Tajemství: schránka, socha, slivovice
Přerov l Když do zdí starých domů vrtnou dělníci, mnohdy se nestačí divit. Málokterým se ale podaří kopnout přímo do pokladu. Někteří řemeslníci ovšem to štěstí měli a narazili na vzácné svědectví předků.
Překvapení a údiv čekalo na elektrikáře Stanislava Křepelku, když se 14. května 1967 pustil v Mostní ulici v Přerově do banální opravy elektroinstalace. V domě číslo dvaapadesát, kde dřív býval místní špitál, narazil při dlabání otvoru pro elektroskříňku na kruhovitou měděnou schránku. „Na přední straně byl letopočet 1863 a uvnitř tiskoviny, mince a plánky,“ vzpomněl Jiří Rosmus z Přerova.
Právě on při třídění svých archivních materiálů narazil na dokument, který o vzácném nálezu napsal v roce 1967 přerovský historik Josef Dostál. „Chodil jsem k němu do vlastivědného kroužku a zajímala mě jeho práce, proto jsem si uchoval i tento text,“ vysvětlil Rosmus. Dobový dokument připomíná to, co v historii Přerova v záplavě jiných událostí takřka zapadlo. Dokonce ani současní přerovští historici se příběhem záhadné schránky příliš nezabývají.
Jen Jiří Lapáček z archivu si vzpomněl, že nález ve zdi starého špitálu byl svého času senzací. „Zároveň je třeba vysvětlit, že špitál nebyla nemocnice, ale útulek pro staré a nemocné lidi,“ objasnil Lapáček.
Agnusek na krk
Z dobových materiálů, které přes sto let čekaly na svého nálezce, si historici poskládali alespoň částečně obrázek života v Přerově. Kdo si ale do cihel měděnou schránku uschoval a proč, to se jim rozlousknout nepodařilo. „Měl jsem tehdy deset let a moji rodiče se o nález zajímali, protože jsme bydleli kousek od toho domu. Byli si jisti, že někdo chtěl vyslat dalším generacím signál nebo vzpomínku. A to se mu povedlo,“ řekl Jan Pikna z Brna.
Měděná schránka uchovávala pro budoucí generace třeba mince nebo postříbřený medailonek elipsovitého tvaru s ouškem, který byl vydaný k tisícímu výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Autor čtyřiačtyřicet let starého dokumentu připomíná, že tomuto druhu šperku se říkalo agnusek, od spojení „agnus dei“ čili beránek boží.
Pečeť v červeném vosku
Stará skříňka vydala i originál plánu na opravu špitálu, který vypracoval a vlastním podpisem stvrdil přerovský radní Arnošt Bühler. Zajímavostí je, že v projektu nakreslil dvě hlavní místnosti pro bezmocné lidi, ale s mnohem větším prostorem počítal pro muže než pro ženy. Myslel ale i na komůrku, která tu měla patřit výběrčímu mostního mýta přes Bečvu.
„Ve spise jsem se dočetl, že cennou památkou byl i otisk starodávné městské pečeti v červeném vosku s nápisem Pečeť města Przerowa. Ta zřejmě pocházela ze 17. století a podle několika znaků dokládala českou samosprávu Přerova. A to v době, kdy jiná moravská města trpěla německým útlakem,“ dodal Rosmus.
Historici z měděného pouzdra vytáhli také noviny. Některé už byly poškozené vlhkem, v jiných se i po sto čtyřech letech dalo číst. Konkrétně tu bylo sedm čísel Národních listů, dvanáct olomouckých novin Morava, Humoristické listy, Moravská Orlice a Opavský Besedník. Právě v těchto slezských novinách s datem vydání 9. září 1863 zaujala historiky zajímavá zpráva z Přerova. Píše se v ní o besedě, uspořádané na paměť tisícího výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu, která se konala v hostinci U bílého Koníčka, dnešním Městském domě.
Nález přinesl také zprávy o hospodářském a kulturním životě Přerova. V objevené schránce byly třeba Stanovy záložní pokladnice přerovské z roku 1861, výklad čeledního řádu nebo lístky do divadla na hry „Monika“ a „Dobrý tón čili s vlky se musí výti“.
„Schránku, kterou objevil Stanislav Křepelka z Kojetína, dostalo městské muzeum. A tak díky poctivému nálezci jsme se zase dozvěděli něco z historie Přerova,“ píše v dokumentu historik Dostál. Jeho pokračovatelé a následovníci z přerovského muzea slíbili, že se pokusí nález dohledat v přírůstkových knihách.
Socha svatého Marka
Staré zdi vydaly tajemství i v domě, který stál v Blahoslavově ulici. V roce 1966 o vzácném nálezu psali v novinách. Přerovský patriot a pamětník Jiří Rosmus si uchoval písemnosti, které „poklad“ zmiňují. „V domě číslo pět v Blahoslavově ulici tehdy dělníci našli skvost, velmi vzácnou plastiku sochy svatého Marka. Socha byla z kostela svatého Marka, který stál v místech u dnešního Tyršova mostu,“ připomněl Rosmus.
V písemnosti, kterou si doma schoval, se mimo jiné píše, že devadesáticentimetrovou barokní sochu z lipového dřeva si zřejmě vzal do úschovy věřící člověk okolo roku 1790, kdy císař Josef II. dal příkaz ke zrušení kostela. „Práce ukazuje na řezbářského mistra, který měl citlivou ruku a procítěnou představivost, že dokázal dlátem ze dřeva vytvořit tak pěkné dílo,“ napsali v článku v roce 1966.
Také současní Přerované myslí na budoucí generaci a připravili pro ni vzkaz. V roce 1997 po zastřešení věže přerovského zámku uložili do kopule speciální schránku.
„Do ní jsme vložili místní noviny, mince a také flašku slivovice,“ vzpomněl bývalý ředitel Muzea Komenského František Hýbl. Až budou třeba za sto let střechu opravovat, dozvědí se tak potomci dnešních Přerovanů nejen jaké starosti a radosti jejich předci prožívali a čím platili, ale i co pili.
