si i byt v Ostravě, tam ji ale známí už skoro nepotkají. „Vůbec tam nebývám,“ jednoznačně tak potvrzuje svou novou lásku – chalupaření.
A hned zpočátku se vrhla do náročné rekonstrukce. „Už loni jsme opravili celou střechu. A to bylo hodně náročné. Když jsme ji měli strženou, tak přišly velké deště a zateklo nám dovnitř,“ vypráví Špinarová.
To ji však vůbec nerozhodilo a v opravách pokračuje. „Chystáme se na nová okna a fasádu,“ plánuje zpěvačka.
I když spousta chalupářů tráví dny s motyčkou v ruce a okopává kdejaký záhon, Věra Špinarová přiznává, že na tento druh práce zrovna moc není. „Sbírat, to ještě ano, ale starat se o zahradu, to mne neláká. Spíš jsem na kytky, ty mám hodně ráda. Muškáty v květináčích, na zahradě pak růže,“ říká zpěvačka.
Zamilovala si i ovocné stromy, kterých chce mít na zahradě co nejvíce. Nedávno spolu se synem Adamem zasadili dvanáct nových švestek. „Máme hned vedle pálenici. Syn říkal, že aspoň tak budou švestky k užitku,“ směje se Špinarová.
Společnost jí na chalupě dělají kočka a dva psi, německý ovčák Argo a knírač Benýšek. I když má les blízko, vášnivou houbařkou zrovna není. „Hlavní je, že je tady opravdu klid. Po něčem takovém jsem dlouho toužila,“ vyznává se zpěvačka.
I když klid je možná jen zdánlivý. „Teď zrovna bojuji s krtkem. Zkusila jsem zastrčit tyč do země a na ni dala rozstříhanou plastovou láhev. Že to udělá hluk a krtka vyžene. Ale zatím to podle mne moc nepomáhá,“ dodává zpěvačka, zatímco bezradně pozoruje roh své zahrady. Krtinec jeden vedle druhého.

Ruda je starý pionýr

Ruda z Ostravy přijíždí na chatu u Českého Těšína spíše jako Michal Kavalčík. Hlavně si chce odpočinout, ale rád rodičům i s něčím pomůže. „Táta koupil chatu asi před deseti lety. Je to asi kilometr od Těšína, teď si ale ani za boha nevzpomenu, jak se to místo přesně jmenuje,“ marně bloudí v myšlenkách bavič, který už nějakou dobu žije v Praze.
Rodák z Českého Těšína se vrací do kraje, který ho proslavil, poměrně často. „Jsem tady prakticky každý týden, i proto, že mám v okolí hodně koncertů. Místní lidi už pochopili, že si z nich nedělám srandu, ale snažím se naopak podpořit celý náš kraj. O má vystoupení už je proto i ve Slezsku větší zájem než dříve,“ podotýká Kavalčík.
Jako chatař si prý vede dobře. „Jsem starý pionýr. Jezdil jsem na různé tábory odmalička, proto mi žádná práce nedělá problém. Zrovna nedávno jsem pomáhal tátovi s postavením terasy,“ říká muž známý jako Ruda z Ostravy.
Chata je častým místem setkání celé rodiny. „Jsme hodně rozvětvení. Když bych napočítal všechny příbuzné, tak nás je snad šedesát. Proto ani na chalupě není člověk nikdy sám a nenudí se,“ vysvětluje Kavalčík.
Lidé jej můžou často spatřit i v ulicích Českého Těšína. Ti, kteří jej poznají i v civilu, mají šanci dostat autogram, především pokud navštíví bowling u autobusového nádraží. „Tam je fajně. Celé rodině se to tam moc líbí. Ale kurde zase si nevzpomenu, jak se to tam jmenuje,“ přiznává špatnou paměť na názvy Kavalčík.

Kroczek si chalupu užívá

Čím je starší, tím více tíhne k rodině, přírodě a zvířatům. Dnes je bubeník a manažer kapely Buty Richard Kroczek rád, že před patnácti lety koupil ve Starých Hamrech polorozpadlou chalupu. „Současná hektická doba plná morálního marasmu a chemických éček nás prostě dříve či později vrátí na začátek, tedy k přírodě. Jedině tak můžeme přežít se zdravým rozumem,“ říká Kroczek. Chalupu, která stojí v nadmořské výšce osmi set metrů, si původně pořídil na víkendy. Časem ale zjistil, že tam chce bydlet a žít napořád. „Protože na ní bylo všechno staré a shnilé, zboural jsem ji a postavil od základů znovu. Zachoval jsem ale původní podobu, takže třeba střecha je z dřevěných šindelů, na chodbě je původní velká kamenná staročeská kuchyň s otevřeným ohništěm přímo do komína,“ popisuje šestačtyřicetiletý muzikant. U dvě stě let staré usedlosti stojí stejně stará, památkově chráněná lípa. „Naši předci dobře věděli, co dělají. Třeba lípy uvidíte u každého staršího domu. Jejich košaté koruny chránily lidi před sluncem, bleskem a zároveň je po těžké práci dobíjely svou energií. Prostě ta jednota našich předků a přírody je zřejmá,“ dodává Kroczek. V horách obklopený lesy a loukami žije momentálně slavný muzikant se svým patnáctiletým synem Maxem, přítelkyní Petrou a jejím devítiletým synem Martinem. Protože kluci musejí chodit do školy, žije rodina střídavě také v Ostravě. „Letos poprvé tady chováme ovce. Zatím jsou jen tři, ale příští rok jich bude určitě víc. Dva a půl hektarů luk prostě nejsme schopni pokosit, takže na tu trávu vypustíme ovečky,“ říká chalupář. Dodává, že kromě toho chová husy, kachny a slepice. Na statku se prohání také několik koček a pes Gato. „Vždycky jsem to cítil tak, že ta zvířata musím vychovat, abych je pak mohl zabít a nakrmit svou rodinu a blízké. Když sleduji, jak v nemocném globálním světě je každou chvíli závadné maso, zelenina, a to je jen špička ledovce, tak se chci o naši obživu postarat částečně sám. Čím déle ale zvířata chovám, tím větší mám k nim vztah, takže ještě nevím, jestli je jednou dokážu zabít. Asi to tak jednoduché nebude,“ přiznává Kroczek. Zatímco zvířat má plný dvůr, zeleninu nepěstuje. Zjistil, že se jí v této výšce nedaří.
Zemědělskou usedlost na Starých Hamrech znají především muzikanti jako nahrávací studio, kterému nikdo neřekne jinak než Kročkov. Skupina Buty tady nahrála celkem čtyři cédéčka, nahrávala tady i spousta dalších více či méně známých kapel.
„Zažili jsme tady s kamarády z kapely opravdu hodně úžasných zážitků, ale postupem času jsem si začal uvědomovat, že ten šrumec začíná omezovat svobodu mé rodiny,“ dodává Kroczek, který studio přestěhoval do Dolního Benešova. Tam teď natáčí Buty po pěti letech další CD, které by mělo vyjít letos v září nebo v říjnu. „Jsem rád, že mám po letech zase úplnou rodinu. Všechno, co tady ve Starých Hamrech děláme, nás strašně moc baví a jsem rád, že na to nejsem sám. Prostě si ten život užíváme,“ uzavírá Richard Kroczek.