Tori Amos veze do Prahy skvělou novinku
Mezi divy, které vybočovaly, se Tori Amos zařadila již průlomovým albem Under the Pink. Ona a jí podobné nechtěly být princeznami, v různé podobě zpívaly o ženské sexualitě, emancipaci i dalších tématech, která byla po macho osmdesátých letech v popu nová. Zatímco Joan Osborne upadla v zapomnění a Alanis Morissette se stala nanicovatou dámičkou, Tori Amos se vydala cestou umělecky ambiciózních a zákonitě i posluchačsky náročnějších projektů, které podtrhly její pověst excentrické umělkyně.
Zpěvačkou či písničkářkou v klasickém slova smyslu Tori Amos vlastně nebyla nikdy: její tvorbu vždy provázely inspirace vážnou a scénickou hudbou anebo kabaretem. Pokud v souvislosti s jejími písněmi padal přídomek barokní pop, je to nejen pro neskrývanou lásku zpěvačky k tvorbě z tohoto období. Deska Boys for Pele (1996) byla nahraná v kostele, aby zvuk evokoval zpěvaččinu rozmáchlost. Písně tu často doprovází harfa, a konečně, jsou to kudrliny, záchvěvy a patos jejího hlasu, které rovněž nelze nazvat jinak než barokními.
Pokud nad novinkou Unrepentant Geraldines padají soudy o návratu ke klavíru, jde o fatální nedorozumění. Tento nástroj Amos nikdy neopustila, atypičnost jejích skladeb vždy vycházela právě z toho, že skládá při něm, a jejich doprovod má proto specifický nádech. Deska je však návratem v jiném slova smyslu. Návratem k alternativnímu rocku, z jehož podhoubí zpěvaččina sláva v devadesátých letech vyrostla. Ale také k osobité poetice klíčící ze zájmu o mytologie i atypického pohledu na svět.
A konečně je novinka návratem k někdejší formě. Pro mnohé posluchače se zpěvaččina alba z uplynulých let stala až nestravitelnými, překomplikovanými, příliš roztříštěnými. Unrepentant Geraldines nese stejně závažné sdělení, přesto je podobně odlehčené a přístupné jako vrcholné nahrávky interpretky z devadesátých let.
Tori Amos: Unrepentant Geraldines
Vydavatel: Mercury Classics, 2014
Hodnocení: 80 %
