Na správné letní tancovačce nesmí podle pořadatelů chybět tři věci. Jasná obloha, dostatek pití a poslouchatelná hudba.
Jestliže se tyto tři věci podaří s pomocí nebes zajistit, jdou ty ostatní samy. Lidé se začnou veselit, lít do sebe ve větší míře alkoholické nápoje a v těle se jim vytvoří estrogen, který ovlivní jejich pudy. Letní taneční zábavy zkrátka mají na rozdíl od jiných podobných společenských akcí zvláštní kouzlo a jsou jakýmsi prázdninovým fenoménem. Sedmička zjišťovala, kde se dá zažít neopakovatelná atmosféra tancovaček, které končí ranní kocovinou a leckdy i zašpiněným oblečením od trávy z lesních remízků.
„Třicet devět,“ znuděně oznamuje vyholený vyhazovač na diskotéce U Bobra v Želešicích na Brněnsku výši vstupného. Sedí u vstupních dveří, nohy má na stole a jeho svaly v obličeji postrádají jakoukoliv známku emoce. Do páteční půlnoci zbývá necelá hodina a na letní taneční zábavu už se trousí poslední opozdilci. Většinou jsou to přiopilí muži kolem čtyřicítky z místního šenku, na něž odmítá být příjemný.
„Vydřiduchu. Jak dlouho se ještě bude hrát? A vůbec. Je tam za ty prachy dost mladých holek?“ ptá se příchozí muž, který by klidně mohl být otcem na parketu se kroutících dívek. Jakmile dostane kladnou odpověď, vyloví z kapsy kovovou padesátikorunu a se slovy „to je dobrý“ si nechá dát na ruku razítko. To kdyby náhodou vyšel z areálu a pak se zase vrátil zpátky.
Letní diskotéky pod širým nebem jsou v Želešicích znovuzrozená tradice. „Tancovalo se většinou jen uvnitř. Do konce prázdnin ale budou ještě dvě tři akce. Doufám, že stihnu zrekonstruovat kuchyni, kde se bude vařit po celou noc. Chci hosty totiž hosty nalákat nejen na zábavu, ale i na medová žebra, “ plánuje provozní diskotéky Kamil Neumann.
Pořadatelé letních nocí se snaží zaujmout různými způsoby. Komu nestačí tanec pod noční oblohou, může se vlnit u bazénu na koupališti ve Slavkově u Brna. Tato diskotéka, která se koná každý sudý pátek, je mezi mladými Brňany nejoblíbenější. „Diskžokej hraje super pecky. Nové songy i staré písničky, na které se dá dobře vyblbnout,“ chválí diskotéku třiadvacetiletá Kateřina Krejčí. Na akci přijela vlakem. Zpátky ji musí odvést otec, protože by musela na první spoj do Brna čekat až do čtyř ráno.
Jelikož nemá Krejčí trable s odvozem, může se zatím bavit. Když zábava vázne a parket začne řídnout, změní diskžokej repertoár. „O, o, o, decibely lásky,“ valí se z reprobeden song Michala Davida. Jeho písničky jsou stále oblíbené. „České písničky zabírají na všechny. Chodí se na ně tančit,“ tvrdí DJ Fogy
Tanec u lesa
Ale pryč od diskoték. K letním zábavám přece neodmyslitelně patří i dechová hudba. Byť namixovaná s tou populární.
Je poslední červencový den a nad necelých dvacet kilometrů od Brna vzdálenou obcí Lovčičky plují šedivé mraky. „Hlavně aby nepršelo. To je jediné riziko pořádání letních nocí. Počasí se totiž nedá vysledovat,“ říká Jaroslav Havel, hlavní pořadatel zábavy a starosta Sboru dobrovolných hasičů Lovčičky v jedné osobě. Za deset let pořádání tanečních zábav musel akci zrušit pouze jednou. „Přišla tak silná průtrž mračen, že si muzikanti ani nerozdělali nástroje a po hodině koukání do provazů vody odjeli,“ vzpomíná Havel.
Předpověď počasí ovšem tvrdí, že z mraků nad vískou pršet nebude. Muži v teplákách a montérkách proto rozestavují u lovčického lesa stolky a lavičky, stloukají taneční parket, zásobují stánek s občerstvením a rozmotávají elektrické kabely. Zábava má začít v osm večer a to už musí být vše připravené. Včetně hasičské cisterny. Ta plní hned dva úkoly naráz. První je ryze bezpečnostní. Akce musí mít požární dozor, protože se koná u lesa, který by mohl „chytnout“. Druhý je čistě praktický. Kdyby náhodou někde v okolí potřebovali hasiče. „Pět z nás je okamžitě připraveno vyrazit do akce. Stejně jako počasí se ani probuzení ohnivého kohouta nedá dopředu naplánovat,“ upozorňuje Havel.
Jako poslední inventář zábavy odnášejí pořadatelé stůl, dvě židle, lampičku a kovovou pokladnu. Postaví ho tam, jak vždycky. Na konce betonové silnice v ulici, která ústí na mýtinku u lesa, kde už je vše připraveno na první návštěvníky letní noci.
Pokladničku a výběr vstupného má na starost místostarosta Miroslav Šmíd. „Jsem jediný z pořadatelů, který zpočátku nevypije ani hlt alkoholu. Mám totiž nejdůležitější úkol. Prodej vstupenek. Po půlnoci sbalím krám, dám pokladnu do předem určených rukou a snažím se v pití dohnat ty, kteří už jsou dávno ožralí,“ plánuje Šmíd.
Na lovčickém kostele sv. Václava odbíjí zvon dvaadvacátou hodinu a téměř polovina z oficiálního počtu 560 obyvatel vesničky už je na tancovačce. „Lidí je tady víc, jak loni. Možná to bude nejúspěšnější letní noc za poslední roky,“ přemítá starousedlík Jindřich Svoboda nad obsazenými stoly.
Zábava je po dvou hodinách od zahájení v plném proudu a hudební skupina Na 2 fáze z Hustopečí střídá jednu písničku za druhou. „Hrajeme mix všech žánrů. Od dechovky, přes country až po moderní československé a zahraniční hity. Čím blíže hrajeme k Brnu, tím více chtějí lidé hity, které znají z rádia,“ říká kapelník Roman Záruba.
V Lovčičkách mají lidé nejraději songy od Kabátů, Tiny Turner, Lucie, Divokýho Billa, Karla Gotta a jak jinak než Michala Davida. Dokazuje to hustota tanečníků na metr čtvereční na dřevotřískovém parketu. Zatímco dechovkové hity „rozpalují“ starší část osazenstva tancovačky, při kterých má na placu dostatek místa, na taneční kreace u písně Shiny Happy People od REM moc prostoru nezbývá.
Stejně, jako přestává být řídký parket s tanečníky, houstne atmosféra i v okolním listnatém lese. Zprvu do něj chodili jen příslušníci mužského pokolení, a to čistě z prozaických důvodů. Jak však čas ukrajuje z noci na neděli, trousí se mezi kmeny vzrostlých sosen čím dál více párů. Mladých i stále mladých. „Na houby tam rozhodně nechodí. Znáte to. Taneční zábava bez zelených kolen není taneční zábava. Takové věci zkrátka k letním nocím patří,“ glosuje Havel chování dvojic, jež nesměle odchází ruku v ruce do lesa a pokradmu se vrací zpátky ke stolům.
Pozornost ani vášnivé debaty však tyto „procházky za úletem“ mezi hosty tancovačky nevyvolávají. Jen občasné nechápavé otázky položené do éteru. „Že tam jde zrovna s Hankou. Vždyť je to ještě děcko, tele jedno,“ ozve se od stolu s nechtěně rozlitým červeným vínem, nad kterým započíná diskuze na téma mladík a slečna zmizelí v lesním porostu.
Rozuzlení tato debata nemá. Ženy se totiž po pár větách vracejí k jinému tématu. Muže zase zajímá, zda je u stánku s občerstvením dostatek nápojů, které by měly vydržet až do svítání. „Táto, nepij to pivo, furt. Jdeme tančit,“ přikáže žena ve světlém kostýmku svému manželovi. Ten se snaží tanci vyhnout. „Na tohle neumím,“ vymlouvá se muž na neznalost tanečních kreací na popové hity. Vytažení na parket se ale neubrání.
Alespoň jednou si musí „trsnout“ každý návštěvník taneční zábavy. „Protože jinak mohl takový člověk zůstat doma u televize. A remcat, že se v obci pro lidi nic nedělá,“ uzavírá Havel.
