Zůstaly zapomenuté v zarostlé zahradě podobně jako historie, která se čtvrtí Na Výhybce přehnala před pětašedesáti lety. Sedm střepin a kamenný pomníček v zahradě Evy Němcové (na snímku) ve Smetanově ulici připomíná nečekané bombardování Kladna americkými letouny.
„Střepiny si na památku v zahradě schoval můj otec. On také vytesal datum náletu do pomníku,“ říká jedenaosmdesátiletá Němcová.
Dodnes nikdo úplně nechápe, proč tehdy spojenci na Kladno zaútočili. Zda chtěli pouze přerušit železniční spojení, nebo měli jiné cíle.
Sedmičce se podařilo najít nejen zbytky bomb, ale i pamětníky, kteří nálet zažili. Dokumentů, které by dubnové bombardování, při němž zemřeli dva lidé, zaznamenaly, je minimum.
„O konci války, kdy do Kladna dorazila Rudá armáda, informací máme dost. Ale z období dubnového náletu vzpomínky pamětníků neznáme,“ konstatuje ředitel Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně Zdeněk Kuchyňka. Také historička zdejšího okresního státního archivu Irena Veverková potvrzuje, že je lepší spoléhat na vzpomínky dosud žijících obyvatel města.
Cílem byla lokomotiva a koleje
„Od rána do poledne krouží nad Kladnem roj bílých letadel. Letí velmi vysoko a zanechávají za sebou mlhu,“ píše v Kronice města Kladna z let 1938 až 1945 Antonín Hloušek. Jenže tím přelet letadel nad městem 17. dubna 1945 nekončí. Náhle se nad kladenským nádražím Na Výhybce objevují stroje B-24 Liberator a shazuje bomby na jedoucí lokomotivu a železniční koleje. „Při náletu bombardérů pravděpodobně z americké 446. bombardovací skupiny 8. letecké armády byla poškozena lokomotiva číslo 354.437, která příslušela ke zdejší výtopně,“ komentuje pro www.kladnominule.cz jeden ze zásahů Filip Vojtášek.
Několik bomb dopadne i mezi okolní domky. Dva lidé nálet nepřežijí, část domů zásah zničí a poškodí.
Učedník přežil pod ponkem
„Tehdy už náletům nikdo nevěnoval pozornost, takže pan Srp, který tu měl instalatérskou dílnu,
v ní i se sedmnáctiletým synem Zdeň- kem a učedníkem dál praco-vali.
Jeho žena za nimi šla, aby je vyhnala do sklepa. Jen tam přišla, tak to začalo padat. Učedníkovi, kterého náraz hodil pod ponk, ani paní Srpové se nic nestalo, zbytek rodiny zahynul,“ vzpomíná Jindřich Koudelka, který dosud žije jen několik desítek metrů od míst, kam bomby dopadly.
Tehdy devítiletý kluk nebyl sám daleko od smrti. Balvan z rozbitého domu jim prolétl střechou a zůstal viset na stropě koupelny. „My jsme leželi v obýváku a já tak tlačil nos do podlahy, až jsem ho měl celý odřený. Když bylo po všem, vyšli jsme na zahradu, kde stáli i sousedé. Oni špinaví, my špinaví, tak jsme se sobě navzájem začali smát,“ dodává Koudelka.
Část domů, které v roce 1945 Na Výhybce stály, už neexistuje. Podobně jako kladensko-nunčická dráha, která vedla zdejším lesem a kvůli níž patrně spojenci útok provedli.
Naopak některé domy, které ve čtvrti stály před pětašedesáti lety, se ani dnes výrazně architektonicky nezměnily. To je případ dvou domů v ulici Železničářů naproti parkovišti současného ČSAD nebo části dílen tohoto autodopravce.
