Režisér Jiří Strach tu natáčí televizní film podle knihy Miloše Urbana Santiniho jazyk. A právě tady děj vrcholí, u točitého schodiště v Plasích je rozuzlena zápletka.
Říká se, že Santiniho stavby jsou skutečně mystické a magické. Například v kostele v Kladrubech prý v určitých místech nefungují mobily. Nemáte strach, že vám tu třeba selže technika? Já se těchhle míst nebojím. Naopak se tu, jakožto věřící člověk, cítím báječně. Jejich zdi jsou za ta staletí doslova promodlené. A i kdyby člověk nevěřil v pánaboha, je tu cítit přenos úžasné energie, ty kameny jsou jí nabité. To je fascinující. Kromě toho Santiniho architektura je jedním slovem báječná. Kdybychom byli v Americe, dostal by filmový architekt za ni Oscara.
Jak se zrodil nápad zfilmovat Santiniho jazyk? Knihy Miloše Urbana mám moc rád a už dlouhou dobu sním o tom, že zfilmuji jeho Sedmikostelí. Nejdřív jsme sháněli práva, teď sháníme peníze. Je to ale na dlouho. Mezitím mě oslovili z České televize, abych natočil Santiniho jazyk. Tím mi udělali ohromnou radost.
Čím vás knihy Miloše Urbana tak oslovují? Někdo srovnává Santiniho jazyk třeba s Šifrou mistra Leonarda. Neřekl bych. Podle mne je Urban rafinovanější, duchovnější než Dan Brown. Má blíž spíš k Umbertu Eccovi. V jeho tvorbě se promítá tradice kafkovsko-meyrinkovské literatury. On je pro mne vlastně reinkarnací Franze Kafky a Gustava Meyrinka.
Santiniho jazyk je vaším třetím filmem, který točíte na západě Čech. Vůně vanilky se z větší části odehrávala přímo v Plzni, Anděla Páně jste točil na Kašperku. Čím vás přitahují západní Čechy? Manželka pochází z Plzně a má babičku a dědu v Bdeněvsi, kam za nimi jezdíme. Ale svou atmosférou mě určitě přitahuje Šumava.
Při natáčení si ale asi míst, kde jste, moc neužijete. Televizní film se musí zvládnout za zhruba poloviční čas, než by se točil film pro kina. Čili máme na něj dvacet natáčecích dnů. Ze štábu dřu kůži, všichni pracují na sto dvacet až sto třicet procent. Na place pak není čas ani na legrácky, takže na dotaz po veselých historkách z natáčení už předem odpovídám: nezlob se, ctěný koncesionáři, nejsou – nebyl na ně čas.
