Veliká vrata domu na Žižkově náměstí odemyká žena ve sportovním oblečení. Uvnitř je ticho. S naprostou samozřejmostí vchází do historických prostor, kde se rozhoduje o táborské budoucnosti. Jde totiž o radnici a tou, kdo má už nějaký ten rok klíč, je starostka Hana Randová.
S redaktorkou Sedmičky se sešla o sobotním odpoledni, kdy je úřad liduprázdný. Po schůzce měla namířeno do bazénu, odreagovat se. A právě ke sportu, stejně jako k politice se rozhovor stáčel často. Obojí má totiž v životě Hany Randové své místo.
Život versus politika
„Vždycky jsem se chtěla zabývat cizími jazyky,“ začíná o své kariéře vyprávět rodilá Táboračka. Ruštinu, němčinu, angličtinu i francouzštinu se učila na základní škole na Maredově vrchu. Němčina jí nedělá problém dodnes, ostatní by musela tak trochu oprášit. Ale prý je zvládá bez problémů.
Jazyky byly to hlavní i na táborském gymnáziu, které absolvovala. Vyhlédnutou pak měla filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kam dělala přijímací zkoušky. „Otce ale v roce 1968 vyškrtli z komunistické strany, takže humanitní obory pro mě byly nedostupné. Navíc jsem chtěla dělat západní jazyky,“ vysvětluje Randová.
Jedinou možností vysokoškolského studia pro ni byla pražská škola chemicko technologická. Za prázdniny se prý musela nadřít matematiku, fyziku a chemii. „Dramaticky se mi změnil pohled na svět. Zjistila jsem, že život je tvrdý a člověk někdy musí ze svých požadavků slevit,“ říká.
Dostala se na potravinářskou fakultu, kde dostudovala. Její praktická diplomová práce o stabilitě sedmi a dvanácti stupňového piva vznikala v Budvaru. Starostka má dokonce degustační zkoušky, i když dnes už neplatí.
Po škole se vrátila zpět do Tábora. Nějaký čas pracovala na biochemickém oddělení místní nemocnice. Pak ji ale zlákala veřejná správa a nastoupila na tehdejší odbor životního prostředí.
„Začala jsem uvažovat, jestli mě práce naplňuje, člověk musí zkusit něco dalšího,“ odhaluje důvody svých politických začátků Randová. Vrcholem kariéry bylo její zvolení starostkou v roce 2006.
Do politiky by měl podle Randové vstoupit člověk, který je hodně vyzrálý, má své názory a je určitým způsobem zajištěný. Ji samotnou „starostování“ rozhodně nezklamalo.
„Cítím se v něm jako ryba ve vodě, líbí se mi, jsem spokojená. Cílů, kterých chci dosáhnout, je ještě spousta,“ říká o své práci.
Málokdo má prý odvahu jít a nést kůži na trh. „Když jste v pozici, kde je na vás vidět, nikdy se nazavděčíte všem. Jsem manažerský typ, dělám práci tak, abych byla přesvědčená, že je to správně a že Táboráci budou spokojení,“ odpovídá Randová na otázku, jestli se cítí být vnímaná jako kontroverzní politik.
Ve své minulosti, profesní i té osobní, by neměnila nic. „Každý čas má svoje, tak bych nechtěla nic vracet. Možná bych víc poslouchala babičku s dědou, když mi vyprávěli o Táboře. Dědeček byl profesor Antonín Zbyšek Hnízdo a o městě vydal mnoho publikací,“ vysvětluje.
Jeden konkrétní úspěch kariéry ale prý jmenovat nejde. „Dobré je, když může člověk připravovat nové projekty. Potěšila mne třeba letní olympiáda mládeže nebo úspěšné mistrovství republiky v atletice i cyklokrosové mistrovství,“ pochvaluje si.
Sport je relax
Hanu Randovou do posledního dílu seriálu osobností vybral mistr světa v cyklokrosu, Karel Camrda. Jeho medailon uveřejnila Sedmička v minulém čísle.
„Vážím si jí proto, co pro Tábor udělala. A už i před tím, než se stala starostkou. Máme podobné postoje, podobný náhled na svět,“ odůvodňuje svou volbu Camrda.
Znají a přátelí se už léta. Dokonce byli jeden čas na sídlišti Nad Lužnicí sousedy. „Když Karel vyhrál, těšili jsme se, že přivítáme mistra světa,“ vzpomíná zase Randová.
Sama sportovala od mala. Kromě volejbalu, lyžování nebo cyklistiky závodně plavala. „Od května jsme trénovali v Jordánu. To Tábor ještě neměl plavecký bazén. Jednou za dva týdny jsme jezdili do bazénu do Jihlavy,“ probírá se vzpomínkami Randová. A kolo, bazén nebo jen procházky nesmí chybět ani dnes.
„Známe se díky atletice léta. K místnímu stadionu má pozitivní vztah. Trénovaly tady i její dcery. Samozřejmě nás potěšila podpora, kterou jsme při mistrovství měli. Bez té bychom asi těžko dokázali takto organizačně uspět,“ uzavírá předseda atletického oddílu David Bor.
