Komentáře ve webových diskusích a na sociálních sítích v Rusku i zahraničí jsou ve stále větší míře předmětem ideologického boje. Profesionální „trollové“, tedy internetoví přispěvatelé schopní zcela zahltit diskusní fóra, se v Petrohradě střídají po dvanáctihodinových směnách a měsíčně berou 40 tisíc rublů (17 500 korun), podle jazykové vybavenosti (a tedy schopnosti přispívat na zahraniční fóra) i více. V zemi se přitom průměrná mzda pohybuje kolem 30 tisíc rublů (13 tisíc korun).
„Naše oddělení mělo za úkol psát komentáře do diskusních fór na oficiálních stránkách jednotlivých ruských měst. Když se příspěvek nějakým způsobem týkal aktuálního dění, naším úkolem bylo na něj reagovat,“ uvádí Burchard v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa.
Marat Burchard: Řekl bych, že taková práce nikde jinde neexistuje
Taktiky propagandistického boje dále rozvádí: „Spolupracovali jsme obvykle v trojčlenném minitýmu. Jeden z nás hrál roli kritického hlasu, tedy osoby, která je vůči diskutérům a dosavadním příspěvkům v opozici. Další dva se s ním začali bavit ve stylu ‚to ty se mýlíš, všechno zde napsané je v pořádku‘. Následně uvedli odkazy na obrázky, videa či grafy a další stránky, které falešnou kritiku dále zpochybní.“
Nejčastějším tématem takto zmanipulovaných debat je prý krize na Ukrajině. Také v tomto případě probíhá manipulace pomocí několika obvyklých kroků. Jak tedy podle Burcharda vypadal typický pracovní úkol? Nejprve pracovník jiného oddělení napíše příspěvek například o zapojení amerických žoldnéřů do bojů v Donbasu. Nechybí v něm odkaz na video (viz níže).
Údajný důkaz přítomnosti amerických vojáků na Ukrajině
Textový doprovod je potom veden následující rétorikou: „Kyjevská junta pravidelně využívá svá média k útokům na Rusko a k neúnavnému šíření nehorázných lží. Tvrdí, že ruská armáda bojuje na území Ukrajiny, ale nejsou schopni poskytnout žádné důkazy (protože žádné neexistují). A když přijde řeč na ukrajinské ozbrojené síly, Američany dosazené loutky v Kyjevě říkají, že nic nenasvědčuje přítomnosti cizích žoldáků a agentů západních tajných služeb v jejich řadách – kyjevské loutky lžou bez mrknutí oka!“
Když se takto pojatý příspěvek objeví v příslušných diskusních fórech, dá se do práce oddělení, kde Marat Burchald působil. Pracovní postup se přitom stále opakoval.
Vyvracení pochybností i s kořeny
Nejprve je třeba na příspěvek kolegy z Centra pro internetový výzkum zareagovat a uvedené informace na oko zpochybnit. „O jakých žoldácích to mluvíš? Tak natočili nějaké Američany, a co má být? Vůbec není jasné, co tam vlastně dělali. Rusko jako vždycky viní Ukrajinu z toho, co ve skutečnosti samo páchá,“ popisuje Burchald typickou odpověď, která měla podle pokynů pracoviště následovat.
Úkolem dalších dvou kolegů je podobný hlas výstražně umlčet připravenými argumenty. Jeden kontruje příspěvkem: „Četl jsi ten text vůbec? Kdyby sis o tématu nejdřív něco zjistil, tak víš, kolik existuje důkazů o neochotě Porošenka a Západu dodržet příměří. Našli vybavení západních ozbrojenců a teď už i dokonce vojáky. A co ruská armáda? Objevil snad někdo jejich výzbroj nebo dokonce je samotné? Ne!“
Na řadu nyní přicházejí obrázky a odkazy, které mají definitivně vyvrátit jakékoliv pochyby o zapojení sil NATO do konfliktu. Poslední člen „týmu“ nasdílí nějaký dehonestující obrázekm, například s nápisem „Ukrajino, povstaň! Lidé na jihovýchodě, sedněte si, buďte zticha a smiřte se s tím.“ A sám píše slova o pokrytectví Západu.
Nyní již bývalý šiřitel ruské propagandy Burchard přiznal, že podobnými příspěvky zahlcují ostatní petrohradská oddělení i zahraniční stránky, nejčastěji weby televizních stanic CNN a BBC. Proč tedy Marat Burchard přijal, byť krátkodobě, pracovní místo, o kterém už od začátku věděl, že je s jeho prozápadním smýšlením v rozporu? „Myslím, že touha po dobrodružství je to pravé slovo. Řekl bych, že taková práce nikde jinde neexistuje,“ odpověděl.
