Spolužáci o ní říkají, že je blázen

Dvanáctiletá plochodrážnice Michaela Krupičková z Liberce poráží své soupeře v ryze mužském prostředí.

Kluci s ní mají občas problém. Když je porazí, nechtějí s ní mluvit. A protože k tomu dochází poměrně často, moc kamarádů na českých závodištích dvanáctiletá Liberečanka Michaela Krupičková zřejmě nemá.
Na plochou dráhu vlétla před dvěma lety jako velká voda. V Chabařovicích dojela několikrát druhá a stala se vůbec první ženou u nás, která kdy absolvovala plochodrážní závod.
Dnes už patří ve své kategorii k absolutní domácí špičce. Potvrdila to i na konci května ve Slaném. Ze čtyř jízd vytěžila sedm bodů, obsadila celkově čtvrtou příčku a stejnou pozici si upevnila také v celkovém hodnocení republikového šampionátu.
„Myslela jsem výš. Slaný není moje oblíbená dráha. Raději mám ty kratší. Jako třeba v Liberci nebo Mšeně. Chtěla jsem skončit do třetího místa,“ okomentovala svůj výkon ze Slaného Krupičková.
Zklamaná ale být nemusela. Díky svým letošním výkonům se totiž probojovala do mládežnické reprezentace.
„Do týmu se nás dostalo nejlepších osm. O víkendu nás čeká prestižní souboj s Poláky. Už se na to moc těším,“ nechala se slyšet Krupičková.
Držet palce jí určitě budou i její spolužáci z liberecké Základní školy Lesní, kterou navštěvuje.
„Většinou obdivují, co dělám, ale zároveň o mně říkají, že jsem blázen,“ říká pobaveně dvanáctiletá plochodrážnice z Liberce.

Na motorce od sedmi let 

Na motorku sedla rodačka z Jablonce nad Nisou poprvé v sedmi letech. Nešlo však o plochodrážní stroj. První vášní mladé závodnice byl motokros. Pak ale dostala příležitost, aby se svezla na oválu.
„Říkala jsem si. Co na tom je, jezdit pořád dokola. Jednou jsem se ale svezla a z plochodrážní motorky už neslezla,“ poznamenala Krupičková.
Jejími plochodrážními vzory jsou závodníci Jason Crump, Luboš Tomíček či bratři Drymlovi. Ani jednoho z nich by ale nevyměnila za svého otce.
„Táta mi koupil moji první motorku a na závodech mi pomáhá jako mechanik dodnes. Navíc je i mým jediným sponzorem,“ dává zcela jasný důvod mladá plochodrážnice.
Přestože je plochá dráha sport, v němž se mohou závodníci i těžce zranit, strach z ježdění dívka nemá. „Člověk se bát nesmí. Když se bojí, tak se něco stane. Respekt mám, ale rozhodně se nebojím,“ dodává Krupičková.