Tramping? To je především stav duše

Týdeník Sedmička zahajuje nový seriál s názvem Subkultury. V prvním díle představuje ostravské trampy.

Pobyt v přírodě bez dozoru dospělých, svoboda a kamarádi. To je tramping. První partičky trampů tábořily před první světovou válkou okolo Prahy. Vzorem jim byly knihy Breta Harta nebo Jacka Londona. Z města utíkali před jednotvárným životem do svého světa romantiky. „S tím se člověk rodí. Zelená toulavá touha v člověku prostě je,“ říká devětašedesátiletý Zdeněk Vašíček z ostravských Heřmanic. Když mu bylo devět, spoluzakládal osadu Hells Deviles. Letos budou slavit šedesáté vyročí.

Proč jste se stal trampem? To je velmi jednoduché. Prostě jsem se jako tramp narodil. Zelená toulavá touha, ta v člověku musí být. Rozhodně nejde o chvilkovou záležitost. Tramping, to je stav duše. A také životní filozofie. Tramp, ten přežije všechno.

Lze trampy nějak charakterizovat? Jsou to volnomyšlenkáři. Lidé, kteří nade všechno milují romantiku a svobodu. Určitě to nejsou žádní blbci. Zajímavé také je, že nejdelší manželství jsou právě mezi trampy. Když se vezmou tramp s trampkou, tak jim manželství většinou vydrží na celý život.

Máte nějaký svůj osobitý životní styl? Typické je, že se tito lidé setkávají po celém světě. Jezdíme na potlachy do Spojených států, Austrálie i Kanady. Jde o setkávání, kde si popovídáme třeba i o tom, jaké to bývalo v mládí. A užíváme si přírodních krás i místní kultury. Je až neuvěřitelné, kolik různých památek i přírodních parků členové trampských osad projdou. Co všechno je zajímá.V trampingu jde ale i o zdánlivé maličkosti. Když tramp uvidí na cestě PET láhev, tak ji sešlápne, vezme do batohu a někde cestou ji hodí do kontejneru. Čistíme studánky. Jsme prostě lidé, kteří velmi uctívají přírodu.

Jak dokážete přežít v moderní uspěchané době? Tramping je starý víc než devadesát let. Málokdo ví, že už Petr Bezruč napsal roku 1898 báseň Starý a mladý tramp. Tramping přežil první republiku, Hitlera i komunisty. A je tu pořád.

Kde se v Ostravě trampové scházejí? Těch míst je hned několik, kde se každý týden pořádají sleziny a hraje hudba. Tak třeba v restauraci U Chýlků v Hrabůvce nebo v restauraci Zlatý klas na Nádražní ulici v centru. Tam se schází parta prakticky každý čtvrtek. Vodáci, členové tábornické unie, naše osada Hells Deviles. Plánujeme sjíždění řek, stejně jako mistrovství hodu nožem nebo sekerou.

Je pro tramping něčím Ostrava specifická? Tady je tramping takový drsňácký. Naše Beskydy totiž nelze s ničím srovnávat. Pořádáme zimní táboření na sněhu ve velkých mrazech. A přijíždějí stovky trampů. Takové táboření v tak drsném prostředí nikdo v České republice nedělá.

Jakou posloucháte hudbu? Je toho určitě hodně. Od Waldemara Matušky přes bratry Ryvolovi až po folk a country.

A oblečení? Je předepsané, nebo se oblékáte podle své vůle? Používáme především armádní oblečení. Může být z různých států. Ať už jde o českou armádu nebo německý bundeswehr. Ale nejvíce se osvědčilo oblečení od Američanů. Je praktické, má hodně kapes. Pokud jde o obuv, dříve se nosívaly jen kanady. Ono také nic jiného nebylo k mání. Ale dnes už je těch značek hodně. Nejsou nejlevnější, ale velmi praktické.