Švédy potrápil český terén, orientační běžce zase puška

Orientační biatlonisté mají nakročeno mezi elitu. Jejich kvality potvrdil světový pohár v Ludvíkovicích.

Uprostřed lesa se vynoří běžec v barevném trikotu. Volným tempem probíhá mezi stromy a pot mu stéká z čela. Za ním sprintuje další v barvách švédské vlajky, žluté a modré. Předběhne pomalejšího závodníka a jako kamzík vystřelí na blízkou skalní vyvýšeninu. Mezitím první závodník doběhne k úpatí skály.
Shýbne se nad mlázím z ostružiní a za chvíli zase běží dál. Na místě zůstane vyšlapaná tráva, která odhalí tyč s kontrolním bodem. Z vrcholu skály se jen ozve hromové „Fuck“, mezinárodní nadávka z angličtiny. I takové chvíle připravil závodníkům světový pohár orientačního biatlonu, který se konal o uplynulém víkendu v Ludvíkovicích na Děčínsku.
„Český terén je pro nás něco neznámého. Ve Švédsku skály nemáme, proto naše závodníky taková překvapení na mapě dokážou pěkně potrápit,“ říká Martin Ahlqvist ze Švédska. Do Ludvíkovic přijel s výpravou dalších švédských závodníků. Ne poprvé. Ve stejném závodě startoval už loni. „Trochu jsem věděl z minula, co mě čeká, skály už mi nedělaly problém. Ale i přesto jsem udělal několik chyb, takže jsem byl rád, že jsem se neztratil úplně,“ dodává s úsměvem Ahlqvist.
Orientační biatlon vznikl ve světě před deseti lety. V českých podmínkách ho založili teprve před dvěma roky nadšenci z Klubu biatlonu Jílové.

Překvapení z pušky

Nový sport v sobě spojuje orientační běh a střelbu z malorážky, která jinak patří do biatlonu. Běžci před startem dostanou mapu, ve které jsou zanesené kontrolní body. K těm musí doběhnout podle pořadí v mapě. Orientovat se mohou podle vrstevnic, cest, skal nebo třeba krmelců.
„Běhám závodně orienťák, takže na hledání kontrol v lese jsem zvyklá,“ svěřila se Alena Neradová z litvínovského Klubu orientačního běhu. Střílení z malorážky ji ale překvapilo. „Zkusila jsem si cvičně zastřílet den před závodem, a pak už rovnou naostro. Podle toho to také při závodě dopadlo. Jako penále jsem musela uběhnout pár kol navíc. Pokud by rozhodčí penalizovali časem a přičítali by minuty, už by to bylo horší. Ale takhle střelba přinesla do celého závodu zajímavé zpestření,“ míní závodnice.
I když běžci mají v mapě přímky, jakým směrem jsou další kontroly, nejtěžší je v terénu, který není ohraničen žádnou páskou, místa najít. Proto, když nějakou kontrolu minou a musí se k ní vrátit, mohou si zaběhnout oproti původním třem kilometrům i o pár set metrů navíc.

Loňský mistr

„Po rovince by to byla pohoda. Ale terén je členitý, člověk běhá z kopce do kopce a musí si rozvrhnout síly,“ říká loňský mistr v orientačním biatlonu Martin Přibyl. Letos při světovém poháru obhájil loňské vítězství ve své kategorii. „Chtěl jsem znovu zkusit něco netradičního. Závodně se totiž věnuji biatlonu a světový pohár byl výzvou poměřit se i s ostatními závodníky. I když jsem na trati také chyboval, výhodou byla pro mě střelba,“ doplnil Přibyl.

Mladý sport

Závodníci při střelbě používají sportovní malorážku ráže 5,6 mm. Puška váží zhruba čtyři kilogramy a během závodu si z ní vystřelí dvakrát. Jednou vleže a pak vestoje. Mezitím se znovu vydávají na trať. Udržet ale vestoje po běhu lesem pušku a s rozpumpovaným srdcem zasáhnout z dvousetmetrové vzdálenosti terč o něco větší než padesátikoruna vyžaduje zkušenosti a hodiny tréninku.
„Střelba nebyla úplně nejtěžší. Co člověk netrefí, musí dohnat v běhu. Proto jsem vsadil na svoje rychlé nohy,“ uvedl s nadsázkou další český vítěz v kategorii mužů do jedenadvaceti let Tomáš Dlabaja. Závodně se věnuje orientačnímu běhu a na světovém poháru se mu líbila paradoxně malá účast. „Jezdím na závody, kde startuje i několik stovek závodníků. Při takovém množství tréma hodně pracuje. Ale v Ludvíkovicích se mi líbilo, že bylo poměrně málo lidí. Je to dané i tím, že orientačnímu biatlonu se zatím moc sportovců nevěnuje,“ podotkl Dlabaja. Celkem startovalo ve světovém poháru na šedesát účastníků z pěti států, Dánska, Švédska, Německa, Slovenska a České republiky.
V kategorii mužů do šedesáti let si vyzkoušel závod i prezident švédské organizace orientačního biatlonu Hans Wickbom. „Trať byla skvělá. Místní krajina je pro nás netradiční a pestrá,“ svěřil se po závodu Wickbom. Ocenil i práci organizátorů letošního poháru.
„Závod byl na profesionální úrovni. Na to, že orientační biatlon vznikl v Česku teprve před dvěma roky a už jsme na druhém ročníku světového poháru, to je slušný výkon,“ dodal Wickbom.