Sport je pro něj důležitou součástí života. A přestože mu pokoj nezdobí medaile a poháry, je v něm hodně úspěšný. Alexandr Žák učí policisty na Karvinsku, jak mají chránit životy lidí nebo zvládnout nebezpečné pachatele. „Práci mám rád a mám radost z toho, že můžu pomáhat klukům, třeba k tomu, aby úspěšně dotáhli zákrok dokonce,“ říká Žák. Hmaty, chvaty, kopy a údery. To je technika sebeobrany, kterou musí umět každý z policistů. A jak na to, je učí jejich instruktor výcviku. „U policie sloužím dvanáct let a z toho osm let trénuji kolegy. Učím je jak bránit sebe i ostatní. Povinný výcvik vždycky zaměřuji na něco jiného. Někdy se učíme jak překonat odpor pachatele s využitím vlastního těla a rukou, jindy cvičíme s pomůckami. Třeba s teleskopickým obuškem, nebo tonfou,“ potvrzuje Žák.
Přelézt a vystřelit
Když na řadu přijdou zbraně, připomíná trénink záběry z akčních filmů. Policisté nestřílí jen do terčů, ale střelbu zkouší i v situacích, které se co nejvíce blíží realitě.
„Policista musí mít dobrou mušku. Musí umět vystřelit na krátkou vzdálenost i v situaci, kdy se kolem něj motá hodně lidí. Taky je důležité, aby dobře zamířil i po fyzické zátěži. I poté co běžel dlouho a přelézal plot,“ vysvětluje Žák.
Patří mezi šťastné lidi, pro které je práce zároveň i koníčkem. „Jsem nadšený sportovec. Cvičím v práci, a když přijdu domů, cvičím zase. Zajdu si protáhnout svaly a shodit kila do posilovny, zacvičím si zumbu a ani jóga či pilates mi není cizí. To všechno dohromady mi pomáhá být fit a mít dobrou kondičku,“ povídá Žák.
O tom, že svou profesi bere vážně, vědí jeho kolegové své.
„Policisté na Alexandrovi oceňují hlavně jeho přístup. Sám jde příkladem, pořád se zdokonaluje. Je trpělivý při učení nováčků a ostatní kolegy se snaží co nejvíce motivovat, ať jsou čím dál lepší,“ řekla za karvinské policisty mluvčí Zlatuše Viačková.
Přesto Žákovi ve vitríně nevisí žádná medaile. „Na soutěže nechodím a nesbírám žádné bojové pásky. Nemá to pro mě žádnou cenu. Když chce člověk chodit po soutěžích, dělat sport na vrcholové úrovni, ať si to dělá. Ale pokud je někdo dobrý, tak je dobrý i bez černého pásku,“ myslí si Žák.
Policisty učí, jak se bránit, ale z vlastní zkušenosti ví, že hmaty a chvaty jsou až to poslední. „Jen málokdy jsem musel využít své dovednosti v praxi. Nejdůležitější je s lidmi si promluvit a situaci uklidnit. Ale je pravda, že třeba s opilýma je to těžší. Hlavně s ženami. Ty dovedou využít svého postavení, spoléhají se na to, že si k nim muž nic nedovolí a mnohdy sehrají před kolemjdoucími i velkou divadelní show,“ vzpomíná na svou praxi Žák.
Karvinou by za nic nevyměnil
S Karvinou Žák spojil v podstatě celý svůj život. Na základní školu chodil v ulici Borovského a město na delší dobu opustil jen během studia na Fakultě tělovýchovy a sportu na Masarykově univerzitě v Brně. „Ještě si dodělávám navazující studium zaměřené na bojové sporty,“ dodává Žák. Jako správný patriot nedá na město dopustit. „Poslouchám často stesky kamarádů, jak chtějí odjet pracovat pryč. Práci a uplatnění najde člověk i tady. Jen musí chtít,“ dodává Žák.
